KVIFF 2026: Šťastná rodinka a Jak se rozvést za války s Ruskem
4. 7. 2026 / Jan Čulík
čas čtení
4 minuty
První dva zhlédnuté sobotní filmy byly o rodinné problematice, ale jak se říká, tak poněkud with a difference.
První film, ironicky nazvaný (2026) režiséra Jana-Erika Maca, je podle karlovarského katalogu první švýcarský film, který se kdy dostal do karlovarské soutěže. Je to protest proti nelidskému švýcarskému sociálnímu systému, který, jak v zá věru filmu před soudním tribunálem výstižně konstatuje jeho hrdinka, matka dvou dětí Niki, "to, že je někdo chudý, neznamená, že má chybu v charakteru. Není to otázka charakteru, je to otázka peněz".
Ten film by se asi líbil mnoha Čechům,
protože přístup té hlavní hrdinky Niki je jaksi "český". Švýcarský režim
jí uvrhl do neřešitelných nesnází a nakonec ji potrestal odebráním
dětí, které Niki, jejich matka, neuvěřitelně silně miluje a udělala by
pro ně cokoliv. A ona reaguje neuvěřitelně samostatně a vlastně
podvratně - proti režimu: jedná proti systému, jen aby se dostala zpět k
dětem.
Protože je jako svobodná matka
zadlužená a musí chodit do dvou zaměstnání, nemůže se řádně vždy starat o
děti a pětiletého syna nechává na starosti své devítileté dceři.
Bohužel při jedné pracovní noční službě devítiletá dcera omylem podpálí
jejich kuchyni, protože "chtěla bratrovi ohřát mléko", přestože jim
matka zakázala v jejich nepřítomnosti zapalovat sporák.
Sociální
služby matku potrestají odebráním dětí a jejich umístěním do pěstounské
rodiny daleko na švýcarském venkově, jenže jí ani nesdělí, kde její
děti jsou. S kamarádem se Nika vloupá v noci do úřadu sociálních služeb a
umístění dětí objeví. Nika, zcela bez peněz, se pak za dětn vydá,
porušuje všechny normy, nechá se pod fingovaným jménem v jejich nové
venkovské škole zaměstnat jako uklízečka, a nakonec s nimi automobilem
uprchne do Itálie. Pak je ve filmu černá pauza a po několika letech film
končí smírně, právě tím řízením u soudu, kde Nika právem argumentuje,
že chudoba není absence charakteru. Matka se celý film chová jako
hrdinka a film je obrovskou obžalobou švýcarského systému, který ji
nesmyslně uvrhl do chudoby.
Druhý sobotní "rodinný" film byl ještě výraznější: litevsko-česko-lucembursko-irský film Andriuse Blaževičiuse Jak se rozvést za časů války (2026). Film se odehrává v Litvě a je zcela zjevné jak blízko je ruská válka proti Ukrajině - nedlouho po začátku filmu přichází šokující zpráva, že Rusko zahájilo vojenskou agresi proti Ukrajině. Litevci se samozřejmě bojí, že budou druzí na řadě, a jejich traumatická reakce není vůbec překvapivá. Film signalizuje i České republice, jak vlastně děsivě blízko tato ruská válka je.
Hlavní hrdinka Marija je úspěšnou tvůrkyní jakýchsi zábavných komerčních videí, a je ve své formě, kde pracuje, silně ceněna, neboť její videa maj stamiliony zhlédnutí na sociáních sítích. Marija ale zahájí milostný poměr se svou spolupracovníci a svému manželu, neúspěšnému filmovému režiséru Vytasovi oznámí, že se s ním rozvádí, protože ji prý už po dvanácti letech manželství nudí. Vytas přitom věrně dělá všechny domácí práce a stará se o jejich asi desetiletou dceru. Je to pro něho obrovské trauma, odstěhuje se k rodičům, jenže ti sledují ruskou televizi a jsou zblblí ruskou vojenskou propagandou.
Válka naruší všechno Vytas nemá kde spát, nemá peníze, účastní se demonstrací proti ruské válce a Marija požaduje, aby její firma zrušila svou moskevskou pobočku. Když to firma odmítne, Marija z protestu rezignuje na své vysoce placené místo. Za chvíli se však ukáže, že o toto její místo zažádala její milenka a dostala ho, takže Marija ji vyžene z bytu a brzo se zas do rodiny vrátí Vytas.
Film obsahuje celou řadu absurdních a ironických situací, kdy lidé, zvyklí na normální způsob života, najednou musí řešit hrůzu velmi blízké války, jsou z toho vykolejení a jednají často podivně.
365
Diskuse