Navzájem se pěkně poškodili: v alianci Netanjahu–Trump se objevuje napětí
9. 5. 2026
Izraelský premiér tvrdí, že s americkým prezidentem „plně spolupracuje“, a to navzdory zprávám, že Washington ho již nekonzultuje
Benjamin Netanjahu tento týden přerušil neobvykle dlouhé mlčení ohledně íránského konfliktu videokomentářem, v němž trval na tom, že má „plnou koordinaci“ s Donaldem Trumpem, s nímž hovoří „téměř denně“.
Toto tvrzení, že ve vztazích mezi USA a Izraelem je vše v pořádku, následovalo po týdnech zpráv v domácím tisku, že Izrael již není konzultován ohledně konfliktu s Íránem a ještě méně ohledně mírových rozhovorů zprostředkovaných Pákistánem. Skepse ohledně Netanjahuovy důvěryhodnosti mezi širokou veřejností a nezávislým tiskem je tak velká, že okamžitou reakcí pozorovatelů na jeho videoprohlášení byly spekulace, že realita by mohla být ještě horší, než si představovali.
„Tolik mluví o tom, jak skvělé jsou vztahy, že mě to spíše znepokojuje, jaké napětí tam panuje,“ řekla Dahlia Scheindlinová, americko-izraelská politická poradkyně a průzkumnice veřejného mínění. „Nepřekvapilo by mě to, protože válka zjevně probíhá velmi špatně ze všech hledisek souvisejících s původními cíli.“
Americký prezident a izraelský premiér jsou již dlouho zrcadlovými obrazy jeden druhého. Oba byli průkopníky populistických metod k ovládnutí domácí politiky, omezovali ústavní základy těch systémů, které je přivedly k moci, a to bez ohledu na dřívější normy či omezení.
Od 28. února, kdy ochromili Hormuzskou úžinu ničivým americko-izraelským útokem na Írán, spojili své osudy tak pevně, že pro každého z nich bude velmi těžké se od tohoto dědictví odtrhnout.
Netanjahu strávil desítky let snahou přesvědčit řadu amerických prezidentů, aby se připojili k Izraeli ve válce proti Islámské republice. Zašel do bezprecedentní míry pro zahraničního lídra, který se vměšoval do americké domácí politiky, zejména pokud šlo o podkopávání multilaterální jaderné dohody s Íránem z roku 2015, která byla vlajkovým úspěchem zahraniční politiky Baracka Obamy.
Netanjahu pomohl přemluvit Trumpa, aby v roce 2018 z této dohody vystoupil, což následně vedlo k eskalaci íránského jaderného programu a k nahromadění zásob vysoce obohaceného uranu, které by stačily na desítky jaderných hlavic. A v únoru letošního roku, podle rozsáhlých zpráv v americkém tisku, sehrál Netanjahu klíčovou roli v přesvědčování Trumpa, že válka je jediným řešením této hrozby a že ji lze snadno vyhrát.
V té době už izraelský vůdce tlačil na dveře, které byly již pootevřené. O měsíc dříve se americkým silám podařil mimořádný kousek, když v překvapivém náletu vtrhly do Caracasu a odvezly venezuelského prezidenta Nicoláse Madura.
„Netanjahu, jako podvodník, kterým je, použil Venezuelu jako příklad,“ řekl Alon Pinkas, bývalý izraelský diplomat. „Řekl mu: ‚Podívejte se, co jste udělal ve Venezuele. Bylo to bezbolestné. Bylo to snadné. Bylo to krásné. Změnil jste režim.‘
„Pak začal Trumpa bombardovat zpravodajskými údaji, které ukazovaly, že Írán rozšířil svou výrobu raket a své schopnosti odpalovat rakety a stále má 450 kg vysoce obohaceného uranu,“ řekl Pinkas.
S pomocí ředitele Mossadu Davida Barnea Netanjahu vykreslil teheránský režim jako přezrálé ovoce připravené spadnout z větve.
„Řekl Trumpovi: ‚Íránská ekonomika je v troskách. Lidé jsou na pokraji vzpoury. Revoluční gardy ztrácejí kontrolu. Život v Íránu je nesnesitelný. Tohle je naše chvíle,‘“ řekl Pinkas. „‚To, co bychom mohli společně udělat, je svrhnout režim… myslete na to, že společně můžeme vyhrát válku za tři, čtyři dny.‘“
Podle řady zpráv americké zpravodajské a vojenské úřady zdůrazňovaly riziko, že Írán by mohl zaútočit na spojence USA v Perském zálivu a uzavřít Hormuzský průliv. Ale Netanjahu – a jestřábi v americké administrativě včetně ministra obrany Pete Hegsetha – zvítězili s argumentem, že íránské Revoluční gardy jsou přeceňovány a nebudou mít sílu na odvetu.
Ve všech bodech se ukázalo, že se mýlili. Íránský lid se nevzbouřil, režim nepadl, Kurdové nezaútočili ze severozápadu a Revoluční gardy dokázaly způsobit drtivé škody na amerických základnách a monarchiích v Perském zálivu, uzavřít Hormuzský průliv a vyvolat globální ekonomickou krizi.
