KVIFF 2026: Juliette Binoche a rozvedený španělský režisér
9. 7. 2026 / Jan Čulík
čas čtení
5 minut
Filmový festival v Karlových Varech uvedl takový vlastně pedagogický film od francouzské herečky Juliette Binoche. Má název En nous (2025), česky V nás.
V roce 2027 Juliette Binoche ve spolupráci s britským tanečníkem Akramem Khanem během sedmi měsíců vytvořili taneční představení pod názvem In-I a sjezdilli s ním sto míst po celém světě.
Po letech se Binochová k projektu vrátila a nafilmovala ho i jeho zrod. (Možná použila i pracovní filmové záběry, které natočili už v tom roce 2007, kdy složitý projekt připravovali.)
Taneční představení řeší problém vývoje a historie
problematického milostného vztahu. Tím se vlastně tento film neliší od
většiny snímků, které jsme letos v Karlových Varech viděli: Buď byly o
studentech, dobrých, zlých, nebo dokonce kriminálních, nebo byly o
rodinných vztazích, o sexuálních vztazích mezi partnery nebo o
partnerské nevěře. Jako by v dnešním světě žádná jiná témata
neexistovala.
Ať je tedy téma filmu Binochové poněkud banální, jeho zpracování však banální určitě není. V prvních dvou třetinách 125 minutového filmu Binochová pracně dokumentuje vývoj jednotlivých etap baletního představení, jeho konstrukci, diskuse nad konkrétními dílčími problémy s Akramem Khanem a baletními odborníky, úvahy nad tím, jak význam vyjádřit tancem a nikoliv slovy a obrovské angažmá v tom smyslu, aby byl tanec autentický, nepředstíraný.
Celé je to pozoruhodným školením o sémantice baletního představení a o vývoji jeho jednotlivých etap. V poslední třetině pak vidíme celý kompletní balet - to, co jsme se nejprve podrobně naučili o jednotlivých, budovaných fragmentech baletu, nyní vidíme v celku uměleckého díla. Silné.
Než budu pokračovat, mám jednu ostrou kritiku organizace letošního festivalu. Jeho pracovníci nám sdělili, že prý letos přijelo "mnoho lidí". ¨
To ale není žádná omluva. Organizátoři festivalu přece musejí vědět, kolik se jim přihlásilo novinářů a pracovníků z filmového průmyslu (kteří mají přístup na novinářské projekce) - a za svůj přístup PLATÍ, a podle toho by měli přece umožnit na tyto projekce přístup. Bohužel, novinářské projekce se konají pro každý film jen jednou, a to v extremně malých sálech, takže jsou na tyto projekce obrovské fronty a je nutno v nich začít stát často už více než půl hodiny před začátkem představení. Na více než pět filmů jsme se z těchto důvodů vůbec nedostali.
Proto dnes publikuji jen dvě recenze a zdá se, že velmi brzy skončíme. Zítra ještě tři.
Pokračuji:
Jak jsem se výše zmínil, ze zpětného pohledu to tak trochu vypadá, jako že současní filmaři mají velmi omezený tematický repertoár. Každý druhý film byl o poměrech v rodině, nebo o sexuálních či partnerských vztazích a o jejich narušení.
Totéž platilo o relativně dobře udělaném španělském filmu Rodriga Sorogoyena Milovaný (2026). Zmiňoval jsem se tu včera o Almódovarově filmu Hořké svátky a ten je také, jako film Milovaný, o narušených rodinných vztazích a o natáčení filmu, který probíhá na plátně, zatímco ho režisér a scénárista teprve píše.
Tak Sorogoyenův film Milovaný je ještě daleko víc o natáčení, prostě nás seznámím s režisérem a jeho filmovým štábem a jsme svědky jejich filmové práce na place, skoro po celý film.
A ty narušené rodinné vztahy? Film natáčí slavný španělský filmový režisér Esteban Garcia, držitel dvou Oskarů, který má už dost života v New Yorku a rozhodl se natočit španělský film ze třicátých let dvacátého století, na Sahaře, kde tehdy mělo Španělsko kolonii.
Na začátku filmu se režisér Garcia setká se svou třicetiletou dcerou, kterou dlouho neviděl, a nabídne ji hlavní roli v tomto svém filmu, protože ji viděl v jakýchsi špatných televizních seriálech a usoudil, že je velmi nadaná herečka.
Dcera si nabídku rozmyslí a pak ji přijme, a účastní se natáčení, které pohltí skoro celý film. Garcia má pověst, že při natáčení předchozích filmů byl velmi brutální, jednou se dokonce popral s kameramanem, a chová se sprostě v několika situacích i tentokrát, takže jedna jeho blízká spolupracovnice se svým týmem před dokončením filmu odejde.
Ale hlavní podprahové téma je vztah Garciovy dcery k jejímu otci. Brzo ve filmu totiž vyjde najevo, že Garcia svou rodinu opustil, když dceři bylo asi sedm, prostě zmizel, našel si mladší partnerku a má s ní nyní dva malé syny.
"Uvědomuješ si, jakou jsi mi způsobil bolest?" ptá se herečka svého otce režiséra.
Filmy neřeší, proč se otcové tak často chovají destruktivně a ničí takto své rodiny.
227
Diskuse