O banánovém suverenismu

3. 5. 2019 / Karel Dolejší

"Svatá Tereza mužského pohlaví, nejvyšší představitel této republiky omdlévá, upadá do mystické mdloby, když věší zlatý briliantový věnec na krk, na šíji vítěze, který mu vítězně rozdupal mužské pohlaví..."

Tatarka, D.: Listy Dominice

Češi mívají ve zvyku svérázně si zahrávat s cizím jazykem. Z názvu firmy vydávající stvrzenky udělali výraz pro samotnou stvrzenku (paragon). Z francouzského "oublier" (zapomínat) se obratem stalo české "ublije". Z anglické fráze pro čtvrtou lekci (Lesson Four) zase puberťáci odvodili imaginární postavu opovrženíhodného lisonfoura. - A jazyková svévole je také zpravidla jediná forma suverenity vůči zahraničí, kterou si obyvatel české kotliny vůbec může dovolit.


Politik, jenž ještě coby premiér jediný v polistopadové historii propůjčil české území útočné operaci NATO, ve své nynější funkci označil Českou republiku za "vzteklý červený kousek" ZDE. Učinil tak proto, že se české úřady netváří na možnost vybudování mobilní sítě páté generace čínskou firmou Huawei. Tedy společností, která je podle informací amerických zpravodajců přímo provázána s čínským výzvědným aparátem a představuje proto prvořadé bezpečnostní riziko ZDE. Riziko až tak velké, že USA kvůli němu hrozí Británii vyřazením z mezinárodního zpravodajského systému Five Eyes ZDE.

S čínskými přínosy pro českou ekonomiku stále dokola slibovanými prezidentem se to ovšem má podobně, jako se stabilizací bezprecedentně rozpolcené společnosti, se Zemanovým bojem proti extrémismu či s kanálem Dunaj-Odra-Labe, jehož vrchní vychvalovač a Ropák roku 2018 Jan Skalický rovněž vždy může slíbit mnohem více, než kdokoliv jiný dá. Obchody podobného typu se ovšem v Česku nadále dějí běžně. Nechcete-li použít již zavedeného výrazu "šmejd", angličtina nabízí idiom "snake oil salesman". Pro jednou bychom mohli zůstat u nemodifikované původní fráze...

***

Kubánský diktátor Fulgencio Batista míval ve svém sídle vystaveny busty všemožných politiků, které osobně obdivoval. Vedle Roosevelta trůnil Stalin, naproti Churchillovi portugalský Salazar. Sbírka sama o sobě rozhodně neupomínala na žádné západní demokratické hodnoty, o nichž nihilistický uzurpátor ostatně nemohl nic vědět. Poukazovala prostě k mužům, kteří suverénně disponovali mimořádnou mocí. Na rozdíl od pučisty vládnoucího Kubě z milosti Spojených států, pochopitelně. - Hra na banánovou suverenitu však skončila 1. ledna 1959, když prezident opuštěný USA musel prchnout před lidovým povstáním do Dominikánské republiky a podat tak poslední vysvětlující komentář ke své sběratelské vášni. Na jeho místo formálně nastoupili rychle se střídající Anselmo Alliegro, Carlos Manuel Piedra, Manuel Urrutia a později Osvaldo Dorticós Torrado. Jmenovaní pomohli založit novou politickou tradici, v jejímž rámci reálná moc na Kubě již s prezidentským úřadem nikterak nesouvisí.

Miloš Zeman zase svým pozoruhodným vyjádřením v Číně konečně uvedl na pravou míru heslo, s nímž operoval ještě během prvního funkčního období: "Tato země je naše!". Bláhovci se tehdy domnívali, že se postavil za obyčejné Čechy proti imaginárním islamizátorům. Ve skutečnosti však Zeman - řečeno jazykem westernu - pouze vykolíkoval claim pro ruské a čínské zájmy, jež reprezentuje místo těch českých. Bezmezným obdivem k Trumpovi, Putinovi a Si Ťin-pchingovi se prezident České republiky hlásí k internacionále autoritářů, v níž nejde o žádné ideje, ale o pochybný lesk moci. "Tato země je naše!" ve skutečnosti znamená "Ať vám tu chutnají boršč a jarní závitky, hlupáci!"

***

Přehlídka vzájemně neslučitelných politických symbolů, na něž Hrad odkazuje, prostě znamená, že to Zeman oportunisticky hraje na všechny strany. Ve skutečnosti však nejde o nic jiného než o holou moc. Jako svého času v havanském paláci kubánského diktátora.

Jenž byl také kdykoliv připraven prodat svou zemi nejvyšší nabídce - jen kdyby za to býval mohl dál sedět u vesla.

0
Vytisknout
5701

Diskuse

Obsah vydání | 7. 5. 2019