„Mám se dobře,“ říká dívka v předškolním věku české humanitární pracovnici Denise Boháčkové z Operace Kyseláč. „Jen když letí drony, utíkám se schovat,“ dodává s neutrálním výrazem. Narodila se na místě a v čase, kde vražedný dron je každodenní realita. Jako v dystopických příbězích, kde nebe znamená smrt a kde lidi zabijí toxický déšť. Tady je to ale reálné.
Holčička chodí v Chersonu do školky, kterou Operace Kyseláč podporuje a kam chodí děti místních zdravotníků. Školku pro děti nutně potřebují, pracují s neuvěřitelným vypětím ve městě, které dělí od ruských pozic jen řeka. V tom městě stále je kolem padesáti tisíc lidí, kteří žijí doslova v každém okamžiku na hranici smrti. Není v tom žádné přehánění, ruské drony jsou permanentně ve vzduchu, artilerie je v dostřelu, na město dopadají rakety i letecké bomby. Nedá se nijak vyloučit, že se ve městě nebo jeho okolí ocitnete během dne na špatném místě ve špatný čas.
Běžný den v Chersonu
Ráno vyjdete z domu a někde nalevo od vás slyšíte bzučet dron. Schováte se pod strom a čekáte, co se bude dít. Za chvíli dron zmlkne, někde v blízkosti si sedl. Můžete jít s tím, že víte, že ten dron tam je a nevíte, kdy bude znovu aktivován a zaútočí.
Jedete přes město. Silnice v centru jsou většinou pod sítěmi, přesto míjíte vraky shořelých civilních osobních aut, ve kterých nedávno pravděpodobně někdo zemřel. Po chodníku míjí tytéž vraky další lidé na cestě za svými každodenními starostmi. Cestou zastavíte na deset minut, abyste něco vyřídili. Později zjistíte z monitoringu, že nad vámi byl jiný ruský dron. Proč, a jestli zvažoval útok, se nedozvíte. V centru města je neviditelná hranice, kterou znají jen místní. Jsou to ulice smrti, kam není radno chodit kvůli blízkosti ruských jednotek za řekou. Výbuchy artilerie se v centru města v nepravidelném, ale rychlém tempu ozývají ze vzdálenosti menší než jeden kilometr.
Potřebujete zajet na adresu mimo centrum. Zase jiné vraky na cestách, velké civilní cíle, jako benzinka nebo tržnice, jsou v troskách. Jedete přes rozbité cesty co nejrychleji, na omezení a jednosměrky se nehledí. Na adrese rychle vyřídíte, co potřebujete a vracíte se pod sítě a pod stromy. Mrknete na monitoring pohybu dronů a zjistíte, že byl opět jiný dron tam, odkud jste právě přijeli. Další arta, v různých vzdálenostech.
Jdete zavézt pomoc dětem ve školce. Během deseti minut slyšíte minimálně dva výstřely nebo dopady, uvnitř se to špatně odlišuje. Děti je samozřejmě slyší taky. Jedno z nich vidělo jiné děti teprve ve třech letech. Nespočetněkrát už ale slyšelo výbuchy a bzučení. Je to pro něj svět, jak ho zná.
V centru potkáváte více méně civilisty, z nichž někteří jsou vojáci. Vojáci v Chersonu chodí v civilu a jezdí v nenápadných civilních autech. Vše vojenské je vidět a je v ještě vyšším ohrožení. Lidé na ulicích nevypadají stejně, únava, nekonečná přítomnost smrti a z toho vyplývající děsivé úzkosti potlačené nutností přežívat se nesmazatelně vpisují do tváří lidí. Živí lidé na ulicích města smrti.
Během oběda přemýšlíte, kam si sednout, ideálně ne u oken. Vracíte se zpět na místo, odkud jste ráno vyrazili. Jestli tam je dron, nevíte. Po setmění slyšíte na obloze „mopedy“. Mohou to být ruské šahedy, mohou to být ukrajinské behemoty. Nevíte. Jdete spát a co se bude dít v noci nemůžete vědět. Uvidíte ráno. Nebo neuvidíte.
