Vánoční čtení:

měsíc ve dne

27. 12. 2017 / Šimon Leitgeb

čas čtení 3 minuty

měsíc ve dne

Bydlíme se strejdou v karavanu. Jednou do roka jezdíme na louku a parkujeme pod dlouhou trubkou, ve který běhá kouzelnej vítr. V tý trubce je malá dírka, o který víme jenom my dva. Strejda Jóža vyřezal ze dřeva kolík, kterej do ní přesně pasuje. Strejda to umí se dřevem. Říká, že by nám jednou mohl z takovejch kolíků vyřezat celej barák. Neumím si to vůbec představit. Umím stavět z párátek, ale tohle je na mě moc velký. Strejda mi tím větrem každej rok nafukuje balónky, na který pak střílíme lukem zapálený šípy. Strejda má velkej luk a já malej. Ještě jsem moc balónků netrefil, ale strejda to umí. Je to strašně kouzelný. Strejda trefuje balónky a oni hoří. Noc pak vypadá chvíli jako den a Měsíc se topí mezi zlatými mraky. Strejda umí vytvořit měsíc ve dne. Je to opravdovej kouzelník a já jsem jeho učeň.



meteorit

Strejda a mamka bydleli v baráku, ze kterýho dneska stojí jen komín uprostřed louky. Ten komín je blízko naší louky s kouzelným vzduchem. Občas tam se strejdou zajdeme a opíkáme si v polorozpadlých kamnech buřtíky. Z některých buřtíků se v těch kamnech stávají chobotnice. Strejda říká, že ta kamna jsou taky kouzelný, což dává smysl. Myslím si, že na ten barák musel spadnout strašně dávno meteorit a ten výbuch ta kamna musel očarovat, jinak si nedokážu vysvětlit ty chobotnice. Ostatně i ten vítr je jenom následek pádu meteoritu.

S meteority není žádná sranda a nikdy bych nechtěl žádnej vidět.





vlkodlak

Můj strejda vypadá jako pravej vlkodlak. Má dlouhý šedivý kotlety a na uších stříbrný náušnice. Na hlavě nosí takovou zvláštní kšiltovku, která mu kryje uši.

Občas si z něj dělám srandu, ale nemá to rád a potom mě před spaním chodí strašit. Bojím se pak otevřít oči, aby tam nebyl a nesnědl mě.

Vlkodlaci mají nejraději maso malých dětí. Dospělý ho mají zkažený a krev jim pijou upíři.


měsíční vandráci

Strejda říká, že jsme si zbyli sami, tak bychom se jako samotní lidé měli chovat. Strejda je můj nejlepší kamarád, tak kejvám hlavou a říkám, že jsme na tu samotu dva.

Lidé od cesty nám někdy říkají vandráci. Nevím, co to znamená a tak se ptám strejdy. Říká, že vandrák je člověk, kterej je sám jako my. Tak se mi to líbí, že si slovo vandrák nechávám vytetovat od strejdy fixou na ruku. Jsem vandrák se vším všudy.

Jednou u našeho karavanu spali nějací lidé a oslovovali se taky vandráci. Líbili se mi a tak jsem jim ukázal svoje tetování. Vyprávěl jsem jim o kouzelný trubce a měsíci ve dne. Po chvíli se tomu začali smát a říkali, že mám bujnou fantazii. To mě strašně urazilo. Neznám fantazii, ale určitě z ní nekouká nic dobrýho. Šel jsem to říct strejdovi do karavanu a on mi dotetoval na ruku před slovo vandrák malej měsíc. Vytetoval si na ruku to samý jako já a řekl, že od teď jsme úplně sami.

Je mi dobře, když jsme takhle sami. Jsme měsíční vandráci. Umíme zapálit nebe a jezdíme si jen tak po zemi.

0
Vytisknout
10844

Diskuse

Obsah vydání | 2. 1. 2018