Trumpovo paušální popírání nebezpečí, která údajně představuje umělá inteligence, jejíž nekontrolovaný rozvoj někteří považují za nejnovější předzvěst apokalypsy, by se dalo vyložit jako naplnění Petrova proroctví. Tento americký prezident, který je pro svět tím nejbližším, co se dá přirovnat k jednočlennému stroji zkázy, je mistrem v posměchu a zlých touhách. V románu Roberta Harrise z roku 2019 s názvem The Second Sleep (Druhý spánek) uvádí znepokojený vědec půl tuctu způsobů, jak by mohl svět skončit. Patří mezi ně ničivé klimatické změny, pandemie, srážka obřího asteroidu se Zemí nebo nějaká jiná zdrcující katastrofa. Málokdo věnuje pozornost obavám tohoto fiktivního vědce. Nakonec ho i téměř všechny ostatní zničí znepokojivě věrohodná kybernetická katastrofa – globální kolaps digitálních systémů a internetu.

Zatímco zuří debaty o tom, zda velké jazykové modely získají vědomí a morální schopnost jednat – a moc vyhladit lidstvo –, existenční hrozby ze strany umělé inteligence lze prozatím ještě zmírnit. V ostrém kontrastu s tím panuje mimořádná lhostejnost vůči nejnaléhavější, odvrátitelné a prokázané hrozbě pro život na Zemi, kterou si lidstvo samo způsobilo. Je to, jako by svět zachvátila kolektivní hluchota a slepé odmítání vidět to, co má přímo před očima. To není žádná legrace. Zrychlující se, globální šíření pokročilých jaderných zbraní každým dnem přibližuje „konec světa“ v reálném čase. Otázkou stále častěji není „zda“, ale „kdy“ vypukne omezená nebo plnohodnotná jaderná válka. Osmdesát jedna let po Hirošimě, jak dlouho nám ještě bude štěstí přát?

Zvoní poplašné zvony, jen kdyby lidé naslouchali. Zoufalý Vladimir Putin nedávno pohrozil nasazením celého ruského jaderného arzenálu, který zahrnuje asi 4 400 hlavic, proti zemím NATO, pokud by aktivovaly údajný plán na invazi do pobaltské exklávy Kaliningradu. K svému tvrzení nepředložil žádné důkazy a je pravda, že časté jaderné výhrůžky Kremlu od chvíle, kdy se jeho plnohodnotná invaze na Ukrajinu zvrtla, snížily důvěryhodnost Moskvy. To však samo o sobě působí destabilizujícím dojmem. Aby jaderné odstrašení fungovalo, musí protivník věřit, že hrozba je skutečná. Nedůvěra vede k chybným odhadům. Zároveň Putinova neschopnost zastavit konvenční útoky ukrajinských dronů a raket hluboko na území Ruska ho možná přivádí blíž k tomu, aby stiskl jaderné tlačítko, možná v podobě taktických jaderných zbraní s nízkým výkonem nebo „bojových“ jaderných zbraní.

Trumpovým hlavním ospravedlněním nelegální války USA a Izraele proti Íránu je jeho záměrně lživé tvrzení, že Teherán byl jen několik týdnů od získání jaderné bomby.

Tvrdí, že chrání svět před jadernou válkou. Jeho bezohledná výhrůžka, pronesená v OSN, že „zničí Islámskou republiku“, však naznačuje možný jaderný útok USA. Trumpova pokrytectví je ohromující. USA modernizují svůj jaderný arzenál čítající 3 700 hlavic a mohou obnovit jaderné testy. Bezvýhradně podporují skrytý izraelský program jaderných zbraní. A Trump usiluje o lukrativní dohodu se Saúdskou Arábií, dalším zapřisáhlým nepřítelem Íránu, o dodávkách civilní jaderné technologie, o které ví, že by mohla být zneužita k výrobě zbraní. To vedlo země v regionu, jako je Turecko a Egypt, k úvahám o získání jaderných zbraní.

