Zopakuje se kvůli Ukrajině karibská krize? Sotva

19. 10. 2022

čas čtení 9 minut
Moskva zoufale potřebuje zastavit ukrajinskou protiofenzívu. Ruské jednotky ztrácejí svou bojovou efektivitu, stěží drží území, které ovládají, a jsou stále více nuceny "ustupovat do výhodnějších pozic". Pro Kreml je zásadní, aby se vyhnul zjevným vojenským porážkám: Další významné selhání by mohlo vést k rozsáhlé destabilizaci, napsal Vladimir Frolov.

Jediným řešením je zastavit nebo pozastavit nepřátelství na všech frontách. Rusko nemá rezervy ani zdroje na to, aby změnilo situaci na bojišti: Částečná mobilizace nestačí odolat ukrajinské protiofenzívě a velké ztráty by mohly ruské ozbrojené síly zničit.

Klíčovým bodem projevu ruského prezidenta Vladimira Putina z 30. září proto byla jeho výzva Kyjivu, aby okamžitě zastavil veškeré nepřátelství a vrátil se k vyjednávacímu stolu, avšak s přihlédnutím k "nové teritoriální realitě".

Varování, že Moskva je připravena "bránit ruskou zemi všemi dostupnými prostředky", masivní bombardování ukrajinských měst a narážka na použití jaderných zbraní mají motivovat Kyjiv a, slovy Putina, jeho "skutečné pány na Západě", k zastavení palby a obnovení jednání na základě ruských podmínek.

Moskva se chce vrátit k jednání, jaká probíhala před jejich rozpadem v polovině dubna. 29. března v Istanbulu Rusko a Ukrajina koordinovaly klíčové parametry pro mírovou dohodu. Ty zahrnovaly neutrální a nejaderný status Ukrajiny (technicky tomu tak bylo od roku 1994) výměnou za určité bezpečnostní záruky ze strany "skupiny vedoucích mocností", včetně Ruska – a potenciálně i Běloruska. Bezpečnostní záruky se nevztahovaly na Krym ani na samozvané donbaské republiky, o jejichž konečném statutu se mělo rozhodnout v budoucnu. Jinými slovy, Kyjiv souhlasil s de facto novými hranicemi pro Ukrajinu.

Parametry měly také vojenské složky: Zákaz zahraničních vojenských základen na Ukrajině, právo Ruska vetovat vojenská cvičení se třetími zeměmi na ukrajinském území a omezení velikosti ukrajinských ozbrojených sil a typů používaných zbraní (včetně zákazu balistických a řízených střel dlouhého doletu).

Jakkoli byla istanbulská formule pro Rusko výhodná, vyžadovala by, aby se ruské jednotky stáhly na pozice, které držely 23. února. To nebylo přijatelné pro Putina, jehož cíle byly ambicióznější než pouhé zabránění vstupu Ukrajiny do NATO. Moskva proto vyzvala ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby přijal novou "teritoriální realitu", a odmítla požadavky, aby Rusko stáhlo své jednotky. "Nové skutečnosti" byly zjevně obsaženy v ruském návrhu urovnání předloženém Kyjivu v polovině dubna.

Mezitím Ukrajina také přitvrdila svůj postoj, pravděpodobně po konzultacích se svými západními partnery, které mohly Zelenskému jasně vysvětlit, že role Ruska jako jednoho z garantů bezpečnosti by dala Moskvě nové příležitosti k omezení suverenity Ukrajiny a proměnila ji v "mandátní území" ručitelských států. Kyjiv odmítl Rusko a Bělorusko jako garanty ukrajinské bezpečnosti a vznesl námitku proti právu Moskvy vetovat vojenská cvičení třetích stran na Ukrajině.

Balíček doporučení o bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu, který v září zveřejnila pracovní skupina vedená Andrijem Jermakem a Andersem Foghem Rasmussenem, již takové excesy neobsahoval. Rusko nebylo uvedeno mezi ručitelskými státy a část textu pojednávající o omezení vojenského potenciálu Ukrajiny byla nahrazena plánem jeho rozsáhlé expanze.

Největší výzvou pro obnovení jednání je dnes územní otázka, jejíž vyřešení může trvat desetiletí. Ponechání nově anektovaných území součástí Ruska je nyní téměř jediným způsobem, jak dokázat, že "všech cílů speciální vojenské operace bylo dosaženo", což činí jednání pro Rusko nerealizovatelnými. Ale pokračování vojenské akce, která by mohla vést ke ztrátě získaného území, je také neproveditelné.

Pokud Zelenskij nechce zastavit protiofenzívu a obnovit rozhovory, pak Kreml věří, že musí přesvědčit západní partnery, aby ho donutili. Kreml musí přesvědčit administrativu amerického prezidenta Joea Bidena o hrozbě jaderného konfliktu, který ovlivní kontinentální Spojené státy, a nejen Evropu nebo Ukrajinu.

Kreml doufá, že jaderná hrozba donutí Washington zakročit a "zmrazit" konflikt se současnými územními zisky Ruska, i když se nezdá, že by mezi ruským vedením panovala jednota ohledně toho, zda by měl být konflikt dočasně zmražen, dokud Rusko nebude moci získat zpět. svou sílu, nebo navždy.

