Proč země, která na vlastní kůži zažila dvě okupace, straní okupačnímu režimu?

24. 10. 2019 / Daniel Veselý

Poslanecká sněmovna předevčírem odsoudila antisemitismus, odmítla zpochybňování práva Izraele na existenci a obranu a rovněž se vyslovila proti bojkotu Izraele. Na rázném odsudku antisemitismu není ani v nejmenším nic špatného, protože jakákoliv forma rasismu je v civilizované společnosti nepřijatelná. Avšak legitimní bojkot země, jež systematicky porušuje lidská práva, přece ani náznakem nelze směšovat s protižidovským rasismem. Co je na tom proboha nepochopitelného? Dokonce ani drtivá většina „progresivních“ pirátů včetně Ivana Bartoše a Mikuláše Ferjenčíka nenalezla dost odvahy na to, aby hlasovala proti usnesení, jehož cílem je diskreditace a možná perzekuce kritiků izraelské okupační politiky.

Ministr zahraničí Tomáš Petříček, který na Twitteru srdnatě kritizuje opresivní režimy v zemích, kde nemůže nic změnit, prohlásil, že česká diplomacie považuje vznik dvou států – izraelského a palestinského - za jediné řešení tzv. blízkovýchodního konfliktu. Netuším, zda Petříček někdy navštívil Západní břeh Jordánu nebo Pásmo Gazy, ale představy Černínského paláce se na míle míjejí s chmurnou realitou. Tzv. dvojstátní řešení je sice podporováno ze všech možných stran, avšak podle mého soudu je zcela nerealistické.

Letmý pohled na mapu někdy vydá za několik hutných analýz. Způsobů, jak přinutit darebácké či represivní státy k respektování norem mezinárodního práva, je přirozeně vícero. A bojkot zboží, stažení investic či sankce jsou zcela legitimními nástroji. Ohavné neonacistické útoky proti židům, jakož i antisemitské stereotypy o údajné židovské nadvládě nad světem přece nikterak nesouvisí se zločiny mocenského aparátu, který se před světem prezentuje jako oběť arabského terorismu, neustále se přitom odvolávaje na holocaust.

Hnutí BDS, proti kterému je rezoluce dolní komory namířena, ačkoli jej explicitně nezmiňuje, volá po ukončení izraelské okupace palestinských teritorií, plné rovnosti pro palestinské občany Izraele a návratu palestinských uprchlíků. Můžeme samozřejmě debatovat o tom, do jaké míry je návrat uprchlíků za stávající situace reálný (běženci mohou místo návratu požádat o odškodnění), ale proč hned vydávat odsuzující rezoluci? Koneckonců když aktivity BDS podporuje i spousta židovských osobností jak v Izraeli, tak v jiných zemích?

Píši tyto řádky v Izraelem anektovaném východním Jeruzalémě a silně pochybuji o tom, že by kdokoliv z pánů poslanců chtěl žít v podmínkách izraelské okupace. Beznaděj uprchlických ghett, každodenní ponižování na checkpointech, periodické razie či přímé agrese, tvrdé restrikce na pohyb osob a zboží, zábor území a pitných zdrojů - to by ani jeden Čech ve své domovině za žádných okolností neakceptoval. 

Nemohu prostě pochopit, jak je možné, že národ, jenž na vlastní kůži okusil příkoří okupace, tak sveřepě straní izraelskému okupačnímu režimu? Totéž platí i pro jeho politickou reprezentaci, včetně její údajně progresivní frakce, jež s oblibou poukazuje na porušování lidských práv v Rusku nebo Číně, kde ale na rozdíl od Izraele nemůže změnit vůbec nic.

0
Vytisknout
3410

Diskuse

Obsah vydání | 29. 10. 2019