Hnutí DUHA zaslalo Petru Macinkovi předžalobní výzvu kvůli nařčení z terorismu
21. 4. 2026
Co o sobě říká Macinka výrokem o „méněcenných“
5. 5. 2026 / Bohumil Kartous
čas čtení
4 minuty
Jeden z psychologických konceptů utváření osobnosti staví na sebehodnotě/sebeúctě. Ta může v závislosti na životní situaci kolísat, nicméně vždy osciluje okolo hladiny, která je stabilně buď vyšší, nebo nižší.
Sebehodnota je základní predispozicí vztahu ke světu: lidé s přirozeně silnou mírou sebehodnoty mají obvykle vyšší míru tolerance vůči kritice a jsou také schopni hlubší sebekritiky. Naopak lidé, jejichž osobnost na nedostatek sebehodnoty trpí, kritiku snášejí hůře, jelikož si sami sebou nejsou jisti a tím pádem mohou kritiku vnímat jako další zpochybnění už tak nejistého vnímání vlastní existence.
Kritika je lidmi s nízkou sebehodnotou brána nikoliv věcně, ad meritum, ale jako osobní útok způsobující zranění. Aby se lidé, kteří trpí nízkou sebehodnotou, dokázali s kritikou vyrovnat, osvojují si určité strategie řešení. Ty mohou, v závislosti na obvyklé triádě čelení stresu (útěk - rezignace - útok), nabývat zhruba různých podob. Takový člověk se může postavit do role oběti (zlí lidé na mě útočí a ubližují mi), může se snažit předstírat, že kritiku nevnímá a kompenzovat se nějakým zdánlivě nesouvisejícím způsobem (většinou na svých nejbližších) nebo může přejít do agrese a celou kritiku popřít jako irelevantní. Nebo třeba jako jeho nehodnou, tedy „méněcennou“.
Motorista Macinka zvolil právě třetí možnost. Jeho copingová strategie, jak se vyrovnat s vlastním pocitem nízké sebehodnoty je dlouhodobě postavena právě na snaze agresivně popřít věcnost kritiky, jakkoliv může být taková kritika zcela oprávněná. V případě Motoristů a jejich předsedy jde zejména o flagrantní a nedůstojnou demagogii popírající vědecké poznání, viditelné zneužívání moci k čistkám ve státní správě či až komicky pojímané podlézání nedemokratickým aktérům (óda na Orbána).
Macinka nemá možnost vést seriózní diskusi s vědci, jelikož k tomu nemá potřebné vzdělání a jelikož je oddán šíření demagogie, proto vědce Daniela Kortuse, který ho systematicky usvědčuje z lhaní o příčinách klimatických změn, na sociálních sítích označí za „vjedce“. Odmítne věcnou debatu, ve které nemůže uspět a pokusí se - neúspěšně - vědce infantilním způsobem ponížit.
Zostuzení přímo v debatě, jako v případě polského ministra zahraničí Sikorského, je pro osobnost s nízkou sebehodnotou nepřípustná. Pokud by si Macinka připustil, že vedle Sikorského a Clintonové vypadal jako intelektuální ubožák, jeho velmi zranitelné ego by se zhroutilo. Proto musí on a jeho okolí (v tomto případě Macinkův soudruh Červený) vydávat ostudu za vítězství, byť se tak děje zcela v rozporu s dostupnými důkazy.
Sebehodnota, respektive její nedostatek, se utváří v dětství a dospívání a je přímo spojena s přijetím nejbližších, tedy většinou rodičů. Dítě, které je přijímáno takové, jaké je, je mu umožněno svobodně se projevovat, cítí oporu ve svém nejbližším okolí v okamžiku zátěže, je mu poskytnuta zdravá míra podpory k překonávání náročných životních překážek, obvykle dozraje v dospělého člověka se zdravou mírou sebeúcty.
O Macinkově dětství nevím nic, ale z jeho pozdějšího života lze poměrně snadno vyčíst, že sebehodnotu marně hledá. Jeho oddané sedmnáctileté angažmá tajemníka narcistního, vysoce sebestředného, vůči kritice i sebekritice netečného Václava Klause je symptomem podvědomého hledání ochrany u autority u osobnosti, která vyžaduje vysokou míru loajality až na úrovni diktátu. Potřeba mocenské podřízenosti takové osobnosti je znakem vlastní nedospělosti a vnitřní křehkosti, kterou se tento jedinec snaží obrnit navenek, ať už ochranou ze strany moci a vlivu (Klaus), nebo vlastními útoky vůči okolí (vulgární a dětinská agresivita).
Nelze určitě tvrdit, že stejný osobnostní profil jako Macinka mají i ostatní členové vlády. Lze ovšem tvrdit s vysokou mírou pravděpodobnosti, že značné problémy se sebehodnotou budou mají i ostatní ministři. Včetně premiéra.
390
Diskuse