29. 10. 2018
Vážený pane Čulíku, vždycky jsem měl za to, že se alespoň trochu snažíte o objektivnost, ale tentokrát o tom dost pochybuji, píše Bronislav Müller.
Josef Jungmann rozhodně nebyl zakladatelem jazykového nacionalismu, byl to trend v celé Evropě 1. poloviny 19. století. Především Italové a naši sousedi Němci už nechtěli vyznávat teritoriální nacionalismus neapolský, toskánský, bavorský, anhaltský či pidiknížectví Sasko-Coburg-Gotha a přešli k nacionalismu jazykovému a požadavku na sjednocení pod pozdějším heslem „Ein Volk, ein Reich“.
Takže i kdybychom mi Češi zůstali u teritoriálního nacionalismu, utekli by nám sudetští Němci nejspíš k tomu jazykovému.
P.S.: Opravdu jste si jist, že většina Turků v Německu vyznává nacionalismus regionální a ne jazykový?
P.S.2: Jak to bylo s profesorem Masarykem?
Vždycky když přijde řeč na TGM, objeví se též citát: „Nebát se a nekrást!“. Vám ta věta dává smysl? Přiznám se, že mě moc ne. Kdyby se jednalo o výrok starého recidivisty Procházky: „Nebát se a ukrást!“, tam je smysl jasný.
Zdá se, že on si pan profesor taky neviděl tak zcela do úst. Jeho největší životní úspěch, založení Československé republiky, byl založen na lži o jednotném českoslovanském národě s dvěma jazykovými větvemi, českou a slovenskou. A to musel nalhat přímo americkému prezidentovi, snad i z očí do očí.
Naše babičky se přísně držely zásady: „Kdo lže, ten krade!“. Nevymezoval se pan profesor svým výrokem právě vůči těm našim babičkám? Nezněla ona ta věta původně: „Nebát se lhát, ale nekrást!“?
Diskuse