Jaké ponaučení si ČSSD (ne)vezme

4. 11. 2013 / Marek Řezanka

V posledních dnech jsme mohli nabýt dojmu, že nejzávažnějším problémem ČSSD jsou Michal Hašek a jeho stoupenci. Vyrojily se nám hned romány o zradě, o dýce v zádech, div jsme se nedostali k biblickému příběhu o Kainovi a Ábelovi. Holt si potrpíme na to, že Václav byl světec, zatímco Boleslav krvežíznivý barbar. Že by jeden mohl být za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet, se nepřipouští.

Jaká je ovšem realita v ČSSD? Skutečně je Hašek ten, kdo způsobil pouze těsné volební vítězství ČSSD, kariérista a zrádce, zatímco Sobotka je politik moudrý, osvícený a prozíravý, který myslí na blaho svých voličů?

Pokud ČSSD hodlá projít sebereflexí, měla by se nad touto otázkou zamyslit a pokusit se na ni odpovědět.

Faktem je, že i povolební zhodnocení by mělo mít nějakou štábní kulturu a že zájem jednotlivce by neměl poškozovat celou stranu. Od toho jsou stranické sjezdy, aby se pročistil vzduch (nebo také zhoustl) a aby strana vyslala jasný signál veřejnosti, kam chce směřovat. Škoda jen, že o svém směřování ČSSD nehloubala více již před předčasnými volbami.

Jistě, Hašek je politikem, za nímž toho mnoho sociálně demokratického vidět není. Nad jeho hlavou by mohl viset nápis: "Sociální stát považuji za dávno překonaný model." Je to ale v případě Bohuslava Sobotky jiné? Nějaká ta plamenná vystoupení ve Sněmovně by byla -- ale naprosto u něho postrádám kroky, které by tato slova potvrzovaly. Co například ČSSD dělá, aby se ještě přehodnotila velmi sporná podoba tzv. církevních restitucí? Nebo toto téma pro Sobotku skončilo akcí na Malostranské v Praze, kde na dané téma pohovořil?

ČSSD pod Sobotkou tvrdě kritizovala SPOZ, že chce prosazovat nečasovsko-drábkovský model penzijní reformy. Osobně jsem zvědav, jestli se brzy nedozvíme, že se Sobotka s Babišem dohodli na povinném druhém pilíři s tím, že je to "nezbytně nutné" a "jedině správné" a -- pochopitelně -- navýsost sociálně demokratické.

Schůzka několika sociálních demokratů spolu s M. Haškem v Lánech nám byla prezentována jako pokus prezidenta M. Zemana tahat za nitky v sociální demokracii a pokus jak odstavit Sobotku.

Pokud je možné věřit místopředsedovi ČSSD, Milanovi Chovancovi, ten Právu popsal trochu jiný scénář: "Až na schůzce se dozvím, že mě pan prezident nepozval." Prezident Zeman měl příchozí přivítat větou: "Vy jste tu schůzku iniciovali, tak si pojďte povídat."

Toto vše ale není podstatné. Podstatné je, co vše se za volebním výsledkem ČSSD skutečně skrývá -- a lze očekávat, že těch důvodů bude celá řada.

M. Chovanec má jasno. Podle něho za to může jediný krok ČSSD:

"Byla to velká politická chyba (podpora ČSSD Rusnokově vládě). To je začátek propadu preferencí a volebního výsledku sociální demokracie. Zmizelo pravolevé vnímání a my jsme de facto uspokojili levicové voliče, že je levicový prezident, levicový Senát a je de facto levicová vláda," uvedl Chovanec (České noviny, 3. 11. 2013).

Škoda, že se pan Chovanec nezamyslil nad tím, kolik voličů mohlo být zklamáno nemastným neslaným postojem ČSSD k tzv. církevním restitucím, kolik jich mohlo být zklamáno počínáním některých sociálně demokratických hejtmanů v krajích, tím, jak vlažně se v předvolebním období sociální demokracie vymezovala vůči Nečasově kabinetu (zde více méně přepustila prostor A. Babišovi a jeho ANO) a konec konců i lavírováním ČSSD v případě podpory úřednické prozatímní vlády J. Rusnoka.

