Channel 4 News: Zoufalý boj proti požárům ve Francii. Nedají se uhasit...

28. 7. 2026

Reportérka: Dnes přišla i dobrá zpráva, že se obyvatelé tří vesnic mohli vrátit do svých domovů, ale neustále vznikají nové požáry. Jsme na místě, kde to všechno před týdnem začalo, a ve vzduchu je stále hustý kouř. Šéfka regionu sem před pár hodinami přiletěla vrtulníkem a sdělila nám, že v oblastech, které již byly uhašeny, se znovu rozhořelo 14 požárů. To je zde opravdu důvod k obavám. Je to velká výzva pro hasiče, kteří zítra navíc budou čelit vlně veder s větry dosahujícími rychlosti až 40 kilometrů za hodinu. 

Strávili jsme den s dobrovolníky, kteří jim pomáhají. Oheň nelze zastavit, lze ho jen zpomalit. Tento proměnlivý a krutě nevyzpytatelný požár postupuje všemi směry a vzdoruje očekáváním i státním složkám. Z výšky je zkáza naprostá. 

V lesích západně od Bordeaux, týden po jejich vypuknutí, stále zuří velké i malé požáry. Uhasit je v 32stupňovém vedru není žádná legrace. A tito dobrovolníci do toho dávají všechno, co mají. 

Jakmile odejdou, vzplane další oheň. Přijíždí další tým. Stačí jediná jiskra a během několika minut se z ní může stát znovu požár. 

David pracuje v obchodě, ale vzal si na tento týden volno, aby pomohl. 

V kolik jste dnes ráno začali? 

V šest. V šest ráno.

A kolik požárů jste podle vás už uhasili? Jak to na vás, jako na někoho, kdo tady žije, působí, když vidíte, jak jsou tyto oblasti takto zničené?

Je to hrozné. Na prvním místě je rodina. Moje rodina je teď daleko odtud. Na druhém místě je samozřejmě domov. A na třetím místě je krajina a všechno kolem. Doufáme, že to brzy bude v pořádku.

Je to závod s časem a do Gironde dorazila armáda dobrovolníků, aby poskytla podporu hasičům, kteří se snaží zvládnout největší požár ve Francii za posledních 75 let. 

Jste pekař. Dobře, a mohu se zeptat, co děláte? Dobrý den. 

Jste právnička, ale dnes jste hasička. 

Ano, protože je to můj manžel a já jsem chtěla pomoct. Přestavěl traktor ze svého vinohradu a on, jeho žena a jejich přátelé s ním včera přijeli.

Pomáháme, protože oheň je všude, jak vidíte.

Tam je velký požár, tam další velký. Cílem je tedy pomáhat na menších místech, kde mají hasiči příliš práce, aby se tomu mohli věnovat.

Sledujeme je několik mil po silnici k místu, které se nyní stalo klíčovým uzlem – k tomuto místnímu rybníku. Tady je operační centrum. Už tu stojí fronta nákladních aut, která čekají, až si z tohoto jezera naplní nádrže. Je to oáza uprostřed jinak doutnajícího lesa a právě tady se zásobí vodou, než se vrátí pomáhat hasit požáry. 

Z celé Francie sem byli povoláni pracovníci záchranných složek. Viděli jsme dokonce i policejní vozidla pro potlačení nepokojů, jejichž vodní děla byla upravená k zalévání stromů. Lesní dělníci říkají, že nic podobného ještě nikdy neviděli.

Hasič: Letadla dorazila příliš pozdě. Když si představíte muže a ženy bojující s těmito plameny, ty dosahují výšky 20 až 30 metrů. Mluvíme tu o teplotách kolem 800 stupňů. Nemůžeme se k požáru přiblížit. Pokud sem letadla nedorazí, je po všem.

Klimatická změna způsobená znečištěním z fosilních paliv vytvořila podmínky pro požár, jako je tento, a pro scény, jako je tato. Když to začalo, v tomto provizorním evakuačním centru v Bordeaux bylo jen šest lidí. Nyní jich je téměř 7 000, včetně Lexane a jejího syna. 

První noc se kvůli světlům spalo velmi, velmi, velmi těžko. A on je nemocný. Myslím, že onemocněl kvůli horku a klimatizaci. Čekáme, až nám úřady sdělí, kdy se můžeme vrátit domů, ale nevíme, kdy to bude. Všichni tady si kladou stejnou otázku, každá hodina je mučivým čekáním s tím málem, co si s sebou přinesli, a přemýšlejí, kdy už skončí tyto noci strávené na polních lůžkách vedle cizích lidí.