Taky kvůli Číně?

16. 8. 2020 / Miloš Dokulil

čas čtení 4 minuty
 


V ČR byl na začátku týdne jistě pozoruhodný host, Mike Pompeo; jako jedna z čelných osobností USA. Nemalou mediální odezvu získala především jeho středeční návštěva (12. 8.) v Senátu ČR; i když třeba na domácí české politické scéně si nelze nevšimnout odlišné atmosféry z Pompeovy navazující návštěvy prezidenta Zemana (a následných „ohlasů“, vč. komentáře premiéra Babiše). Teď jen „mimochodem“ dodejme, že nynější předseda Senátu ČR Miloš Vystrčil se chystá k cestě na Tchajwan. A že Miloš Zeman v souvislosti s tím, co „jaksi bylo ve vzduchu“, následně taky prohlásil, že ČR s ohledem na Čínu hodlá prezentovat „pragmatická“ hlediska (jinak řečeno: přednostně ekonomické zřetele před politickými).

 

Asi by toho mohlo být na knihu, kdybychom teď toužili ujasnit si všechny potenciálně potřebné souvislosti. Přinejmenším věcně, nikoli jenom podle nějakých verbálních deklarací (či zahraničních cest politických představitelů). Potom hned před jakýmikoliv praktickými kroky (či „letenkami“) bychom měli asi jako potenciální „kibicové“ vzít v úvahu, že nynější – jaksi „dvojí“, a zároveň „výlučně jedna“ – Čína má dvojí politickou a správní reprezentaci; přičemž kontinentální Čína (konstituovaná politicky od roku 1949) neuznává jako samostatný správně-politický subjekt ostrov Tchajwan (kamž se uchýlila reprezentace na asijské pevnině poražené vlády Číny prezentované tehdy Kuomintangem) a – co se týká té „reprezentace“ – totéž naopak.

Jinak řečeno: Máme tu „prakticky“ hned „dvojí Čínu“; a představitelé obou teritorií neuznávají předchozího i stávajícího politického soupeře za právně „existující subjekt“. Že vždycky se časem navodí jistý „pragmatismus“, bývá v dějinách běžné. Přičemž navíc již dávno jsou tytam časy, kdy v „kontinentální Číně“ – ještě za Mao Ce-tunga – umíraly miliony lidí hladem. Dnešní Čínská lidová republika (mající sídlo v Pekingu a reprezentovaná Komunistickou stranou Číny) je aktuálně kandidátem na ekonomicko-politického hegemona zítřejšího světa. Rovněž technologicky je současný komunistický čínský stát na špičkové úrovni (uvažme třeba technologii uplatňovanou v rámci projektu Huawei). Už ovšem k roku 1971 OSN přenesla členství a funkce ve své organizaci z jejich reprezentantů na Tchajwanu na ty z Pekingu. Takže kupodivu: ani USA v současnosti diplomaticky běžným způsobem regulérně neuznávají vládu na Tchajwanu jako plně a legálně akreditovaný stát. (Takových akreditovaných je v rámci OSN na Tchajwanu jenom 14; z Evropy jen Církevní stát v Římě.)

Asi je nemálo vhodné dodat, že při předávání svrchovanosti nad předtím koloniálním Hongkongem vládě v Pekingu vláda v Londýně jistila řadu práv a zvyklostí obyvatel dosavadní kolonie 50 smluvně vytčenými lety, po které měla mnohá ustanovení platit taky pro vládu v Pekingu vůči Hongkongu; takže jako kdyby tu najednou byla od roku 1997 „jedna země – dva systémy“ (ne-li potom: když DVA systémy na asijské pevnině, ten třetí by navíc byl na Tchajwanu!). Ne že bychom již zapomněli, že před poločasem té pojistné lhůty Peking letos „preventivně“ již rozhodl, že se nadále nebude ustanoveními z roku 1997 vázat. Mohlo by překvapovat, že stávající vláda v Londýně oprávněným skoro třem milionům obyvatel Hongkongu poskytla nezvykle rychle právo azylu ve Velké Británii (zpráva z 3. 6. 2020).

Ne že by se nenašly přijatelné důvody k návštěvě Tchajwanu (nejen z ČR!); už pro jeho technologickou vyspělost (nebo pro protikomunistický odkaz, který rovněž ztělesňuje?). Ne na okraji této tématiky ovšem zároveň je, že za těch již sedm desítek let se nenašlo žádné – zřejmě pro obě stále nesmiřitelně antagonistické strany – vstřícnější mezinárodní řešení, než je to stávající „buď – anebo“; a potom perspektivně ideologicky „na smrt rozkmotřené“ vlády obou území nějak sbližující. (Už kvůli rizikům v tom našem věku, ne dostatečně zajišťujícím před jadernou katastrofou. Vizme i někdy problematické vyhodnocení prezidenta Trumpa rovněž obchodu s „Lidovou Čínou“ [nebo možností aktivní politiky s KLDR]. Přičemž v těchto dnech zůstává zřejmě „diskutabilní“ jen jednostranně motivovaná cesta Vystrčilova.)

0
Vytisknout
7116

Diskuse

Obsah vydání | 20. 8. 2020