Analýza: Může mít běloruská krize důsledky pro Suwalskou průrvu?

19. 8. 2020

Od počátku konfliktu na Ukrajině, kdy se staly zcela zřejmými ochota a schopnost Ruska použít k dosažení svých územních a strategických cílů agresi, stratégové NATO starostlivě pohlíží na 80 km široký pás země na hranici Polska s Lotyšskem známý jako Suwalská průrva. Dvě silnice vedoucí průrvou představují jediný pozemní koridor, jímž mohou v případě konfliktu s Ruskem projít vojáci NATO na pomoc baltským státům.

Západně od Suwalské průrvy leží ruská Kaliningradská oblast, která je základnou přes 15 000 ruských vojáků, těžkého dělostřelectva a balistických a protiletadlových raket. Východně leží Bělorusko, které je spojencem Ruska. V posledních několika letech napětí mezi Lukašenkem a Putinem kvůli cenám ropy a plynu a zahraniční politice znamenalo, že existovaly pochybnosti, zda by Lukašenko podpořil Rusko v případě konfliktu s NATO - a zda by snadno připustil použití svého území k průchodu ruských vojsk.

Nyní, když Rusko a Čína jsou jedinými významnějšími státy ochotnými podporovat Lukašenkovu vládu je nepravděpodobné, že by něco namítal. Navíc, jestli výsledkem krize v Bělorusku bude, že početné ruské síly dorazí do Běloruska a v zásadě se zmocní kontroly nad běloruskými, nebude příliš záležet na tom, co se stane v civilní běloruské politice a kdo bude stát v čele země. Ruská vojska by dorazila hned do sousedství Suwalské průrvy a byla by odsud schopna dosáhnout kaliningradské pevnosti.

Baltský faktor

Suwalská průrva představuje přirozené hrdlo, jež ruské síly mohou potenciálně využít z mnoha směrů k útoku na vojska NATO, která by posilovala baltské státy. Dokonce je zřejmě klíčem ke schopnosti Ruska soupeřit o pobaltské státy a vyvíjet na ně nátlak.

Sovětské Rusko obsadilo baltské státy Estonsko, Litvu a Lotyšsko na počátku 2. světové války. Tyto země znova získaly nezávislost počátkem 90. let a nyní jsou členy EU a NATO. Ale NATO je stále, přinejmenším nominálně, vázáno zakládacím aktem skupiny NATO-Rusko z roku 1997, v němž slíbilo nerozmisťovat významnější mezinárodní síly v oblasti Střední a Východní Evropy. NATO nyní tvrdí, že události na Ukrajině v roce 2014 a předchozí hostilní akce Ruska vůči baltským státům znamenají, že Rusko vyčerpalo dobrou vůli stojící za zmíněním zakládacím aktem.

Baltské státy mají dohromady méně než sedm milionů obyvatel a vojensky nemohou Rusku čelit. Vše co ve vojenském ohledu mají k dispozici je lehká pěchota s nějakými protitankovými střelami. Závisejí na vzdušném krytí mezinárodních sil NATO.

Stratégové NATO jsou přesvědčeni, že ruská intervence v baltských státech by byla Moskvou pravděpodobně zdůvodněna na "humanitárním" základě obrany práva značných ruských menšin, zejména v Litvě a Estonsku. Jakákoliv podobná akce by pro NATO představovala ohromný stresový test ohledně otázky, jak reagovat. Rusko by hrálo na to, že článek 5 zaručující pomoc napadenému členovi by nebyl uplatněn pro neochotu riskovat potenciální jadernou válku kvůli území, které nelze bránit.

Posílená předsunutá přítomnost NATO

Proto od roku 2016 NATO začalo rotovat čtyři mezinárodní prapory s 4 500 muži do baltských států a Polska. A proč je tato přítomnost nyní považována za "trvalou" a byla posílena v Polsku dalšími americkými vojáky a velením 5. sboru.

Silami NATO, které mají k Suwalské průrvě nejblíže, je americká eskadrona v Orzyszi. (Jedná se o 3. eskadronu 2. praporu kavalerie - pozn. BL.)

Její partneři jsou vojáci polské 15. mechanizované brigády a britské lehké průzkumné roty s nějakými protiletadlovými raketami a baterií raketového dělostřelectva.