„Asi 30 dní po začátku války, na konci března, se objevily náznaky, že Trump byl Netanjahuem velmi zklamán,“ řekl Pinkas.
Trump přestal ve svých neúnavně optimistických veřejných prohlášeních o válce zmiňovat Izrael a Netanjahua. Když američtí vyjednavači začali v předvečer oznámení příměří 8. dubna jednat se svými íránskými protějšky a pákistánskými zprostředkovateli, Izrael byl z jednání vyloučen. Izraelští představitelé si v tisku stěžovali, že museli využít své zpravodajské zdroje, aby se pokusili zjistit, co se děje.
Existují různé zprávy o tom, co je na stole v mírových rozhovorech, ale nebyla zmíněna ani íránská raketová výzbroj, ani využívání regionálních zástupců, což jsou pro Izrael priority.
Když Trump Netanjahua zmínil, bylo to většinou proto, aby mu vynadal. Poté, co Izrael bombardoval íránské plynové pole South Pars, například Trump řekl, že Netanjahuovi řekl, „aby to nedělal“.
„Občas něco udělá, a pokud se mi to nelíbí … už to neděláme,“ řekl prezident.
Když bylo dohodnuto příměří, Trump se zpočátku přiklonil k Netanjahuově interpretaci, že Libanon je z něj vyloučen, a poté, když bylo příměří ohroženo, rychle změnil názor a přiměl Izrael, aby se mu přizpůsobil.
„Izrael už nebude bombardovat Libanon. USA jim to ZAKÁZALY. Už toho bylo dost!!!“ napsal 17. dubna v příspěvku na sociálních sítích v bezprecedentním veřejném pokárání Netanjahua.
Od tohoto dna izraelští vládní představitelé informují novináře, že příměří nemůže trvat a že návrat k nepřátelským akcím je nevyhnutelný. Minulý víkend se v izraelských novinách objevila řada zpráv, že intenzivní vojenská koordinace mezi USA a Izraelem byla obnovena v původním tempu v očekávání dalších společných úderů.
Tyto údery se však zatím neuskutečnily a Trumpova administrativa se snaží bagatelizovat význam nedávných přestřelek v okolí Hormuzského průlivu.
Daniel Shapiro, bývalý americký velvyslanec v Izraeli, uvedl, že Trump již hledí mimo Írán ke své další velké výzvě: cestě do Číny 14. května a klíčovému setkání s prezidentem Si Ťin-pchingem.
„Prezident Trump bude chtít mít tuto válku víceméně za sebou, než odjede do Pekingu,“ řekl Shapiro. „Jinak se ocitne v pozici žadatele, který bude prosit Si Ťin-pchinga o pomoc, aby přesvědčil Írán, aby přijal jeho podmínky nebo učinil ústupky, které dosud neučinil. A to je velmi slabá pozice, když by se raději soustředil na to, aby některé čínsko-americké ekonomické vztahy postavil na stabilnější základ.“
Z předchozích zkušeností s konflikty v Gaze a Libanonu může Netanjahu čerpat jistou důvěru v to, že i kdyby byl donucen přijmout dočasnou mírovou dohodu, která je v rozporu s jeho vlastními zájmy, Trumpova pozornost se nevyhnutelně přesune jinam a Izrael bude mít opět volné ruce.
„Pokud Trump dosáhne dohody, Izraelci ji budou muset prozatím přijmout a pak ji možná později přehodnotí, aby ‚posekali trávu‘, jak se říká, v otázce raketového nebo jaderného programu,“ řekl Shapiro.
Netanjahu také ví, že existují meze, do jaké míry se Trump může vymanit z jejich geopolitického sevření. Jak poukazuje Trumpův bývalý poradce pro národní bezpečnost John Bolton, Netanjahu může v americké politice vždy vyvolat rozruch.
„Myslím, že Trump na Netanjahua žárlí, protože Netanjahu je jedním z mála lidí, kteří dokážou přilákat více pozornosti médií než on,“ řekl Bolton a poukázal na to, že navzdory Trumpovu nařízení příměří „stále dává Netanjahuovi v Libanonu docela volnou ruku.“
Pinkas, který působil jako poradce premiérů Ehuda Baraka a Šimona Perese, tvrdí, že strategické selhání v íránské válce se také ukáže jako příliš silné pouto, než aby ho Trump mohl rychle rozvázat.
„Problém, který Trump má, je ten, že pokud se do Netanjahua pustí, pokud vyjádří své rozčarování nebo zoufalství, v podstatě přizná, že byl do této války zatažen,“ řekl Pinkas a dodal, že konflikt zřejmě ublíží oběma mužům u volebních uren.
Netanjahu musí do října uspořádat volby, které by podle současných průzkumů veřejného mínění definitivně ukončily jeho premiérské působení. Volby v USA jsou kongresové, ale i tak by mohly z Trumpa udělat prezidenta bez reálného vlivu, alespoň v domácí politice.
„To má politický dopad na Netanjahua a to má politický dopad na Trumpa,“ řekl Pinkas. „Jinými slovy, pěkně si navzájem podrazili nohy.“
Zdroij v angličtině ZDE
Diskuse