Kdo je vlastně Čech?

3. 8. 2018 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty

Přemýšlel jsem o tom, kdo je to vlastně Čech. Ten, kdo mluví česky? A jak česky? Můj kamarád z kolejí říkával „mejt vejlohy“. To já bych nikdy neřekl. Pro mého dědu z matčiny strany zase „jo“ místo „ano“ byl pozůstatek poněmčení.

A to nemluvím o různých nářečích. Často si lžeme do kapsy. Znám člověka, který má hluboce zakořeněné přesvědčení, že spisovná čeština je vlastně moravština. A jaká moravština? Hanáčtina? Hantec? Nebo Hanáci a Brňáci nejsou Moraváci? A jsou to Češi?


Jak se vlastně pozná Čech? Je to katolík, nebo protestant? Často nábožensky negramotný. Četl Babičku od Boženy Němcové? Já ne. Má rád národní obrození? Já ne. Možná nejsem Čech. Moji rodiče, prarodiče, praprarodiče… jsou z východní Moravy. V 18. století to asi byli všichni řádní katolíci. Možná nějaká konvertovaná židovka. Můj děda z otcovy strany byl už ale nevěřící, z matčiny ostatně taky.

Byli to ještě Češi? Pro ně oba jako národně uvědomělé lidi by taková otázka byla naprosto skandální. Pro mnohé lidi z 18. století by ale asi nebyli ani lidi. Prostě vyvrhelové, neznabozi. Představy o češství hrály samozřejmě mnohem bezvýznamnější roli než představy o věčné spáse.

Českou identitu, jak jsem ji zažil u dědy z matčiny strany, představovalo vymezování se vůči Němcům. Němci jako ti silní, kteří nás vždycky převálcují. Jenže co by byly dějiny Českého království bez Němců, bez německé říše, jejímž byl český král jedním z kurfiřtů? Copak otec Karla IV. nebyl Němec? Copak český nacionalismus nekopíroval ten německý? Co bychom byli bez Němců?

A co by třeba takový Goethe byl bez vzdělanosti francouzské, italské, anglické? Jakmile začnete trochu myslet, už nemůžete myslet v rámci jednoho národa, jinak myslet přestanete, stanou se z vás hlupáci. S tím by ovšem můj děda naprosto souhlasil. Měl jen své zkušenosti. Kdyby mu někdo na onom světě řekl, že jeho vnuk se baví s Němci v Česku i Německu výhradně anglicky, dokonce i s uklízečkou na hotelu v Curychu, asi by uznal, že svět jeho zkušeností je pryč.

Ale my máme přece Husa a Komenského. Četli jste někdy Husovo dílo O církvi nebo Komentáře k Sentencím Petra Lombardského? Četli jste někdy Komenského Obecnou poradu o nápravě věcí lidských? Spisy psané v latině. Spisy, které dávají smysl jenom v univerzální západní civilizaci. Hus i Komenský by se nikdy nemohli stát vzdělanými lidmi, kdyby se rozhodli jen pro české prostředí. Jo, oni opravdu uměli latinsky.

Mám rád češtinu za to, že mi dala přístup k Faustovi, Garganutovi, Hamletovi, Platónovi, Homérovi, Ciceronovi a Catullovi. Blahořečím překladatelům, kteří dostali češtinu na tuto úroveň. A co je to vlastně být Čech? Je jistě dobré být vzdělaný Čech, je jistě dobré být vzdělaný Němec. To se dá zobecnit: je dobré být vzdělaný člověk. Ještě důležitější je být dobrý člověk. Může si někdo někoho vážit za to, že to je Čech, Němec, Francouz, Rus? Těžko.

To prostě nic neznamená. Jsme hrdí na své národní ikony proto, že jsou to Češi? To bychom mohli být hrdi na jakéhokoli Čecha. Jsme na ně hrdí proto, že zosobňují něco, na co můžeme být hrdí obecně. Národ je třeba vzdělávat a zušlechťovat, národ sám o sobě nic není. To, co má význam, je nadnárodní. Dobrá vůle, dobré knihy, poezie, hudba, věda, lékařství, průmysl. Češi nevynalezli kolo, a přece ho používají. Ani matematiku nevynalezli, ani písmo.

Ale kdo je tedy Čech? A není to nakonec úplně jedno?





1
Vytisknout
11439

Diskuse

Obsah vydání | 7. 8. 2018