O co by se měla česká společnost zajímat v roce 2019

2019: Do krize vstoupíme s diletanty v čele

27. 12. 2018 / Bohumil Kartous

Českým prezidentem je čínsko-ruský pucflek, bojovník s islámským terorismem. Premiérem soudně uznaný spolupracovník StB, trestně stíhaný pro finační podvod. Předsedou senátu jakýsi strejc z Teplic, který na veřejnosti tvrdí, že kuřáci mají odolnější plicní sklípky. Předsedou sněmovny nějaký slouha soudně uznaného spolupracovníka StB, trestně stíhaného pro finanční podvod.

Jaké poselství může na přelomu roku toto panoptikum politického aušusu české společnosti předat? Co jiného může tato skvadra vyvolávat, než jen silnější pocit méněcennosti, mindráku a hlupství, jenž drží politickou většinu posledních několik let. Přitom rok 2019 bude pro českou společnost pravděpodobně velmi těžký. O to těžší, že v jejím čele stojí lidé, kteří nepracují v jejím zájmu a jsou ochotni snížit se k podlosti a prostitutci, jejíž ekvivalent v běžném jednání těžko hledat.
Lidská společenství na řekněme jednodušším stupni civilizačního vývoje neumějí plánovat dlouhodobě dopředu. A vice versa, ty společnosti, které projevují vysokou míru životaschopnosti i v pokročilém věku čtvrté průmyslové revoluce, jsou schopny konstruovat pravděpodobné scénáře vývoje na desítky let dopředu a podle toho jednat. 

Z tohoto hlediska je česká společnost ve stavu jakési technologizované primitivity. Vykazujeme sice zevní známky pokroku, které nás spojují s nejrozvinutějšími zeměmi světa, ve skutečnosti ale nejsme schopni vidět dál než pár dní dopředu. Dokonce ani to volební období, o němž se občas hovoří jako o horizontu politického uvažování a rozhodování, v současnosti žádným jasným horizontem není.

Čas se pro českou společnost stává krajně stresující veličinou. V analýze o stavu českého vzdělávání pro Aspen Institute Central Europe (str. 52) poukazuju na to, že kdybychom měřili čas ke kolapsu českého vzdělávacího systému, podobně jako v případě nukleární katastrofy (doomsday clock, hodiny posledního soudu), museli bychom konstatovat, že jsme již překročili pomyslnou dvanáctku. Na rozdíl od jaderné katastrofy ale kolaps vzdělávání nedoprovází žádné viditelné efekty. Dopad kolapsu, způsobeného zanedbáváním učitelů, obsahu vzdělávání, záměrným udržováním systému ve stavu odpovídajícímu světu před několika desítkami let, přijde se zpožděním.

Vnímavější lidé vědí už dnes, že ekonomika postavená na subdodávkách pro jiné ekonomiky a na celkově nízké přidané hodnotě, nemůže dlouhodobě konkurovat. Pro tento způsob ekonomické koexistence v globálním světě se postupně snižuje uplatnění. Bez změny vzdělávání, od mateřské až po vysoké školy, bez toho, aby ve školách působili nadaní a schopní učitelé, bez podpory získávání zkušeností v zahraničí, bez promyšlené strategie k atrahování potentních lidí ze zahraničí k tomu, aby ekonomicky působili v ČR (i to se týká vzdělávání) nemáme perspektivu.

Česká republika vstupuje do období krize. Ekonomika dosáhla svého maxima, při její stávající struktuře nemá kam růst. A nemá žádnou reálnou šanci kompenzovat útlum, který přijde zvenčí. Před pár týdny jsem měl možnost diskutovat s ředitelem pobočky jedné globální německé společnosti, která jen v ČR zaměstnává tisíce lidí. Pokles poptávky už nastal, dojde k výraznému snížení produkce. Totéž potvrzují zprávy z dalších podniků, ze strojírenství, ze stavebnictví. Zatímco pomatený Miloš Zeman blábolí o nedostatku pracovních sil, ČR bude velmi brzy řešit rostoucí nezaměstnanost. Český politik by tuto skutečnost měl občanům sdělit zároveň s představou, jak situaci řešit. Místo toho je česká společnost udržována ve stavu naprosté nevědomosti a apatie způsobené dočasným přesycením. Češi netuší, že tučné roky končí.

