Na českých školách určitě nikdo nesleduje, jestli některé děti hladovějí

5. 9. 2013

čas čtení 2 minuty

Na českých školách určitě nikdo nesleduje, zda děti hladovějí či ne. Myslím oficiálně, píše Jana Karvaiová. Ovšem pokud učíte ve třídě, znáte děti a jste jen trochu všímaví, najdete děti, které mohou splňovat kritéria "hladovění". Jde spíše o to, že děti i z rodin, kde zrovna není nouze o peníze, jedí strašně. Ráno nesnídají, protože "není čas" (ještě musí na facebook). K svačině dostanou peníze - cola, brambůrky, tyčinky,sladkosti. Nic jiného si většinou nekoupí. Školní jídelny u nás fungují dobře, ale již od 6. ročníku je děti postupně přestávají navštěvovat (i přes protesty rodičů) a chodí do fastfoodů či vietnamských bister a zde konzumují ty jejich dobroty. Odpolední sváči většinou nemají a večeře bývá typu "švédská lednička".

Hladové děti jsem zažila už i za socialismu.Řekla bych, že v současnosti je jich stejné množství. Většinou jsem to řešila rozdáním svačiny z rodinného nákupu a když se to opakovalo, hlášením sociálce.

Pokud se u nás rozhlédnete po těch opravdových "sockách" - promiňte ten výraz - tak většinou jsou ty děti celkem tlusté. Je to tím, že konzumují to nejlevnější jídlo, které si mohou dovolit - rohlíky, chleba, jakosalámy, jakosýry, bůček, spousta příloh, žádné maso. Žádná zelenina a ovoce. Ale na sladkosti je vždy. Je zajímavé, že lidé nemajetní svačiny a obědy dětem kupují jako hotovky (stejný problém je v Británii, také tam existuje problém, že děti se stravují špatně, ovšem televizní kuchaři - celebrity vedou kampaně, aby děti jedly nejméně pět kusů ovoce a zeleniny denně, atp., to se jim neustále vštěpuje i ve školách, pozn. red.)

Pokud bychom narazili na dítě, které je zjevně hladové, máme dobrou spolupráci s OSPOD a ti to musí řešit. Jak, to se musíte obrátit na ně.

0
Vytisknout
5948

Diskuse

Obsah vydání | 5. 9. 2013