Nicméně taková přítomnost nemůže zastavit invazi, kterou by Rusové mohli zahájit ze Západního vojenského okruhu, v němž mají po ruce 300 000 vojáků. Posílená předsunutá přítomnost funguje jako nástražný drát a přítomnost, která znamená, že NATO je ve hře od prvního dne konfliktu, což znamená, že Rusko bude muset od samého začátku bojovat s NATO. To by mělo odstrašit Rusko signalizováním, že pokud zaútočí na NATO, přijde odvetou silný protiútok. Ale malý počet vojáků NATO na počátku střetu by mohl také znamenat, že je ruské síly nejprve obejdou a nechají je obklopené mnohem početnějšími ruskými silami. Celá posílená předsunutá přítomnost je tedy především politickým gestem a pokud by vypukl konflikt, klíčovým problémem by bylo, zda a jak rychle dokáže NATO přisunout síly k protiútoku do Suwalské průrvy.

Problémem je, že by Rusko mohlo mít pro posílení Suwalské průrvy k dispozici pozemní síly přicházející z Kaliningradské oblasti i Běloruska, stejně jako dalekonosné dělostřelectvo a (pseudo)balistické rakety Iskander k úderu na základny a kolony NATO.

Proto generálporučík Ben Hodges tvrdí, že NATO potřebuje nikoliv více statické obrany v hloubce, ale více mobilních sil, jimž by se útočník nemohl vyhnout, nebo je snadno zasáhnout. To, tvrdí on a další stratégové, by spíše odradilo Rusko od potenciálního útoku na Suwalki.

Riziko konfliktu

Strategie NATO se nevyhnutelně musí týkat navýšení vojenského rizika pro Rusko. Plus politického rizika jakéhokoliv konfliktu, z nějž by muselo ustoupit, pokud by reakce NATO byla dostatečně rozhodná.

Existují však dva scénáře, které Rusko mohou lákat. Jeden zahrnuje domácí tlak vytvářející touhu sjednotit zemi vnějším konfliktem. Druhý jasnou slabinu na straně Západu, která může Rusy přesvědčit, že článek 5 je papírový tygr. Hybridní verze obou je také možná.

První scénář předpokládá Rusko pod velkým domácím tlakem v důsledku klesajících cen energetických surovin a politických potíží, s lidmi unavenými Putinovým vedením. V takové obtížné situaci by někteří ruští stratégové navrhli prezidentovi možnost podniknout akci na ochranu "etnických Rusů". Koneckonců se to stalo záminkou konfliktu s Gruzií v roce 2008 i obsazení Krymu v roce 2014 a trvajícího konfliktu v Donbasu.

Ve druhém scénáři by ruští stratégové mohli využít nesouhlasu mezi klíčovými členy NATO k provedení zátěžového testu. Omezený konflikt by Rusku ukázal, kam až může zajít.

V obou těchto scénářích by byly ruské cíle podobné. Rozšíření práv Rusů žijících v baltských státech by představovalo jen malý vedlejší produkt. Skutečnými cíli by bylo zatlačit NATO od ruských hranic, zajistit větší kontrolu nad územím bývalého SSSR a zajistit stabilní odbytiště pro ruskou energii v Evropě. Rusové by nepochybně rádi realizovali všechny tři tyto cíle bez vojenského konfliktu. Ale protože tyto cíle jsou pro Rusko významné, použití vojenských prostředků nelze vyloučit.

Suwalská průrva má v tomto mixu klíčové postavení. Její obsazení by donutilo NATO, aby si vybralo mezi válkou a tím, že dovolí Rusku dosáhnout většiny jeho cílů.

Pokud by Rusko získalo pocit, že by NATO nebojovalo, ale požádalo o mír, logicky by šlo o okamžik, kdy by pravděpodobnost útoku byla největší.

Bělorusko je zde důležité, protože poskytuje území, z nějž mohou ruské síly Suwalskou průrvu obklíčit. Bez Běloruska by Rusko nemělo pozemní koridor do Kaliningradské oblasti a nemohlo by zabránit pozemním silám NATO v přístupu do baltských států.

Po válkách v Gruzii a na Ukrajině nikdo nepochybuje, že to Rusko může udělat. Ale ani Gruzie, ani Ukrajina nebyly v NATO. Takže jakákoliv akce zaměřená na Suwalki a baltské státy by posunula Rusko doslova na neznámé území, vojensky i politicky. V sovětských dobách mívalo spoustu plánů a vojenských cvičení naznačujících, že by útočilo na západ. Ale nikdy to neudělalo, nikdy se neodvážilo ani obsadit Západní Berlín, v němž zůstaly rozmístěny americké a britské síly. Polsko a baltské státy budou doufat, že Putin se v tomto ohledu ukáže stejný jako ostatní ruští lídři sovětské minulosti.

Podrobnosti v angličtině: ZDE