Systematické útočení na zdravotníky a zdravotnickou infrastrukturu

„Nikde není bezpečno, ani v humanitární zóně. Všude se bombarduje, střílí. Nikdo neví, jestli se dožije dalšího dne,“ říká farmaceutka Zuzana Slováková, která je na misi v Pásmu Gazy letos již podruhé. „Jeden kolega během války přišel o celou svou rodinu. Zbyl mu jen syn. Většinu z příbuzných nemohl ani pochovat. Zůstali někde v troskách budov v Gaza City,“ dodává.

Mezi místními kolegy není de facto jediný, který by během posledních dvou let nepřišel o nějakého člena své rodiny. Terčem bývají i samotné nemocnice a zdravotnická zařízení, což ohrožuje životy jak personálu, tak pacientů. Kvůli soustavnému porušování mezinárodního humanitárního práva dnes v Gaze částečně funguje jen 14 z původních 36 nemocnic. Mnoho z nich několikanásobně překročilo své kapacity.

„Během ozbrojených konfliktů vždy naše působení a přístup k pacientům vyjednáváme – vysvětlujeme naši práci všem bojujícím stranám. Také s nimi sdílíme GPS souřadnice, kde se nacházejí naše zdravotnické projekty nebo sanitky. To by mělo snižovat riziko útoků na zdravotnická zařízení a naše kolegy, bohužel ne vždy to stačí,“ vysvětluje ředitelka české kanceláře Lékařů bez hranic, Sylva Horáková.

Důkazem jsou události posledních několika dní, kdy byli zabiti dva kolegové Lékařů bez hranic. Ergoterapeut Omar Hajek se sotva přesunul s rodinou z Gaza City do Dajr Baláhu, kde mělo být bezpečno. Dva týdny na to ho zabil izraelský útok, když spolu s kolegy čekal v jasně označených vestách s logem organizace na autobusové zastávce. Mířil do polní nemocnice, kde pracoval. Později na následky zranění po stejném incidentu zemřel i fyzioterapeut Abed El Hamí.

Blokování pomoci

„Když jsem se po půlroce vrátila do Gazy, některé kolegy jsem skoro nepoznala. Po totální blokádě byli vyhublí, vše, co měli, dávali hlavně dětem. Oni sami jedli jen jednou denně nebo obden,“ popisuje Slováková.

Systematické odpírání pomoci, včetně potravin, zdravotnického materiálu, pitné vody i elektřiny vede k úmrtím, kterým by se jinak dalo zamezit. „Jakmile vstoupíte na kliniku, čeká tam na vás od brzkého rána až 300 pacientů. Bohužel nemáme místo pro všechny, není v silách našich zdravotníků poradit si s tak obrovským tlakem. Když čekajícím lidem řekneme, že už nemůžeme nikoho dalšího přijmout, rozbrečí se. Vidíme, jak pacienti pomalu umírají a my pro ně nemůžeme nic udělat,“ vysvětluje doktor Faiz Alayan Al-Barawi z Gaza City.

Od konce totální blokády, kdy se do oblasti téměř tři měsíce mezi březnem a květnem 2025 nedostalo nic, se Lékařům bez hranic podařilo na místo dopravit zhruba padesát kamionů. Přestože Izrael v srpnu hovořil o třech stovkách kamionů s humanitární pomocí denně, toto množství nemůže ani zdaleka uspokojit aktuální potřeby obyvatel Gazy. Ještě před říjnem 2023 totiž do Pásma Gazy proudilo zhruba 500 kamionů se zásobami každý den a ani to nebylo dostatečné. Shazování pomoci z letadel není efektivní – na palety se vejde jen zlomek toho co do kamionů, při přistávání navíc dochází i ke smrtelným zraněním.

Izraelsko-americký systém distribuce potravin v Gaze (Gaza Humanitarian Foundation, GHF), spuštěný na konci května, nutí Palestince volit mezi hladověním a riskováním života kvůli minimálnímu množství jídla. Při snaze získat potraviny už bylo zabito více než 2 500 lidí a přes 18 000 zraněno. Tento systém je masakrem vydávaným za humanitární pomoc a musí být okamžitě zrušen. Lékaři bez hranic jen v prvních 7 týdnech od spuštění GHF ve dvou klinikách na jihu Gazy poblíž zmíněných distribučních míst ošetřili více než 1 300 zraněných osob, včetně 71 dětí, se střelnými zraněními a evidovali 28 úmrtí.

Nucené vysídlování

„Mám kolegu, který se musel stěhovat už 17krát. Kolegyni, která se stěhovala už 14krát, bydlela nejprve ve stanu, teď je v garáži,“ říká Slováková.

Lidé v Gaze čelí od začátku války násilnému vysídlování opakovaně. Za poslední tři měsíce se muselo přesunout více než 714 000 lidí, tedy třetina obyvatel Gazy (OCHA). Nyní je přes 87 % Gazy podrobeno příkazům k vysídlení, což nutí dva miliony lidí soustředit se do pouhých 13 % území, tedy v prostoru o velikosti odpovídající zhruba Praze 6. „Každý den to místo vypadá jinak kvůli tomu, kolik lidí tam přichází ze severu. Vždycky je tam o mnoho stanů navíc. Tato tzv. humanitární zóna ale nemá dostatek místa. Lidé proto musí někdy i odklidit půdu od odpadků a splašků, aby tam mohli postavit stan, za který zaplatili třeba i stovky dolarů,” říká Tereza Wyn Haniaková, manažerka komunikace Lékařů bez hranic pro palestinská území.

Většina z těchto lidí míří z Gaza City na jih do Chán Júnisu a Dajr Baláhu, které jsou přeplněné. Někteří ale z metropole odejít nemohou – stovky tisíc lidí stále zůstávají, ať už ze zdravotních důvodů, nebo sami nechtějí, protože nevěří, že na jihu budou v bezpečí.

Každý den čelí pracovníci Lékařů bez hranic v Gaze zdrcující skutečnosti, že probíhající genocidu nemohou zastavit. Světoví lídři však mohou, pokud se rozhodnou jednat.

Týmy Lékařů bez hranic v Gaze poskytují pomoc v oblasti chirurgie, péče o raněné, fyzioterapie, péče o matku a dítě, pediatrie, primární zdravotnické péče a mentálního zdraví. Provádí také očkování a distribuují pitnou vodu. V jižní části – konkrétně v oblasti Chán Júnis – organizace podporuje Násirovu nemocnici, v současnosti největší nemocniční komplex v Pásmu Gazy, a tři kliniky zaměřené na primární péči. Ve střední části Gazy, Dajr Baláhu, Lékaři bez hranic provozují své dvě polní nemocnice a podporují nemocnici Aksá. Kvůli nedávným evakuačním příkazům v Gaza City a zhoršující se tamní bezpečnostní situaci byly týmy Lékařů bez hranic z města staženy na jih. Stále však na dálku podporují porodnici Helou a nemocnici Šífa.

Útok Hamásu 7. října 2023 byl otřesný a vzpomínka tento den patřila jeho obětem a jejich rodinám. Všem zbývajícím rukojmím musí být umožněno vrátit se domů, stejně jako Palestincům drženým v zajetí bez právního odůvodnění.