Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Bacilová demokracie současné vlády jako cesta do pekel zdravotnické péče

3. 1. 2025 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 3 minuty

Na podzim 2024 se v Česku neustále točil vír respiračních onemocnění. Mohli jste si vybrat z velmi pestré nabídky. Dost lidí stihlo tři i čtyři různé choroby. Leckteří „obvoďáci“ už byli logicky nepříjemní. Lze hledat jakékoli argumenty, to ale nezmění nic na tom, že významný podíl na tomhle stavu má lidská bezohlednost – náš vlastní egoismus. Chyba státu pak je v tom, že dopustí, abychom se takhle směli chovat.

Když přišel v roce 2020 první covid, dočkali jsme se i takových nesmyslů, jako je procházka po parku s povinným FFP3 na nose. Nikdo ale tenkrát nevěděl s jakou bestií obcujeme, což je pro tehdejší „stát“ pádnou omluvou. Teď jsme u opačného a opět nesmyslného extrému, který ale už omluvitelný není. Kde kdo si dělá co chce a málokdo bere ohled na ostatní. Výsledkem je zbytečné zrychlování šíření respiračních nemocí, což nepochybně přináší spoustu zbytečně přetížených lékařů v první linii a určitě i zbytečně utracených peněz - zejména u kumulací infekcí u jednoho pacienta.

Přitom pro začátek by stačilo tak málo. Například, aby pan ministr zdravotnictví v hlavním vysílacím zpravodajském čase veřejnoprávní televize sdělil, že slušní lidé, kteří vědí, že mají respirační onemocnění, chodí mezi ostatní lidi (tj. na nákup, k lékaři, do prostředků hromadné dopravy...) výhradně s krytím dýchacích cest alespoň zdravotnickou rouškou, optimálně respirátorem. Protože to je „IN“ - tak se chová slušný člověk. „OUT“ jsou naopak ti, kteří bezohledně na ostatní prskají či kašlou a šíří tak nákazu zbytečně dál. Mohl by to také vtělit do nějakého předpisu.

Současně by mohl dodat, že zaměstnanec, který zjistí, že má respirační chorobu (respektive jakoukoli nakažlivou nemoc) odchází co nejdříve na neschopenku či dovolenou – podle vlastní úvahy. Jeho zaměstnavatel pak má povinnost mu v takovém jednání nebránit / naopak na něj dohlédnout, aby tak učinil. Po nezbytnou dobu, kdy se ještě na pracovišti pracovník nutně zdrží, opět používá krytí dýchacích cest. To vše pro ochranu ostatních zaměstnanců. To by konec konců bylo dobré vhodně zapracovat i do pracovně právní legislativy.

Leckomu rovnou naskočí – a co když ten člověk prostě musí zůstat v práci, protože ho nemá kdo nahradit? Bylo by dobré - opět legislativně - určit taková zaměstnání, kde zaměstnavatel opravdu nemůže mít dostatek náhradníků. Třeba při řízení chodu jaderné elektrárny nebo v nějaké špičkové nemocnici. Tam pak budou pravidla jiná. Je ale spousta povolání, kde lze zaměstnat o pár lidí víc a vyškolit je ke krátkodobému zastupování u co největšího spektra činností – tedy k maximální pracovní variabilitě. Dlouhodobě by to mohlo mít pro zaměstnavatele synergický přínos - takhle dokonale (baťovsky) vyškolení „suplenti“ by se následně mohli stát velmi hodnotnými kmenovými zaměstnanci a současně by byli by přijati a zaškoleni náhradníci noví atd.

A rázem, pokud to tak bude a půjdu do marketu s FFP3 na nose, už nebudu za exota, který má patrně „lepru“(?) Ale za exota bude třeba ta paní vedle u banánů, která kašle až se může protrhnout a ani si při tom nezakryje pusu rukou – a já jí budu moci relevantně napomenout. Také se logicky sníží přetížení obvodních lékařů a pediatrů, kterých je u nás údajně velký a stále se prohlubující nedostatek.

A co Vy? Vezmete si příště něco na svá ústa? Nebo už jste průkopníkem? A co Vy, pane ministře zdravotnictví, řeknete nám k tomu něco?