Proč tam ti lidé zůstávají?
Takhle vypadalo moje pondělí tento týden ve městě, do kterého se nedá dostat, pokud k tomu nemáte speciální povolení. My jsme získali, protože jsme vezli pomoc lidem uvnitř. Bez kontaktů přímo ve městě by ale ani to nebylo možné. Velitel na block postu sice děkoval za pomoc, ale varoval před situací, která ve městě je a před tím, že odpovědnost je zcela na nás.
Lidé, kteří v Chersonu žijí, mají každý den přesně takový. Každý. Žijí ve městě s rozbombardovanou radnicí, stojící na náměstí, na které se nechodí. Pravděpodobnost, že vás tam zabije dron, je mnohonásobně vyšší než na jakémkoliv jiném náměstí na světě, včetně Ukrajiny. Samozřejmě se nabízí otázka, proč tam ti lidé, zhruba pětina původního obyvatelstva, zůstávají. Mnoho starších odejít nechce, někteří mladší nemají často kam jít, tady mají práci a bydlení. Z hlediska obrany je to tak, že prázdné město nelze úspěšně bránit. Takže pokud lidé nezůstanou, Cherson bude definitivně zničen a s největší pravděpodobností padne do rukou ruskému zločineckému státu. Děsivá ambivalence.
Nastává období, které již přítomnou hrůzu v Chersonu ještě znásobí. Očekává se, že Ukrajina prožije nejtěžší zimu od začátku celoplošné války v únoru 2022. Nejvíce postižená zimou budou místa nejvíce postižená válkou. Ke každodenním útokům se přidají dopady blackoutů, které se během jara a léta dají přežít snáze než v mrazech. S dobrovolníkem Macem jsme kromě aut pro vojáky, zde nezbytného spotřebního zboží s průměrnou životností pár měsíců, dovezli do Chersonu i další věci, například velké power banky. Powerbanky a generátory jsou k přežití zimy nezbytné a v zimě jich pochopitelně bude nedostatek.
Energie bude potřebná i pro zachování základních služeb ve městě. Nemocnice, školy, základní administrativa a obchody potřebují fungovat, jinak město úplně zkolabuje a zejména ti nejzranitelnější budou v ohrožení nejen přímým, ale i kolaterálním dopadem války. Třeba místní škola potřebuje výkonnou powerbanku, aby mohla alespoň nějak fungovat během výpadků. Operace Kyseláč na ni v současnosti vybírá potřebných 120 tisíc korun.
Potřebují pomoc, na jaře může být pro nás všechny pozdě
Dobrovolník Mac v Chersonu zásobuje jednu z jednotek bránících město. Je to jednotka pohraničníků, hranice nyní vede právě zde. Stejně tak podporuje Mac jednotky v okolí Charkova, Kramatorsku a Slavjansku. I tam je situace kritická. Když jsme se během cesty zastavili u Martina Dorazína, válečného zpravodaje Českého rozhlasu, mluvil o tom, že Slavjansk opustila poslední pekárna, která ještě ve městě zůstávala. Zvyšující se frekvence útoků a všudypřítomnost dronů, připomínající stav v Chersonu, přiměla provozovatele vybavení pekárny přestěhovat na trochu bezpečnější místo. To samozřejmě znamená i přesun lidí, kteří v pekárně pracují. Každý takový vynucený ústup civilního života přibližuje ukrajinská města ležící na frontě ke stavu faktického vylidnění.
V Chersonu zatím můžete nakoupit, ačkoliv Dněperská tržnice je zničená Rusy a okolní plechové krámky na ulici Míru (ano) jsou zpola opuštěné. Před jedním z nich zůstává shořelý vrak osobáku, do nějž někdo umístil věnec. Je to rakev, kremační pec i pomník zároveň. Konsternující memento brutálního, genocidního násilí teroristického státu Rusko vedle bedýnek se zeleninou. Zeleninu, stejně jako třeba kafe, si stále můžete koupit způsobem běžným pro naše bezpečné žití zde v Česku. Tyhle dvě reality, ta běžná a civilní, jak ji známe, a ta válečná, smrtí prosycená, se v Chersonu prolínají v každém okamžiku.
