Izrael zboural domy přibližně 250 arabských občanů, aniž by jim nabídl náhradní bydlení

13. 10. 2026

čas čtení 6 minut


Arabský beduínský klan nabídl, že se vzdá nároku na 600 dunamů poblíž Rahatu výměnou za bydlení. „Toto je nejtěžší den mého života,“ řekl jeden z obyvatel, zatímco se rodiny připravovaly na ztrátu svých domovů

Okresní soud v Be'er Ševě zamítl žádost členů klanu o odložení demolic. V neděli začali obyvatelé odnášet své věci a sami bourat své domy, aby se vyhnuli placení nákladů na demolice.

Od nástupu současné vlády do úřadu v roce 2022 Izrael bourá neuznané beduínské vesnice nebývalým tempem. Stovky obyvatel zbouraných vesnic žijí v posledních letech ve stanech vedle trosek svých bývalých domovů. Mnozí z nich dosud nedosáhli dohody s Úřadem pro rozvoj a osídlení beduínů v Negevu, který je zodpovědný za zajištění náhradního bydlení.

Přibližně 250 členů klanu z asi 50 domácností žije v této oblasti již desítky let. Dříve podali nárok na vlastnictví přibližně 600 dunamů (150 akrů) pozemků v této oblasti, který ministerstvo spravedlnosti stále posuzuje.


V loňském roce Městský soud v Be'er Ševě schválil žádost státu o vydání příkazů k demolici jejich domů a rozhodl, že příkazy vstoupí v platnost v říjnu 2026. V září členové klanu požádali soud o odložení demolic s tím, že pro ně nebylo nalezeno žádné schůdné řešení bydlení.

V posledních letech Izrael zboural domy v několika neuznaných beduínských vesnicích, jejichž obyvatelé si dosud nezajistili náhradní bydlení

Podle obyvatel byly některé pozemky, které jim stát v Rahatu nabídl, obsazeny jiným klanem, který je varoval, aby do areálu nevstupovali. Obyvatelé tvrdí, že přestěhování by mohlo vést k krvavým střetům. Uvádějí také, že infrastruktura není dokončena, že obec Rahat je proti jejich usídlení v této lokalitě a že není dostatek pozemků pro všechny oprávněné osoby.

Úřad pro rozvoj a osídlení beduínů v Negevu však trvá na tom, že pozemky jsou připraveny a k dispozici k přidělení a že počet oprávněných obyvatel je nižší, než klan tvrdí.

Členové klanu nabídli, že se přestěhují do čtvrti poblíž svých současných domovů a dokonce se vzdají nároku na vlastnictví pozemků výměnou za dohodu, která by jim tam zajistila bydlení. Úřad tento návrh odmítl s tím, že daná čtvrť je určena pro jiné obyvatele a její výstavba dosud nebyla schválena.

„Nejtěžší den mého života“

Ahmed Abu Wadi, který se narodil a vyrostl ve vesnici Dahaya, promluvil v neděli večer, krátce před zahájením demolic, zatímco obyvatelé stěhovali své věci do úschovy k přátelům v Rahatu.

„Pomyslet si, že vlastníma rukama bouráte svůj vlastní dům, to je katastrofální, nepopsatelné. Tohle je nejtěžší den mého života,“ řekl.

Podle Abu Wadiho je k demolici určena i vesnická mešita, postavená v roce 2000. Uvedl, že stát obyvatelům bránil v přístupu k vodě a v rozvoji zemědělství, aby později tvrdil, že pozemky jim nepatří.

„Nemám střechu nad hlavou. Nevím, kde zítra budu, nemám žádné plány, nic,“ řekl. Dodal, že se pokoušel najít byt k pronájmu v Rahatu, ale neuspěl, zatímco nájmy v Be'er Ševě dosahují 8 000 až 9 000 šekelů měsíčně.

„Tady lidé žijí pod hranicí chudoby; nejsou to bohatí lidé s velkým množstvím peněz. Všichni přežijí; budou hledat nějakou chatrč nebo něco, pod čím se dá s obtížemi schovat,“ řekl.

Abu Wadi, otec sedmiletých dvojčat, řekl, že se ho dcery ptaly, proč se jejich dům bourá a zda se mu podařilo dosáhnout dohody s úřady.

„Neodpověděl jsem jim; neměl jsem jim co říct,“ řekl. „Nedokážu jim situaci vysvětlit a zítra to pro mě bude velmi těžké, až uvidí, jak se dům bourá.“

„Scény jako z války nebo zemětřesení“

Taleb al-Sana, předseda Vrchního řídícího výboru Arabů z Negevu, demolice kritizoval.

„Jsou to scény jako z války nebo zemětřesení. Vesnice, která utrpěla katastrofu, jenže tady jde o katastrofu rasismu. Místo toho, aby všechny peníze investovali do demolic, měli by rozvíjet infrastrukturu a silnice a dát dětem naději. Co tu zasévají, když dítě vidí, jak buldozery ničí jeho domov? Jaká je v tom logika?“ řekl.

„Zdá se, že až do voleb učinila tato vláda demolice domů součástí své volební kampaně. Místo aby oslavovala uznání komunit, zahajuje další demolici vesnice a nechává další rodiny bez domova. Hanba jim,“ dodal.

Al-Sana uvedl, že demolice posílí odhodlání komunity bojovat za rovnost a spravedlnost.

„To jen posílí naši víru v boj za plnou rovnost a spravedlnost. Nebudeme zoufat ani ztrácet naději ve společný život a rozvoj Negevu. I když vidíme tyto scény, naděje tu je,“ řekl.

Hanan (pseudonym), 55letá obyvatelka, která se v této vesnici narodila a vyrostla, sledovala demolice z úkrytu pod stromem spolu s dalšími ženami a dětmi.

„Včera v 13:00 jsem konečně pochopila, že bourají náš dům,“ řekla. „Jsou to těžké pocity; nemůžu se postavit na nohy. Cítím se naprosto bezmocná. V domě mi také zůstaly léky; nestihli jsme všechno vynést.“

Řekla, že se snažila najít byt k pronájmu v Rahatu, ale nenašla žádný, který by vyhovoval jejím potřebám, a že nájmy byly příliš drahé.

„Jsem nemocná žena, která pobírá sociální dávky. Jak se člověk může cítit, když mu bourají dům? Nevím, kde strávíme noc. Pravděpodobně budeme spát pod stromem,“ řekla.


Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
218

Diskuse

Obsah vydání | 13. 10. 2026