Neúspěch pokusu o konzervativní levici po česku
9. 10. 2025 / Matěj Metelec
Už druhé volební období se česká politika bude muset obejít bez levicové strany v Poslanecké sněmovně. Dvě tradiční levicová uskupení se přitom tentokrát ve snaze vrátit se zpátky do poslaneckých lavic nakonec spojily pod hlavičkou slepence Stačilo!, Ani tak však opět nepřekonaly volební práh 5 procent. Zisk 4,3 procenta pro Stačilo! byl menší, než dosáhla v únorových německých volbách Bündnis Sahra Wagenknecht. Právě spolek někdejší političky Die Linke by se dal považovat za politického blížence Stačilo! Zásadní rozdíl v německém a českém výsledku „konzervativní levice“ spočívá v tom, že v Německu se do parlamentu dostala jak sociální demokracie (SPD), tak Die Linke. V českém prostředí je tedy na místě se ptát, jestli voliči projevili nezájem o „konzervativní levici“, nebo o levicovou politiku jako takovou.
Rozdíl mezi pravici s levicí se označuje za obsoletní přinejmenším od pádu sovětského bloku. Ať už byl za novou normalitu považovaný neoliberalismus bez přívlastků nebo technokratické hledání „věcných“ řešení (à la „ekologie bez ideologie“), levicové strany skutečně prodělaly od roku 1989 nepřehlédnutelnou transformaci, které je přiblížila politickému středu (i u nás často vzývaným vzorem byla Blairova New Labour). Ve většině Evropy to však neznamenalo, že zcela zmizely z politické mapy. O poznání hůř dopadla levice v postkomunistické střední a východní Evropě, a ačkoli v každé jednotlivé zemi mělo slábnutí levice konkrétní místně specifické okolnosti a příčiny, byl její úpadek v prvních dekádách 21. století daleko markantnější. V Česku se na něm nepochybně podepsalo spoluvládnutí s Andrejem Babišem a skutečnost, že hnutí ANO úspěšně vysálo jak témata, tak elektorát tradičních levicových stran.
Osobně si myslím, že se bez pojmů pravice a levice stále v popisu základních dělících linií neobejdeme (resp. obejdeme, ale budeme vytvářet odlišné pojmy pro totéž). Jiná otázka ovšem je, jak to vidí běžní voliči, které politologické kategorie příliš nezajímají. Záleží jim na tom, aby existovala v České republice levice, nebo si vystačí s tím, že hledají levicová řešení u těch, kteří je aktuálně nabízejí, i kdyby se mísila s agendami, které tradičně spadají spíš do portfolia národně konzervativní pravice? Když se podíváme na to, co letos voliče zajímalo, zjistíme, že zatímco voliči hnutí ANO řešili cenu energií a životní úroveň, pro voliče Spolu STAN (a patrně také Pirátů) byla klíčová zahraničně-politická orientace země.
Stále tedy platí, že ačkoli Andrej Babiš a jeho hnutí oddriftoval od liberální pravice, kde začínal, právě na pravici národně konzervativní (což deklaroval jeho přesun z frakce evropských liberálů k nově založeným Patriotům pro Evropu), volby vyhrál díky důrazu kladenému na levicová témata redistribuce, byť v populistickém modu „slibem neurazíš“, který přináší kombinaci vyšší platy, levnější energie a menší daně. Neúspěch Stačilo!, které bylo v oblasti odporu k Evropské unii, NATO a potenciálního pochopení pro ruské zájmy daleko explicitnější než hnutí ANO, tak lze vnímat jako otevření prostoru pro toho, kdo by chtěl pokusit získat voliče ANO spíše menším než větším důrazem na nacionalistická a konzervativní témata.
Diskuse