Podobně nebezpečné trendy jsou patrné po celé Asii. Severokorejský velký šéf Kim Čong-un dokázal dosáhnout de facto mezinárodního uznání statusu své země jako jaderné velmoci. Jižní Korea v srpnu uvedla, že Pchjongjang nyní disponuje až 120 jadernými hlavicemi – jimiž Kim mává, aby zastrašoval sousedy. Dva principy, na nichž spočívala poválečná politika Západu vůči Koreji – sjednocení a denuklearizace – jsou prakticky odsunuty stranou. Bez ohledu na ponížení z prvního funkčního období se Trump opět snaží o summit s Kimem, kterého podivně označuje za přítele. „Dokud tu budu já, bude [Kim] v pořádku,“ chlubil se. Japonsko a Jižní Korea jeho sebevědomí nesdílejí. Obě země zvažují pořízení jaderných zbraní pro účely sebeobrany. Mezitím čínský prezident Si Ťin-pching, který na summitu ve Washingtonu opět oklamal podlézavého Trumpa, údajně vyrábí jaderné zbraně, jako by zítřek neměl přijít – což při tomto tempu možná ani nepřijde.

Generální tajemník OSN António Guterres ve svém projevu před Valným shromážděním varoval, že svět dosáhl „nejnebezpečnějšího jaderného momentu“ od roku 1989. Globální vojenské výdaje dosáhly loni téměř 3 bilionů dolarů, zatímco umělá inteligence zvyšuje nejistotu ohledně jaderného velení a řízení, jak bylo OSN sděleno. Roční výdaje na jaderné zbraně vzrostly o 20 %. V nové studii zveřejněné nestranickou organizací Arms Control Association (ACA) Daryl Kimball, šéf ACA ve Washingtonu, vyjádřil lítost nad absencí jednání o odzbrojení na vysoké úrovni mezi hlavními jadernými mocnostmi a nad vypršením platnosti smluv o omezení strategických zbraní. „Jaderný Damoklův meč stále visí nad námi všemi. Hrozba se stala složitější a při absenci nových průlomů v oblasti kontroly zbraní směřujeme k bezprecedentnímu trojstrannému zbrojení čínských, ruských a amerických jaderných sil,“ varoval Kimball.

Situaci ještě zhoršuje roztříštěnost mezinárodního řádu založeného na pravidlech. Rouhání z Trumpovy éry – že síla dává právo, že mezinárodní právo a závazná povinnost k odzbrojení vyplývající ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní lze ignorovat a že Charta OSN a normy v oblasti lidských práv se nevztahují na autoritáře – to vše usnadňuje sklouznutí do jaderné anarchie. Nevyřešené nekonečné války v Palestině, Íránu, na Ukrajině, v Barmě, Jemenu a Súdánu jsou základními složkami třetí světové války. Potenciálně otřásající je také rychle se rozvíjející souboj o kontrolu nad vesmírem, zejména závod o vybudování jaderně poháněných měsíčních základen. Smlouva o vesmíru z roku 1967, v níž se více než 130 zemí shodlo, že Měsíc není majetkem nikoho, je nyní běžně porušována jak vládami, tak miliardáři, jako jsou Elon Musk a Jeff Bezos. Zbrojení ve vesmíru ze strany USA a dalších zemí rychle postupuje. Rusko například údajně vyvíjí orbitální protisatelitní zbraň s jadernou hlavicí.

Pokud je lidstvo skutečně odhodláno přivodit pád nebes v šíleném spěchu k eschatologické sebezkáze, je to nejjistější a nejrychlejší způsob, jak toho dosáhnout.

Ještě překvapivější než nezodpovědné chování politiků je ohlušující mlčení veřejnosti, absence rozsáhlých protestů ve velké části světa a samolibost hraničící s lhostejností, která doprovází tento globální pochod do záhuby. Až přijde konečné zúčtování, budou ti, kdo mlčeli, spoluviníky své vlastní zkázy. Hirošima není svatyně. Je to budoucnost.

Zdroj v angličtině ZDE