K řece je to zde necelé dva kilometry a za řekou jsou pozice okupantů. Tam, v Oleškách, menším městě okupovaném ruskou armádou, probíhá humanitární katastrofa. Rusko zablokovalo přísun základních potřeb a lidé ve městě začínají hladovět. Ukrajina nemůže lidem nijak pomoci. Může pouze přihlížet z druhého břehu, jak jsou terorizováni. Z břehu, který je terorizován také.
Upřímně, v Ukrajině jsem s pomocí opakovaně, takže jsem leccos viděl a zažil a dozvěděl se, přímo, nebo zprostředkovaně od vojáků i civilistů. Ale situace v Chersonu, a dnes už i ve Slavjansku, je hrůzostrašná. A se zimou se ještě výrazně zhorší. Přežití v těchto místech záleží na co nejintenzivnější pomoci zvenčí, přičemž celá Ukrajina bude bojovat s válkou i zimou. Udržení života a ve velkých městech na frontě je přitom nutnou podmínkou k udržení území. A udržení území je neodmyslitelnou součástí motivace Ukrajiny bránit se a vyčerpávat teroristický, kleptokratický syndikát Rusko a snižovat tak pravděpodobnost kinetického útoku na další země, z nich nejohroženější jsou ty Pobaltské. Pokud se to nepodaří, můžeme se na jaře ocitnou společně s Ukrajinou v ještě horší situaci, než v jaké jsme v současnosti.
Cherson v souvislostech
Od okupace k frontě na řece
Cherson byl jediným krajským městem, které ruská armáda po začátku invaze v roce 2022 dobyla (mimo Krym a další Ruskem již anektované části Ukrajiny). Po zhruba osmi měsících okupace ho Ukrajina v listopadu 2022 osvobodila. Ruské jednotky se stáhly na levý břeh Dněpru a řeka se stala frontovou linií. V červnu 2023 byla zničena Kachovská přehrada a zatopila velkou část pobřeží na obou stranách. Z původních téměř 300 tisíc obyvatel dnes ve městě zůstává jen zlomek (podle odhadů asi 50 tisíc).
Lidské safari
Tak místní nazývají systematický lov civilistů drony. Nejde o obrazné přehánění. Vyšetřovací komise OSN pro Ukrajinu v květnu 2025 dospěla k závěru, že útoky dronů na civilisty v Chersonské oblasti, probíhající od července 2024, jsou rozsáhlé, systematické a jsou součástí koordinované státní politiky, jejímž cílem je zastrašit obyvatelstvo a vyhnat ho z oblasti. Komise je kvalifikovala jako zločin proti lidskosti v podobě vraždy a dospěla k závěru, že ruské síly mohly spáchat i zločin nuceného přesunu obyvatelstva. Operátoři dronů sledují lidi a civilní auta přes živý obraz z kamery a pak na ně útočí. Většinou jde o upravené civilní drony čínského výrobce DJI. Ruské kanály pak videa z útoků šíří a obyvatelům vzkazují, ať odejdou.
Jak se přežívá s drony
Každodenní život ve městě je soubor naučených pravidel. Podle zprávy OSN lidé omezují pohyb venku, vycházejí raději za zatažené oblohy a když je dron zaskočí, schovávají se pod stromy (stejně jako my během pobytu tam). Nad hlavními silnicemi visí protidronové sítě, které zachytí menší FPV drony dřív, než dopadnou, ale které jsou útoky často poničené. Pokud jedete autem, jedete co nejrychleji. Obyvatelé sledují lokální kanály a monitoringy, které hlásí pohyb dronů v reálném čase. Vojáci chodí v civilu a jezdí nenápadnými auty, protože cokoli vojenského přitahuje útok. Drony ale útočí i na záchranáře. Zpráva OSN popisuje i případy, kdy lidé zemřeli, protože se k nim sanitka po útoku nemohla dostat.
