Gig ekonomika se ráda prodává jako
svět svobody. Reklamy a PR oddělení platforem mluví o flexibilitě, o
možnosti „pracovat, kdy chcete" a „vydělávat podle svého tempa". Realita
ale vypadá mnohem méně romanticky. Studie kurýrů v severní Evropě
například ukázala, že po odečtení nákladů na benzín, kolo nebo opravy
může reálný výdělek spadnout pod čtyři eura za hodinu. A to je v zemích s
jednou z nejvyšších životních úrovní v Evropě.
Jinde je situace
ještě temnější. Italské úřady letos vyšetřují systém rozvozu, v němž
byli kurýři formálně vedeni jako živnostníci, ale ve skutečnosti řízeni
algoritmem platformy. Někteří z nich podle vyšetřovatelů pracovali deset
až sedmnáct hodin denně, sedm dní v týdnu, za tři až čtyři eura za
doručení. Výsledkem byly příjmy hluboko pod hranicí chudoby. To není
flexibilní práce. To je digitální továrna bez tovární haly.
Podstata
celého modelu je přitom až bolestně jednoduchá. Platformy objevily
téměř dokonalý způsob podnikání. Kurýr není zaměstnanec. Je „partner".
To znamená, že nemá placenou dovolenou, nemocenskou ani jistotu příjmu.
Platí si vlastní vybavení, telefon, benzín, kolo i opravy. Platforma
přitom rozhoduje o cenách, přiděluje zakázky a může ho kdykoliv odpojit z
aplikace. Jinými slovy: kontrola zůstává firmě, riziko nese člověk na
kole.
Zároveň jde o obrovský byznys. Jen v Evropě vytváří sektor
rozvozových služeb stovky tisíc pracovních příležitostí a generuje
miliardy eur ročně. Peníze v něm tedy evidentně jsou. Jen se z nějakého
důvodu ztrácejí ještě dřív, než dorazí k lidem, kteří skutečně šlapou do
pedálů.
V Česku se přitom situace začíná podobat tomu, co už
vidíme jinde. Kurýrů přibývá, protože jde o jednu z nejdostupnějších
prací pro studenty, migranty nebo lidi bez jiných možností. A čím víc
jich na ulici je, tím menší kus koláče připadne každému. Platforma ale
vydělává pořád stejně – nebo víc. Algoritmus nikdy nehladoví.
Nikdo
netvrdí, že rozvozové služby mají zmizet. Jsou pohodlné, rychlé a lidé
je očividně chtějí. Ale pokud mají dál fungovat, musí přijmout základní
pravidla, která jsou v normální ekonomice samozřejmá: transparentní
systém odměn, minimální garantovaný výdělek, základní pojištění a
skutečnou komunikaci s lidmi, kteří pro ně pracují.
Do té doby
zůstává celý model postavený na jednoduché rovnici: pohodlí zákazníka a
růst technologické firmy stojí na práci lidí, kteří často nemají žádnou
jistotu, kolik si vlastně vydělají.
Proto dnes (pro ty, kteří
patří k těm 30 % Čechů, kteří tyto služby často využívají) zkuste malý
experiment. Uvařte si doma. Dojděte si pro jídlo sami. Nebo si sedněte
do restaurace. Svět se nezhroutí.
Ale pro někoho na kole, který
dnes protestuje proti systému, jenž ho živí a zároveň vysává, může
takové gesto znamenat víc, než si myslíme. Protože někdy je
nejjednodušší způsob, jak něco změnit, prostě na jeden den ten systém
nepoužít.
Diskuse