Ústavní soud a předčasné důchody
20. 6. 2025 / Beno Trávníček Brodský
Potřetí se vracím k témuž. Nyní již k Nálezu ÚS, v němž nepodpořil stížnost na úpravy předčasných důchodů provedené vládou v roce 2023. K dispozici zde Nález. Samozřejmě nelze vyčítat Ústavnímu soudu nezákonnost. To si prostě nemůže dovolit. Lze být jen smutný - velmi smutný.
Ovšem vzhledem k tomu, že jeden z ústavních soudců p. Fiala (původní a následně vyměněný soudce zpravodaj) je proti tomuto rozhodnutí a jeho stanovisko je také zapsáno v Nálezu (můžete si otevřít ve shora uvedeném odkazu dole) je zcela evidentní, že v případě jiného konsenzu soudců mohl ÚS, a také zákonně, rozhodnout jinak.
Proč tak neučinil, se můžeme jen domnívat. Můj osobní odhad, který nedokáži nijak doložit, je snaha ochránit státní rozpočet před zbytečnými výdaji. To by byla věc, kterou řada lidí jistě ráda podpoří. Já si ale myslím, že v situaci, kdy se dá státní rozpočet sanovat i pomocí získávání více prostředku z bohatství nejbohatších (například progresivní či další majetkové daně) se má postupovat jinak. Tedy samozřejmě nerezignovat na hlídání výdajů státu, ale nesanovat systém na úkor potřebných.
Citace ze stanoviska p. Fialy:
… „14. Ústavní soud přitom (v návaznosti na výše uvedená východiska) výslovně připustil již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 41/23, že § 66 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny je jednou z možných konkretizací svobody poslanců účastnit se parlamentní rozpravy a jejich rovnosti vyplývající už z čl. 5 a 6 Ústavy a čl. 22 Listiny (bod 170. odůvodnění), jinými slovy, že jeho porušení může za určitých situací vést k vadě zákonodárného procesu ústavní intenzity, odůvodňující zrušení takto přijatého zákona. K této situaci podle mého názoru v posuzované věci došlo. Jak vyplývá z uvedených zjištění, ukončení rozpravy v rozporu s § 66 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny představovalo především vzhledem k a) absenci zásadních obstrukcí opozice v průběhu třetího čtení, b) celkové délky legislativního procesu v Poslanecké sněmovně, c) zásadního pozměňovacího návrhu k novelizaci § 31 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a čl. III změnového zákona (účinnost) s přihlédnutím ke zkrácení lhůty mezi druhým a třetím čtením návrhu zákona, d) dalším aspektům odlišujícím nynější věc od nálezů sp. zn. Pl. ÚS 26/16 a sp. zn. Pl. ÚS 47/23 (viz výše), svévolný postup, který nepřiměřeně a bezdůvodně zasáhl do práv opozičních poslanců coby politické „menšiny“ ve smyslu čl. 6 Ústavy.
15. Nerozhodl-li Ústavní soud v nynější věci, vzhledem k výše uvedeným okolnostem, proti porušení § 66 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny derogačním nálezem, nejenže fakticky popřel východisko plynoucí z bodu 170. odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 41/23, ale především parlamentní většině vyslal jasný signál, že může v jakékoliv situaci bezdůvodně a svévolně ukončovat rozpravu, byť jsou do ní ještě přihlášeni poslanci, přičemž toto vědomé porušování výše uvedeného ustanovení zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny zůstane bez odezvy. Tímto postupem Ústavní soud nejen ignoroval ústavní zásadu, že státní moc lze uplatňovat pouze způsobem a v mezích stanovených zákonem (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny), ale především rezignoval na své postavení soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a učinil obsoletním § 68 zákona o Ústavním soudu (povinnost Ústavního soudu zkoumat, zda byl zákon přijat předepsaným způsobem), představující provedení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy.
16. Jen pro úplnost dodávám poznámku k bodu 173. odůvodnění tohoto nálezu, v němž se odkazuje na vyjádření poslance MUDr. Víta Kaňkovského. Text odkazovaného příspěvku totiž obsahuje jeho přiznání, že pozměňovací návrh vlastně ani nepsal a že si ho vyžádalo ministerstvo. Teprve po této zásadní informaci následuje poslancovo zklamání z praxe orgánů státní správy, na které reaguje odůvodnění nálezu v bodu 174.
17. Z výše uvedených důvodů nesouhlasím s výrokem nálezu a jeho odůvodněním, Ústavní soud měl návrhu skupiny poslanců vyhovět a napadený zákon nálezem zrušit.
Diskuse