ČSSD pod Sobotkovým vedením doslova říká: I po skandálu s podezřením na zneužití tajných služeb a poté, co se prověřovalo, zda hlasování mj. i o tzv. církevních restitucích nebylo ovlivněno korupčním jednáním, zde měla pokračovat vláda TOP09, ODS a subjektu LIDEM.

Vůbec nám nevadí, že někteří členové tohoto kabinetu (M. Němcová jako potenciální předsedkyně vlády, P. Blažek jako potenciální ministr spravedlnosti) otevřeně říkali, že by ihned zarazili vyšetřování, které pokládali za nehorázné. A že většina mainstreamových médií dštila na Ivo Ištvana a na celé vyšetřování jed a síru, považujeme také za správné. Pro nás by bylo výhodné, aby se vláda M. Němcové zcela znemožnila -- a my bychom potom shrábli bank."

Stranické zájmy by tak byly nadřazeny zájmům práva a spravedlnosti (a to nemluvě o tom, že vládl-li by někdo, kdo otevřeně prohlašoval, že vyšetřování expremiéra Nečase a dalších zarazí, lze z jeho strany čekat i nějakou tu aférku na opozici, a to krátce před volbami).

Pokud někdo vyhrožuje, že zastaví probíhající vyšetřování, asi by neměl mít možnost tyto své výhrůžky realizovat. A je za takové situace plně v moci prezidenta vybrat si po rezignaci premiéra člověka, jenž sestaví dočasnou vládu, která má společnost dovést k předčasným volbám. O této vládě potom rozhodují poslanci svým hlasováním.

Tady nešlo o zastavení Kalouska, jak poněkud nešťastně hlásaly billboardy SPOZ, ale o zastavení snah o zmaření probíhajícího vyšetřování. Tento motiv ovšem od ČSSD nezazněl -- zato z jejích řad znělo jako kolovrátek, že Zeman postupoval protiústavně a že by ČSSD raději podpořila koalici ODS, TOP09 a LIDEM, než prozatímní úřednický kabinet Rusnokův. Tento vzkaz musel být pro celou řadu jejích voličů vskutku zásadní.

ČSSD se často ohání argumentem, že prozatímní vládu do voleb měla zajistit ona. Odhlédněme od faktu, že neměla nikoho, s kým by utvořila smysluplnou většinu. S velkou pravděpodobností by v takovém případě měla ve volbách maximálně 15 %, neboť by byla na ráně namísto Rusnokova kabinetu - a Chovancův argument o levicové trojjedinosti (totiž že by levice měla prezidenta, vládu i senát) by zde seděl mnohem více.

Po rezignaci P. Nečase ovšem nešlo o instalaci levicové vlády (a tou vláda J. Rusnoka nebyla), ale o východisko ze závažné politické krize, kdy trojkoalice ODS, TOP09 a LIDEM nebyla nikterak důvěryhodná. Toto zjevně sociální demokracii dodnes nedošlo.

Hodně se dnes mluví o Haškově lži, jako by vyvrhel Hašek byl jediným politikem, který občanům neříká pravdu.

Je s podivem (nebo snad ani není?), jak ta samá média, pro něž byl D. Rath vinen hned po zatčení, a která tepala do Ištvana, jak si jen může dovolit podkopávat vládu, kladou důraz na Haškovu lež.

Kde byli všichni, když expremiér Nečas prohlašoval: "Já osobně jsem přesvědčen, že jsem se nedopustil čehokoli nepoctivého... Nemám tudíž důvod uvažovat o rezignaci... Má důvěra k ní (k Janě Nagyové) nepoklesla a nemám důvod se domnívat, že se dopustila jakýchkoli nezákonností."