Moskva také změnila svou rétoriku ohledně vojenské pomoci USA Ukrajině. Tomu se nyní říká "přímá účast na nepřátelských akcích" a Kreml varuje, že by to mohlo vést k nevyhnutelnému vojenskému konfliktu mezi Spojenými státy a Ruskem – i když všechny akce Bidenovy administrativy směřovaly k tomu vyhnout se takovému konfliktu a dodávky zbraní a zpravodajských informací byly běžnou praxí i během studené války.

Kreml také vysílá Washingtonu další signály, že to myslí vážně. Konkrétně Diplomatická akademie ministerstva zahraničí uspořádala konferenci k šedesátému výročí kubánské raketové krize, která se zaměřila na poučení z krize, jako je "respektování červených linií jiných zemí" a řešení konfliktů tajnými cestami.

Současně Moskva podniká kroky, které si USA mohou vyložit jako posílení připravenosti svých jaderných sil: Zveřejňuje záběry vlaku převážejícího vybavení ředitelství ministerstva obrany odpovědného za ruský jaderný arzenál; vyhlašuje vojenská cvičení s použitím raketových systémů Iskander v Kaliningradu; připravuje se k testování střely Burevestnik s jaderným pohonem na Nové zemi; uzavírá vzdušný prostor kvůli zkušebnímu odpálení mezikontinentální balistické střely Sarmat z Plesecku na Kamčatku; a v neutrálních vodách se vynořila jaderná ponorka Bělgorod, nesoucí jaderná torpéda Poseidon, kde byla určitě vidět.

Vše výše uvedené představuje rutinní cvičení, i když seskupené těsněji dohromady. I kdyby ministerstvo obrany začalo přemisťovat vlaky s jadernými hlavicemi tam a zpět, je to běžná praxe jak pro Rusko, tak pro Spojené státy, a může to zvýšit úroveň jaderné hrozby, ale Bidena to neoklame. Moskva by si mohla vzít stránku z příručky Kubánská raketová krize a nadále eskalovat bojovou připravenost strategických jaderných sil na maximum, s bombardéry vyzbrojenými jadernými řízenými střelami v plné pohotovosti nebo dokonce ve vzduchu a ponorkami rozmístěnými v hlídkových zónách. Bylo by však snadné nechat se unést a udělat osudovou chybu.

Moskva zatím nečiní žádné mimořádné kroky a Pentagon neskáče na návnadu. To znamená, že Washington není motivován přispěchat a zastavit Kyjiv na bitevním poli.

Navzdory zběsilému televiznímu zpravodajství je nepravděpodobné, že by to Moskva s použitím jaderných zbraní myslela vážně. Výstavní detonace jaderné hlavice nad Novou Zemí, Černým mořem nebo černobylskou zónou Kyjiv nezastraší. Dosáhla by jen toho, že zničí veškeré zbytky pověsti Ruska jako signatáře Smlouvy o úplném zákazu jaderných zkoušek a připraví Moskvu o přátelskou neutralitu Turecka, Indie a Číny.

Na rozdíl od kubánské raketové krize se Moskva a Washington v současnosti nenacházejí v přímé jaderné patové situaci. Umělé vytvoření této patové situace by bylo obtížné a pochybné, protože Spojené státy jsou prozatím plně schopny ignorovat signály Ruska a vyhnout se jadernému konfliktu. Ukrajina není Kuba.

Rusko však musí podniknout určité kroky, protože strategická prokrastinace je stále nákladnější. Z ponaučení získaných z kubánské raketové krize je nejzjevnější potřeba vytvořit a udržovat zákulisní kanály pro dialog.

Bidenův poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan nedávno řekl, že americká administrativa sdělila Kremlu své obavy a varování ohledně jakéhokoli použití jaderných zbraní "přímo, soukromě a na velmi vysoké úrovni". Možná měl na mysli své telefonáty s Putinovým poradcem pro zahraniční politiku Jurijem Ušakovem. Ani tento druh komunikace však nestačí. Moskva a Washington potřebují stálý kanál pro tajnou diplomacii, aby mohli diskutovat o nediskutovatelném.

V květnu 2022 Bidenova administrativa informovala Kreml přes prostředníka, že je připravena takový zákulisní kanál vytvořit. Od ředitele CIA Williama Burnse se očekávalo, že bude dohlížet na tuto komunikaci ze strany USA. Tehdy však Moskva zájem neměla.

Jedním z klíčových aspektů kubánské raketové krize bylo, že Moskva a Washington zpočátku vytvořily zákulisní kanál podél zpravodajských linií. Robert Kennedy (tehdejší generální prokurátor a mladší bratr prezidenta Johna F. Kennedyho) nejprve komunikoval s Alexandrem Feklisovem, šéfem oddělení KGB ve Washingtonu. Sovětský velvyslanec Anatolij Dobrynin se k dialogu připojil až poté, co KGB potvrdila, že informace Roberta Kennedyho byly přesné a že mluvil jménem prezidenta USA. Opakování tohoto diplomatického počinu prostřednictvím zákulisního kanálu by bylo konstruktivní, ale po všech diplomatických vyhoštěních pro něj v Moskvě a Washingtonu nezbývají žádní dobří kandidáti.

Zdroj v ruštině: ZDE

1
Vytisknout
4769

Diskuse

Obsah vydání | 21. 10. 2022