Právě skončila studená válka. Ale ne v dobrém slova smyslu

30. 10. 2023

čas čtení 5 minut
USA teď musí učinit rozhodnutí, kterým se vyhnuly, když padl Sovětský svaz. Éra snadného globálního vůdcovství skončila, píše Eric Rubin.

Zatímco Američané, již nervózní ze zdánlivě neřešitelného boje v Evropě, sledovali vypuknutí války na Blízkém východě, prezident Joe Biden předložil silný argument pro věnování národních zdrojů, pozornosti a odhodlání obraně Ukrajiny i Izraele.

Ve svém projevu k národu v Oválné pracovně 19. října prezident důrazně argumentoval pro pokračování – nebo obnovení – amerického vedení a angažovanosti. Bohužel však nezpochybnil jednoduché předpoklady a falešné argumenty, které američtí politici předkládají už 30 let.

Od počátku 90. let, kdy zdánlivě skončila studená válka, se Ameriky, jejích přátel a spojenců zmocnila představa, že těžké výzvy a globální rozdělení, které charakterizovaly svět před rokem 1991, skončily. Nějakých 30 let po pádu sovětského komunismu a znovusjednocení Evropy se Amerika potýká s některými velmi vážnými problémy, o nichž se předpokládalo, že zmizely.

Historici se budou a měli by přít o klíčové otázky, například o to, zda USA nemohly být dříve méně vstřícné k autoritářským tendencím Borise Jelcina a Vladimira Putina. Ale to nejsou otázky pro dnešek.

Amerika nyní čelí potřebě uznat svět takový, jaký je. V tomto ohledu vystupují jako výzvy naší doby dvojí výzvy Ukrajiny a Izraele, o nichž hovořil prezident Biden ve svém projevu.

Bez nadsázky lze říci, že ztráta Ukrajiny ve prospěch Ruska, v důsledku ekonomického a sociálního kolapsu, nebo ztráta Izraele v důsledku terorismu, násilí a mezinárodní izolace ohrožují nejzákladnější národní zájmy Ameriky.

Udělejte na chvíli krok zpět a zamyslete se nad klíčovými dokumenty a principy, na nichž je současný mezinárodní systém založen. Od Charty Organizace spojených národů po Helsinský závěrečný akt, od Pařížské charty po Zakládající akt NATO-Rusko je celá kapitola světových dějin věnována úsilí o začlenění Ruska do mezinárodního systému a navržení pozitivní cesty vpřed pro Rusko, NATO a EU, aby nejen koexistovaly, ale spolupracovat oboustranně prospěšnými způsoby.

Přeskočte do roku 2023. Celá tato kapitola diplomatických dějin je na přístrojích, ne-li již mrtvá.

Je to multipolární moment? Zatím ne.

Spojené státy jsou stále dominantní mocností ve světě, a i když vliv Ameriky a její model už nejsou, co bývaly, stále neexistuje žádná skutečná výzva pro roli Washingtonu jako lepidla, které drží svět pohromadě a vede ho k lepší budoucnosti.

Čína samozřejmě roste, a to rychle, ale zdá se evidentní, že Číňané se nesnaží nahradit roli Ameriky, ale spíše si zajistit dominanci ve svém sousedství a dosáhnout hospodářského růstu, aby se vypořádali s vážnou nezaměstnaností (politické neúspěchy komunistického vedení mezitím zhoršují značné ekonomické potíže země).

Rusko může mít stále největší jaderný arzenál na světě a pořádný kus světových přírodních zdrojů, ale je to upadající země, která neusiluje – a nemůže – usilovat o globální nadvládu tak, jak to dělal SSSR. A Evropská unie (EU) zůstává spíše obchodní organizací než světovou velmocí a globálním hráčem.

Proč je to tedy skutečný konec studené války?

Protože tři desetiletí trvající snaha Ameriky vyhnout se těžkým rozhodnutím, a také vyhnout se utrácení dalších peněz za svou globální roli, postavila zemi v roce 2023 před řadu skutečností, které je třeba konečně řešit.

Potřeba podpořit Ukrajinu je jasná a naléhavá, ale smířili se Američané s pravděpodobností, že ukrajinský boj bude dlouhodobý, nákladný a krvavý? Potřeba podporovat Izrael (a zároveň držet na uzdě jeho odvetné impulsy) je také zřejmá, ale je Amerika připravena znovu se ponořit do problému a hrát roli, kterou hrála po většinu z 50 let mezi40. - 90. lety 20. století?

Vedl nějaký nedávný prezident tento rozhovor s americkým lidem? Argumenty musí být učiněny navzdory jasnému odporu veřejnosti a neochotě znovu se ujmout role globálního lídra a zaplatit za to. To platí i v Evropě, v Japonsku a v dalších spojeneckých zemích po celém světě.

Spojené státy už nemohou déle setrvat na místě, ani se vyhýbat serióznímu přemýšlení a těžkým rozhodnutím. Zvládnout podporu dvou konfliktů, na Ukrajině a mezi Izraelem a Gazou, bude dost těžké. Zorientovat se v globální politice bude vyžadovat moudrost, strategické myšlení a efektivní komunikaci. Riziko, že vypukne další konflikt, zatímco se Amerika stále zabývá s Ukrajinou a Izraelem a Gazou, je reálné.

Éra Pax Americana je téměř jistě pryč, stejně jako schopnost Ameriky prosadit svou většinu času bez vážného úsilí.

Spojené státy musí vzít tento okamžik vážně a zapojit se do národní diskuse, která je zapotřebí, i když tváří v tvář současné dysfunkční politice země. V sázce není jen národní bezpečnost a prosperita Ameriky, ale i celého světa.

Celý článek v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
3594

Diskuse

Obsah vydání | 2. 11. 2023