Olešky: hladomor na druhém břehu
Městečko naproti Chersonu je okupované už pátým rokem a dnes je v úplné blokádě. Ruské síly v prosinci 2025 zaminovaly cesty kolem města a zhruba dva tisíce zbývajících obyvatel začaly v zimě 2026 hladovět. Od 26. května 2026 do Olešek nedorazila žádná humanitární pomoc. Odhady počtu uvězněných civilistů se pohybují od zhruba dvou tisíc, včetně asi padesáti dětí, po více než šest tisíc v celém okrese. Kdo se pokusí dovézt jídlo nebo odejít, musí po silnici, které místní říkají cesta smrti. V únoru při takovém pokusu zahynuli nejméně čtyři lidé. Ruské síly přitom rozdaly „pomoc“ v podobě kondenzovaného mléka jen držitelům ruských pasů. Dobrovolníci letos v létě zdokumentovali první úmrtí hladem, oficiálně je ale kvůli poloze na frontě nikdo potvrdit nemůže. Ukrajina začala jídlo do města dopravovat těžkými drony a přes Dněpr už přepravila čtyři tuny. Kreml katastrofu přiznává, ale viní z ní Ukrajinu.
Děti, které znají jen válku
Malé děti v Chersonu vyrůstají v prostředí chronického ohrožení. Výbuchy a bzučení dronů pro ně nejsou výjimkou, ale normou. Psychologové v takových podmínkách popisují poruchy spánku a úzkosti, návrat k chování mladšího věku a zvýšenou lekavost. Typická je i otupělost, kterou čtenář může vidět v klidném hlasu holčičky, která „jen utíká, když letí drony“. Kvůli bezpečnosti se většina výuky odehrává online nebo v krytech, takže děti přicházejí o běžný kontakt s vrstevníky. Proto mají školky jako ta, kterou podporuje Operace Kyseláč, takový význam. Dávají dětem kus normálního dětství a jejich rodičům, často zdravotníkům, možnost pracovat.
Zima bez proudu a tepla
Energetika je pro Rusko dalším terčem. 27. srpna 2026 ruské letecké bomby zničily všechno zbývající zařízení chersonské teplárny, které ještě vyrábělo teplo a elektřinu. Šéf krajské vojenské správy Oleksandr Prokudin otevřeně varoval, že město může zůstat bez proudu a tepla dlouhodobě, ne jen na hodiny nebo dny. Vyzval rodiny s dětmi a starší lidi k evakuaci. Koncem srpna byla zhruba polovina obyvatel Chersonu bez elektřiny. Bez energie přestávají fungovat nemocnice, školy, obchody i vodárny. Přenosné baterie a generátory proto nejsou pohodlí, ale podmínka přežití, a v zimě jich bude kritický nedostatek.
Jak pomoci
Dobrovolník Mac jezdí dlouhodobě s pomocí tam, kam se jiní nedostanou nebo neodváží: do Chersonu, k Charkovu, do Kramatorsku a Slavjansku. Vozí auta, starlinky, generátory, powerbanky, počítače a další spotřební materiál jednotkám, které města brání, a powerbanky a generátory lidem, kteří by zimu bez nich nepřečkali. Každý příspěvek na jeho sbírku znamená konkrétní věc v konkrétních rukou. Podpořit ho můžete zde: https://www.znesnaze21.cz/sbirka/mac-s-runou-prosi-o-dalsi-pomoc-pro-vojaky-na-ukrajine
Operace Kyseláč působí dlouhodobě přímo v Chersonu prostřednictvím koordinátorky Denisy Boháčková, která ve městě žije. Podporuje místní samosprávu, zejména zdravotní, sociální a vzdělávací služby. Je to jedna z mála organizací, pravděpodobně úplně poslední, která zůstává přítomná v Chersonu. V současnosti sbírají podporu na záchranu Chersonu před nástupem zimy. Podpořit sbírku můžete zde:
Zdroje k faktům uvedeným v textu:
Lidské safari a Jak se přežívá s drony (zpráva vyšetřovací komise OSN, květen 2025)
Diskuse