Putin je v pasti a zoufalý. Zachrání ho jeho přátelé na Západě?

29. 8. 2022

 

Nekonečná nevyhratelná válka není scénář, který by si Putin mohl dovolit. Jaké jsou tedy jeho možnosti?

Mohl by vyhlásit fiktivní vítězství, prohlásit, že "hrozba" ze strany NATO je neutralizována, a navrhnout urovnání, které by uznalo ruskou anexi okupovaných oblastí. Jistě však ví, že Kyjev takové podmínky nikdy dobrovolně nepřijme. Mohl by vsadit na obrovskou eskalaci na bojišti, například využít Běloruska k otevření druhé fronty severně od Kyjeva - regionu, který se mu v únoru nepodařilo ovládnout. Není však jisté, zda na to jeho generálové mají schopnosti nebo žaludek.

Rozhodně si netroufá ustoupit. Takže s rostoucím tlakem na něj, aby dosáhl úspěchu, se Putin dost možná rozhodne, že nejlepší možností je zvýšit náklady na válku prostáty, ktetré podporují Ukrajinu - a ochromit tak odpor Kyjeva.

Ve skutečnosti už s tím začal. Je příznačné, že britští, francouzští a němečtí představitelé minulý týden vyhlásili dlouhodobou podporu Ukrajině. Vědí, že Putin sází na to, že mu Evropa ustoupí.

Kontextem je rostoucí znepokojení nad energetickou krizí a krizí životních nákladů v Evropě, které jsou z velké části způsobeny invazí a kremelským omezením dodávek plynu. Zimní následky této nejchladnější studené války by mohly být ochromující.

Putin však možná teprve začíná. Má mnoho prostředků, kterými může podkopat jednotu a sílu Západu. Evropa je poseta snadno využitelnými potenciálními ohnisky napětí a geopolitickými zlomy, které přežívají ze sovětských dob. Stejně tak má Rusko překvapivě mnoho spojenců a sympatizantů roztroušených po politicky roztříštěné evropské krajině.

Pomohou tedy Putinovi přátelé na západě zachránit ho? Běloruský prezident Alexandr Lukašenko je už u Putina v kapse. Moskva zajistila  běloruskému diktátorovi přežití poté, co jeho krádež prezidentských voleb v roce 2020 vyvolala celonárodní protesty. Lukašenko udělá, co se mu řekne.

V EU je  Viktor Orbán, maďarský premiér, považován za Putinova trojského koně. Stejně jako mnozí z evropské krajní pravice Orbán obdivuje jeho netolerantní nacionalistickou ideologii a sdílí jeho rasistické a homofobní názory. Opakovaně bránil sankcím EU. Minulý měsíc uzavřel s Kremlem jednostrannou dohodu o dodávkách plynu. Orbánovi zjevně nelze věřit.

Červnový pád bulharské reformní vlády a následné řeči o nápravě vztahů s Moskvou posilují obavy, že Putin získává páky k rozdělení EU.

Itálie má také spoustu Putinových fanoušků. Představitelé dvou krajně pravicových stran, které by se měly po volbách příští měsíc připojit k vládnoucí koalici, měli v uplynulých letech úzké vztahy s Moskvou. Liga Mattea Salviniho vytvořila v roce 2017 spojenectví s Putinovým Jednotným Ruskem. Silvio Berlusconi z Forza Italia je jeho osobním přítelem. Odvolaný italský premiér Mario Draghi zaujal tvrdý postoj k Ukrajině. To se může změnit.

Další evropské krajně pravicové (a krajně levicové) povstalecké a populistické strany se v různé míře ztotožňují s putinovskou ideologií a konzervativními společenskými hodnotami. Opakují jeho nepřátelství vůči EU. Definitivní studie Evropské rady pro zahraniční vztahy z roku 2016 uvádí jako "proruské" německou Alternativu pro Německo, francouzskou Národní frontu (nyní Národní shromáždění), rakouskou stranu Svobodných a belgickou Vlaams Belang. Na seznam se dostala i anglická  strana Ukip.

"Tyto strany ... pomáhají legitimizovat politiku Kremlu a posilují ruské dezinformace. Občas mohou posunout domácí debaty v Evropě ve prospěch Ruska," uvádí studie. V Putinově světě jsou tyto kanály vlivu silnou zbraní.

Putin se může spolehnout i na mainstreamové politiky mimo EU, jako je srbský prezident Aleksandar Vučić, kteří mu naslouchají se sympatiemi. Vučićovi jeho odpůrci přezdívají "malý Putin". Srbsko má s Ruskem hluboké historické, slovanské a náboženské vazby a navíc sdílí nedůvěru vůči NATO. Bombardování Bělehradu aliancí v roce 1999 není zapomenuto.   EU a Spojené království se obávají, že nestabilní západní Balkán je kritickým bodem, který by Putin mohl využít k rozdmýchání starých konfliktů a odvedení pozornosti od Ukrajiny.

Příkladem může být Kosovo, kde se opět rozrůstá agitace etnických Srbů. Vučić minulý týden pohrozil mezinárodním mírovým silám zásahem. "Zachráníme naše lidi před pronásledováním a pogromy, pokud to NATO nebude chtít udělat," řekl. Novými roztržkami v Bosně a Hercegovině hrozí také bosenskosrbští představitelé napojení na Moskvu. Bosna se připojila k odmítavému postoji Srbska k "hysterickým" západním sankcím. V březnu proputinovští bosenskosrbští motorkáři "Noční vlci" oslavovali invazi.
Reklama

Rozdělené Moldavsko a Gruzie s rozděleným obyvatelstvem a ruskými jednotkami na svém území jsou také potenciálními ohnisky napětí. Dalším je Kaliningrad, kde Putin tento měsíc rozmístil hypersonické rakety, aby zastrašil sousedy z NATO. Jako cíl se jeví zejména Estonsko s etnickou ruskou menšinou.

Putinova snaha šířit strach a nestabilitu, rozvrat a ekonomickou bolest - aby si země dvakrát rozmyslely, zda se Rusku postaví - přesahuje hranice Evropy. Jeho veta způsobila, že Rada bezpečnosti OSN je nefunkční. Nyní se zdá, že spolu s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem promění listopadový důležitý postpandemický summit G20 na Bali v drsný souboj Západu s ostatním světem kvůli Ukrajině. Nezáleží na tom, že celá ruská argumentace je založena na lži.