Mohou za současnou energetickou krizi "zelení aktivisté" a je jaderná energetika záchranou světa?

30. 8. 2022 / František Marčík

 

Kampaň tzv. zelených aktivistů - ve skutečnosti části nevládních neziskových organizací - se z většiny neopírá o ideologii, nýbrž o vědecká fakta shrnutá zejména v souhrnných zprávách Mezivládního panelu pro změnu klimatu OSN (IPCC) a poznatky o vlivu spalování fosilních paliv a emisí zdraví škodlivých látek. Jak aktivity zelených aktivistů přispěly k deindustrializaci, zůstává autorem nezodpovězeno, protože například tento trend v ČR, která je členským státem s EU s 2. největším podílem průmyslu na HDP, nastal zejména v 90. letech, přičemž zelené organizace - nijak nedefinované - usilovaly vždy o snižování emisí, nikoliv uzavírku provozu jako takových. Jistou výjimku představují zejména místní občanské aktivity, které vystupují opět na základě zcela prokazatelných vědeckých poznatků proti příliš vysokým dopadům konkrétních provozů na zdraví místních obyvatel (př. Acerol Mittal, atp.).

K rozvratu jaderného oboru, který patří k vůbec nejsubencovanějším oborům v EU vůbec, přispěla řada dalších faktorů, přičemž zásadní vliv na jadernou energetiku mělo pouze protijaderné hnutí v Německu, a částečně v Rakousku a - jak sám autor dále připouští - ve Francii. Definitivní ukončení německého jaderného programu zařídil silně podfinancovaný a manažersky zcela nezvládnutý jaderný sektor v Japonsku. Hlavním důvodem toho, proč v EU nastal údajný "rozvrat jaderné energetiky" navzdory značným subvencím, je dlouhodobá ekonomická neudržitelnost a příliš vysoké náklady na výrobu elektřiny v čím dál nákladnějších nových zdrojích a neschopnost obstát v tržní konkurenci. Vliv ekonomických aktivistů na cenotvorbu nových jaderných zdrojů je zcela zanedbatelný.

Nedostatek vody ve Francii a vynucená odstávka části francouzské jaderné flotily způsobená nedostatečnými srážkami a vyššími odparem v důsledku čím dál vyšších průměrných teplot, zapříčiněných spalováním miliard tun uhlí, ropy a zemního plynu, usvědčují autora z omylu - nebyli to "zelení aktivisté", jejichž kampaň vedla k "rozvratu jaderné energetiky" v EU. Evropská unie nepropadá deindustrializaci.


Nynější stav jaderné energetiky obstojí pro momentální stav know how a portfolio známých a ekonomicky dostupných nízkouhlíkových zdrojů, které se ovšem v příštím desetiletí výrazně promění. Argument průlomovým vývojem v daném energetickém sektoru autor sám dobře zná z jaderné energetiky, která již po desetiletí získává obrovské dotační prostředky na výzkum a vývoj tzv. fúzních reaktorů s příslibem, že reálně funkční - tzn. dostatek energie generující - fúzní zdroj je otázkou příštích desetiletí.

"Intenzivní protijaaderná kampaň zelených aktivistů" probíhala pouze v Rakousku a v Německu.

Odchod od jaderné energetiky byl v Německu schválen již na začátku 90. let po letitých celospolečenských diskusích, které se výrazně zintenzivnily po jaderné havárii v Černobylu v r. 1986. Tedy v čase, kdy poznatky o klimatické změně byly ještě relativně málo známé. Mimochodem, jednou z hlavních příčin společenského odporu vůči velkým jaderným zdrojům je zastírání a upozaďování chyb, rizik a hrozeb jaderných zdrojů ze strany jaderné komunity, tedy veřejně nekritický a tím pádem ryze ideologický postoj jaderných odborníků vůči vlastní branži.

Z hlediska ochrany klimatu i vlastní bezpečnosti, nejen té energetické, je přístup Francie bezesporu v krátkodobě a střednědobém momentu daleko prozíravější. Německo nejen že bezpečnostní stránku zcela podcenilo, dokonce dlouhé roky ignorovalo zásadní kritiku západních spojenců vůči budování větší závislosti na ruském plynu reprezentovanou zejména plynovody Nord Stream I a II. V tomto ohledu je pak plně pochopitelné, že americké zpravodajské služby ve spolupráci s dánskou rozvědkou odposlouchávaly telefon bývalé spolkové kancléřky Angely Merkel.

Podle pana Wagnera "není německá Energiewende cestou k nízkým emisím". To je nepřesná formulace a nepochopení dané politiky. V konečném důsledku je Energiewende energetickou tranzicí od velkých, koncentrovaných, base load energetických zdrojů směrem k decentralizované, lokalizované, demokratizované a efektivní lokální energetice. Němci udělali tu zásadní chybu, že se ovšem jako první zaměřili na odstavení nízkoemisních a z hlediska bezpečnosti méně závadných jaderných zdrojů na úkor budování vyšší závislosti na zdrojích fosilních. V konečném důsledku je cílem Energiewende ovšem odstávka jak jaderných, tak uhelných a plynových zdrojů. V tomto směru je třeba Německu nutné připsat též dílčí prvenství v rozvoji obnovitelných zdrojů, kdy před 15 lety vyráběly OZE pouze 6 % a dnes je to přibližně 50 % silové elektřiny.