Teprve vyšetřování by mělo ukázat, co P. Nečas o počínání J. Nagyové věděl či nevěděl. V každém případě však s jeho tvrzením kolidují následující slova obviněného rozvědčíka, Jana Pohůnka: "Podle mě to byla jednoznačná indicie: ano, premiér má tento požadavek. Říkal jsem to i do protokolu a uváděl v různých stížnostech, že u Vojenského zpravodajství platí vojenská hierarchie, tedy že dostaneš rozkaz a splň ho.

A speciálně u zpravodajství platí ještě jednoznačně princip "need to know", tedy že dostaneš pouze takové informace, které potřebuješ pro splnění úkolu. Je to z důvodu zajištění bezpečnosti celé služby. Pro mě tedy byla potřebná ta informace, že existuje bezpečnostní riziko kolem premiéra, a my jsme vyvinuli činnost, abychom zjistili, jestli tam něco je, či není." (Právo 4. 11. 2013)

ČSSD na tyto skutečnosti nepoukazuje. Ištvan jen může kroutit hlavou nad soudním rozhodnutím, že poslanci jsou nestíhatelní, třebaže jejich jednání zavání korupcí. Je totiž významný rozdíl, jestli nějaký politik poté, co z politiky odchází, dostane nabídku nějakého lukrativního zaměstnání, nebo zda ji dostane poté, co hlasoval v přímém rozporu s tím, jak celou dobu avizoval, že hlasovat bude.

Zastáncům pravdy asi rovněž nevadí, že se kardinál Duka v souvislosti s majetky na Hradě odvolává na jakousi tajnou dohodu s V. Klausem, kterou Klaus ale popírá.

"Nevím, co se to vyrojilo za téma. O žádné dohodě, která by byla tajná nebo jiná, nevím nic. Napsali jsme - a to jsem dělal celý život - písemnou dohodu a tam je napsáno vše, na čem jsme se dohodli, ani slůvko nezůstalo skryto... Žil jsem do této chvíle ve vědomí, že tehdejší dohodou jsme debatu o církvi a areálu Pražského hradu na věky, tedy na 99 let, uzavřeli," vyjádřil se k požadavkům katolické církve Václav Klaus.

Ne, ČSSD nezachrání okolnost, jak se vypořádá s Haškem. Je to pouze jeden z mnoha politiků, který nelpí na sociálním státě a který není nejvhodnější tváří sociální demokracie.

ČSSD chybí důvěryhodnost. Důvěryhodnost, že se zajímá o problémy lidí -- a že je schopna těmto problémům rozumět. Důvěryhodnost, kterou mají zaštiťovat lidé, za nimiž jsou vidět výsledky konkrétní práce, kteří do politiky vstoupili s tím, že již něco dokázali a že mají nějaké vědomosti a schopnosti,

které v politice mohou a chtějí využít. V jednom ze svých starších článků, "Na křižovatce jsem upozorňoval, že před ČSSD je poměrně zásadní a zároveň nesnadný úkol. Poté, co byla společnost frustrována "zprava", tedy vládou ODS, TOP09 a VV (LIDEM), ji nefrustrovat vzápětí "zleva".

Napsal jsem tehdy: "Jedno je ale jisté. Hrozba, že všechny parlamentní strany budou pro čím dál více lidí nevolitelnými, vzrůstá. To není dobrý signál. V takovém podhoubí se totiž nejvíce daří diktátorům. Ti z něj vyrůstají nejrychleji. A těmi, kdo by na to doplatili nejhůře, jsme my, občané."

Toto nebezpečí je den za dnem reálnější. ČSSD se hádá o pozice, ale nikoli o program. Má-li řešit nějaký zásadní problém, omluví se, že žádné řešení nevidí a že již vlastně nic dělat nelze.

S takovýmto postojem ale přispívá k frustraci lidí a k prohlubování krize demokracie. Respektive k prohlubování stavu, který rozvoji demokracie brání. Na rozcestníku bylo před předčasnými volbami poměrně hodně barev, po nichž jsme se mohli vydat. Doufejme, že po příštích volbách neuvidíme barvu jedinou -- a to hnědou.

0
Vytisknout
6336

Diskuse

Obsah vydání | 7. 11. 2013