Zřejmě nejstupidnější článek Václava Klause staršího

26. 10. 2018 / Petr Homoláč

 

Obou těchto patologických úchylek se chtěli rozhodně vyvarovat. Sešli se v Philadelphii a rokovali o těchto problémech přes půl roku a jejich řešením a výsledkem byla Americká ústava stanovující pevný rámec pravidel a institucí, které měly zaručit, aby se americká demokracie nezvrhla zase v nějaký paskvil. A podařilo se jim to geniálně, od té doby americká demokracie žije a rozvíjí se a mnohokrát se střetla v zápasech o bytí či nebytí s nejhoršími diktaturami světa a i když ji mnozí už odepisovali a zdála se překonaná, vždy skvěle obstála a z těchto střetů vyšla ještě silnější.

A ten kouzelný prostředek, který zaručuje silnou životaschopnost a přitažlivost americké demokracie pro svobodymilovné lidi celého světa, vyjadřuje právě to slůvko liberální, které tak vadí Václavu Klausovi a svědčí o jeho základním nepochopení fungování zdravé a svobodné demokratické společnosti.

Americká ústava vytvořila dnes už známý a v mnoha státech světa rozšířený více či méně vyvážený systém brzd a protivah, které brání převzetí moci ve státě jedním vůdcem nebo jednou složkou, brání té změně, která se pravidelně stávala nevratnou a demokracii zničila. A pro tento systém pojistek a nezávislých institucí bránících přivlastnění si státu nějakou vládnoucí klikou či partají neznáme lepší a vhodnější označení než je termín liberální demokracie, jejímž základem je ochrana základních práv každého člena společnosti proti zvůli jakékoli moci. Neboli to slůvko liberální je pro zdravou a svobodně se rozvíjející demokratickou společnost naprosto klíčové.

Dnešní vlna zatracování liberální demokracie přitom není historicky nic nového, byla tu ve 30. letech minulého století v době hluboké světové hospodářské krize, mnohým se jako perspektivnější jevili diktátorské režimy fašistické Itálie a nacistického Německa. Dlouhá desetiletí mnozí sázeli na celosvětové vítězství autoritářského Sovětského svazu. Dnešní zavrhování liberální demokracie nepřináší v zásadě nic nového. Je to až ubohé, kromě staronového nacionalismu a negativního vymezování se vůči liberální demokracii a té prázdné a otřepané floskule o práci pro lid nepřichází s ničím novým, s žádným uceleným světonázorem, s nímž by bylo možné polemizovat. Jediné co je nové jsou technologie moci - formy propagandy a vymývání mozků a superfízlování lidí pomocí nových IT prostředků, které tyhle režimy kradou na Západě. V případě Číny už fízlování soukromí začíná naplňovat nejhorší Orwellovy představy z jeho slavného románu 1984 o fungování moderní technologické totalitní společnosti. Vydal jej v roce 1949 a už tehdy prorocky viděl a věděl, co mnozí nevědí dodnes.

Je ostudným obrázkem stavu dnešní české společnosti, že jeho vrcholní politici systém pojistek nezbytných pro liberální, skutečnou demokracii zřejmě vůbec nechápou. Svobodu myšlení a projevu, ochranu každého člena české společnosti už nikdo nebrání. Babiš mluví o řízení státu jako firmy (čemuž se historicky asi nejvíce přiblížil italský fašismus), Zeman nenávidí novináře a ničí základní principy svobody slova (kromě mnoha jiných ataků na český ústavní systém), Klaus nechápe dodnes to, co chápali a znali už američtí Founding Fathers před více než 230 lety. Co je u Babiše pravděpodobně jen omezenost a u Zemana nejspíš patologická pomstychtivost (plus podezření na kolaboraci s autoritářským režimem), je u úzce specializovaného Klause možná projev fachidiocie, on nemá zřejmě žádné vzdělání než čistě ekonomické. Ale může to být snaha českou liberální demokratickou společnost rozbít a zavést tu zase variantu jakési demokracie, ve které ovšem tzv. vůli většiny vždy určuje a vyjadřuje poměrně úzká partička uzurpující si co nejvíc ničím a nikým nekontrolované a neomezené moci.

Jak známo z historie, končívá to nejčastěji krveprolitím, bez účinné ochrany základních práv každého člena společnosti se taková demokracie zvrhává de facto v násilí proti menšinám a jednotlivcům a nakonec proti všem. Každý jsme v nějakém aspektu také menšinou a bez účinné, na státní moci nezávislé ochrany základních práv každého jednotlivce můžeme být jeden každý vystaveni různým druhům šikany.

V roce 1948 u nás také zvítězila primitivní forma tzv. „lidové demokracie“ tedy lidové lidovlády, už tenhle pomatený název svědčí o tom, že jeho autoři nevěděli o demokracii prakticky nic. Za mluvčí lidu se prohlásili komunisté a ve jménu lidu pak okradli bohatší menšinu. A pokračovali ve svém neomezeném vládnutí a udělali naprosté chudáky z nás všech. A také omezence, a to nám dnes znovu hrozí a dokonce ještě víc a právě proto, že v naší té současné posedlosti konzumem jsme možná opravdu historicky nepoučitelní.