Odebírání titulů je jedna strana mince. A co ta druhá?

1. 6. 2011 / Jiří Baťa

Jak se lze z médií dočíst, tituly byly odebrány dětem zavražděného podnikatele Františka Mrázka -- Monice a Michalovi Mrázkovým. A spolu s nimi i Janu Harangozzovi. Což není ani tak podstatné, podle informací tisku ZČU zatím zrušila sedm magisterských diplomů, tři nyní a čtyři už počátkem roku. Ani v tomto případě není podstatné, komu byly či budou tituly odebrány. Důvody pro odebrání titulů jsou v podstatě u všech postižených vesměs stejné: nedostatečně zpracované nebo opsané práce, chybí zápočty, jsou pochybnosti o jejich pravosti, nejsou k nalezení jejich diplomové práce, státnice byly uskutečněny ve dny, kdy komise nezasedala, studium bylo nepřiměřeně krátké (např. Harangozzo plzeňská práva dokonce absolvoval za dva měsíce a dva týdny) a celá řada dalších. Ve všech těchto jmenovaných (stejně jako u nejmenovaných) případech měli absolventi podle univerzity velice dobře vědět, že své tituly získali neprávem. Podobné aféry však otřásají i pozicí dalších "takystudentů", např. pražského poslance ČSSD Miroslava Svobody a jiných (značně podezřelý je i titul doktora práv místopředsedy ČSSD M. Haška). Potud vše, co se týká odebrání titulů a jejich nositelů, případně krajně podezřelých nositelů. Podle nadpisu článku to je jedna strana mince.

Druhá strana mince se zatím ne a ne obrátit. Ona je totiž stejně tak absurdní, neetická, ba co víc společensky nebezpečná, že se ji (zřejmě) někteří snaží jak je dnes zvykem zamést pod koberec. Druhá strana mince má či by měla totiž objasnit, vyšetřit a potrestat i ty, kteří získání nekompetentních titulů umožnili. Jakkoliv se to dnes jeví tak, jakoby ti špatní byli jen ti, kteří si způsobem neobvyklým či nečestným (mluvou zákona podvodným) dopomohli k získání titulu, je to pravda jen poloviční. K početí dítěte musí být dva, stejně tak (obrazně řečeno) je tomu i u získání titulu. Tedy na jedné straně student, na druhé straně? Ano, na druhé straně musel také být někdo, kdo takto "zfušované" studijní výsledky schválil a uznal, což té první straně přineslo zisk titulu. Kromě toho se zde nejen vtírá, ale značně expanduje otázka: co za to? Přece nemůže po nás nikdo chtít, abychom věřili, že za a) pochybení těch, kteří umožnili takové práce a získání titulu uznat, nemají na tom svůj podíl, a za b), že to dělali z lásky k bližnímu, jinými slovy nezištně. Tedy bez "nějakého" zajímavého finančního vyrovnání (jen hlupák by mohl věřit, že by takové získání titulu bylo umožněno třeba studentům z "chudých dělnických rodin". Konec konců i tak by to bylo krajně nefér!)

Korupce je v tomto případě zcela evidentní a nepochybná, nicméně hlavní pozornost je upřena pouze na aktéry s podvodně získanými tituly. Již méně či vůbec se nemluví, tím méně koná, ve věci způsobu realizace takových postupů, kdy v těchto kauzách figuruje řada osob, které tyto postupy vůbec umožnily.

Je tedy otázka, zda se "pro stromy nevidí les", tedy, zda jsou na tapetě jen aktéři nečestně získaných titulů, za které se pak schovají stejně se provinivší lidé, bez kterých by se toto "svinstvo" nemohlo uskutečnit? Zde jsou však vody zatím zcela klidné, ba se ani nečeří, pozornost je záměrně odváděna či soustřeďována pouze a jenom na ty aktéry, kterým jsou či budou tituly odebrány.

Je sice pravda, že někteří již byli "odejíti" (Kindl), ale ten není a ani nebyl jediný, který na těchto kauzách měl svůj (nemalý) podíl. Takže co bude s těmi ostatními? Upadnou v zapomnění, zametou se pod koberec? Co dělají ti, kteří se těmito kauzami zabývají? Nebo se i oni zase uchylují k manévrům, aby se všechny tyto neřesti snesly jen na hlavy těch "nečestných" aby ty vzdělané kapacity uchránili před zaslouženými postihy?

Otázek jako máku, leč středobodem jsou jen odebírané tituly. Vlastní podstata, tedy jednoznačné korupční jednání, bez kterého by se tyto případy nemohly udát, jako by neexistovalo. Dalo by se říci, že je to typické pro současné poměry v politice a justici. Možná není od věci připomenout vládě (a VV zvlášť) její programové sliby co se boje s korupcí týká. Ale ono je to vlastně zbytečné, protože jak říká M. Kalousek, ono se ve vládě více žvaní, než koná! A tím je řečeno vše. Ale být by nemělo.