Milion lidí je vězněn v čínském Gulagu. Povedlo se mi utéct. Vím co se děje uvnitř

23. 10. 2019

Znásilňování, mučení a experimenty na lidech. Sayragul Sauytbayová předkládá svědectví z první ruky z "převýchovného" tábora v provincii Sin-ťiang, uvádí David Stavrou.

Dvacet vězňů v jedné malé místnosti. Jsou spoutáni, jejich hlavy vyholeny, každý pohyb je monitorován podlahovou kamerou. Kýbl v rohu je jejich toaleta. Denní rutina začíná v šest ráno. Učí se čínsky, memorují propagandistické písně a přiznávají se k vymyšleným hříchům. Jejich věk sahá od teenagerů až po seniory. Jejich jídlo je skromné: Kalná polévka a krajíc chleba.

Mučení - kovové nehty, trhání nehtů, elektrické šoky - probíhá v "černé místnosti". Trestání probíhá nepřetržitě. Vězňové jsou nuceni užívat pilulky a injekce. Je to kvůli prevenci nemocí, tvrdí jim personál, ale ve skutečnosti jsou pokusnými králíky medicínských experimentů. Mnozí z vězňů trpí úpadkem kognitivních schopností. Někteří z mužů se stávají sterilními. Ženy jsou rutinně znásilňovány.

Takový je život v čínských převýchovných táborech, jak o něm informuje vzácné svědectví Saragul Sauytbayové, učitelky, která utekla z Číny a dostala azyl ve Švédsku. Jen několika vězňům se podařilo dostat z táborů a odvyprávět svůj příběh. Svědectví Sauytbayové je ještě mimořádnější, protože během věznění byla donucena stát se učitelkou v táboře. Čína chce prezentovat před světem své tábory jako místo, kde probíhají vzdělávací programy a rekvalifikace, ale Sauytbayová patří k několika málo lidem, kteří mohou předložit důvěryhodné svědectví z první ruky o tom, co se v táborech doopravdy děje.

Je třiačtyřicetiletou muslimkou kazašského původu, která vyrostla v oblasti Mongolküre poblíž čínsko-kazašské hranice. Jako statisíce ostatních, většinou Ujgurů, příslušníků menšinové etnické turkické skupiny, se stala obětí čínského potlačování jakékoliv známky izolacionismu v severozápadní provincii Sin-ťiang. V tomto regionu byl v posledních dvou letech zřízen velký počet táborů v rámci režimní snahy potlačit to, co označuje za "Tři zla": Terorismus, separatismus a extrémismus. Podle západních odhadů byly během potlačovací kampaně Pekingu jeden až dva miliony obyvatel provincie uvězněny v táborech.

Jako mladá žena Sauytbayová dokončila studium medicíny a pracovala v nemocnici. Následně se věnovala školství a byla zaměstnána ve státní službě, kde měla na starosti pět předškolních zařízení. Ačkoliv byla zabezpečena, ona a manžel po léta plánovali opustit Čínu s oběma dětmi a odstěhovat se do sousedního Kazachstánu. Ale plán čelil zdržení a v roce 2014 úřady začaly vybírat pasy státních úředníků, mezi nimi i Sauytbayové. O dva roky později, těsně předtím, než došlo ke konfiskaci pasů veškerého obyvatelstva, se jejímu manželovi podařilo s dětmi opustit zemi. Sauytbayová doufala, že se k nim přidá v Kazachstánu, jakmile dostane výjezdní vízum, ale to už nikdy neviděla.

"Koncem roku 2016 začala policie v noci tajně zatýkat lidi," vzpomíná Sauytbayová. "Byly to sociálně a politicky nejisté časy. Všude ve veřejném prostoru se objevily kamery; bezpečnostní síly vystupňovaly svou přítomnost. V jedné chvíli všem příslušníkům menšin v regionu odebrali vzorky DNA a vzali nám naše telefonní SIM karty. Jednoho dne jsme byli pozváni na shromáždění s vysoce postavenými úředníky. Bylo tam snad 180 lidí, zaměstnanci nemocnic a škol. Policisté předčítající z dokumentu oznámili, že brzo dojde k otevření převýchovných center pro obyvatelstvo, aby byla situace v regionu stabilizována."

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5165

Diskuse

Obsah vydání | 29. 10. 2019