Stav české společnosti není dobrý. Manipulátor prostých Zeman obrací českou společnost k Visegradu, v němž dochází k otevřenému boji za zachování prosté demokracie. Přitom na situaci v Maďarsku otevřeně poukazují respektovaná média jako na krajně znepokojivou, jako například čerstvě NY Times. Maďarsko se ve skutečnosti proměnilo v autoritářský systém, v němž dochází k demontáži demokratického rozdělení moci, zneužívání médií k propagandě autoritářského vůdce, ke snaze umlčet domácí disent a vytěsnit zahraniční kritiku. Podle dostupných informací má autoritářská Orbánova mafie kontrolu nad všemi strategickými oblastmi politiky, ekonomiky, akademického světa. Část českých politiků je zbabělá, části tento "úspěch" evidentně imponuje. Maďarsko ztratilo budoucnost na dekády, Polsko o ni zoufale bojuje, jak ilustrují podrobné reportáže Tomasze Oryńského. Politický vývoj na Slovensku je nevyzpytatelný. Jen úplný blb, případně člověk postrádající jakoukoliv soudnost a odpovědnost, může tento stav považovat za cosi úctyhodného.

Naštěstí se zdá, že česká občanská společnost není tak vnitřně zdestruovaná jako v ostatních zemích Visegradu. Prezidentské volby ukázaly, že zhruba polovina společnosti by si přála změnu, navzdory demagogii prorostlé do veřejné diskuse a masivně podporované dezinformačními kampaněmi, jež pochopitelně lidé jako Zeman popírají. Politicky z nich žijí. Tomu, aby se podařilo transformovat občanskou energii do politiky, ovšem chybí konsolidovaný, důvěryhodný a potentní politický střed. Problémem nejsou jen ti, kdo reprezentují politický škvár. Problémem jsou i ti, kdož mu otevřeli dveře a dodnes se drží v politických pozicích. Budou muset odejít, bez toho ke konsolidaci nedojde.

Česká společnost, jakkoliv je jí různými politickými hochštaplery namlouván opak, je vysoce závislá na dění mimo její dosah a mimo možnost ovlivnit vývoj vlastním rozhodnutím. Je skutečně nutné si uvědomit tento fakt a pak také to, kam se orientovat. Ta ponižující nóta čínského velvyslanectví ve věci nebezpečí úniku dat prostřednictvím techlogických komponent čínských firem, vůči které by měl úřad českého premiéra okamžitě podat protest, je odstrašující. Toto je de facto pokárání České republiky za to, že si vůbec dovolila adresovat Číně pochybnosti: "Velvyslanec Zhang poukázal, že varování vydané příslušným českým orgánem, které se vůbec nezakládá na skutečnosti, mělo nepříznivý dopad a čínská strana proti němu rozhodně protestuje. Uvedl, že čínská strana bere na vědomí úsilí české vlády o nápravu příslušných chyb a doufá, že česká strana přijme účinná opatření, aby zabránila opakování podobných událostí, a bude účinně chránit legitimní práva a zájmy čínských firem."

Český občan by si měl uvědomit, že Babiš provedl něco tak skandálně dehonestujícího. Ne český Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, ale zpravodajské služby USA, Velké Británie a další vydávají urgentní doporučení k tomu odstranit jakákoliv komponenta čínských firem z infrastruktury, z níž je možné odsávat data. Opět se dostáváme k nedostatečnému vzdělání, jelikož v ČR je možné, aby premiér takto ostudně manipuloval společností za situace, kdy informace o snaze zbavit se bezpečnostního rizika ve zpravodajsky mnohem vyspělejších zemích jsou zprostředkována a veřejně přístupna každému, kdo je připojen k internetu. Pokud Babiš svolil k tomu, aby čínské velvyslanectví vydalo takový report z jeho setkání s velvyslancem, měl by si okamžitě požádat o čínské občanství. Reálně pracuje ve prospěch Číny, ne ČR.

Opozice senátu je příjemná, leč slabá. Česká společnost, možná poněkud znepokojená měnící se ekonomickou situací, bude v roce 2019 hledat zpsůob, jak se zotavit z několika let politického deliria. Měla by. Pokud nepřeváží schopnost sebezáchovy tváří v tvář současné politické idiocii, těžko si může většina dělat nárok budoucnost. Češi mají stále ještě možnost zachovat si perspektivu. Ne láska nad nenávistí, ani pravda nad lží, nýbrž právě freudovský pud, zhmotněný prostřednictvím rácia, musí zvítězit nad blbostí vedoucí prudce dolů a do zatáčky, v jejímž středu je velký a těžký šutr. 

Tož snad abyste pro to začali něco dělat, milí spoluobčané.
2
Vytisknout
10808

Diskuse

Obsah vydání | 28. 12. 2018