23. 8. 2022 / Pavel Veleman
"Vy
jste - jak řek bych - takoví - no uhlazení páni.
já
rostl bez vší výchovy
v pračkách a snižování"
(František Gellner, Radosti života)
Jednání s odbory, zastupujícími veřejný sektor, kter0 se uskuteční v těchto dnech, může být rozhodující ukázkou selhávání naprosto nesmyslně ideologicky umanuté, přehlíživé, nafoukané, panské a hlavně sociálně necitlivé neoliberální vlády dinosaurů. Vláda Petra Fialy naprosto nesmyslně vsadila od počátku války na Ukrajině na tehdy již zcela přetížené a nefunkční úřady práce, které by měly být hlavním pilířem pomoci.
Dnes vidíme důsledky naprosté neznalosti
skutečného stavu úřadů práce. Tuto ponižující cestu přes
sociální dávky modelované na opravdu úzkou skupinu nejchudších postavit strategii největší společensko/ekonomické krize od
konce druhé světové války nezvolil žádný stát v EU (ty mají funkční a výkonné systémy sociální pomoci). Nikde jinde než v ČR
nechtějí ponížit své obyvatele nahnáním do ponižujících
front na žebračenky.
Pochopitelně nefunguje V ČR takřka nic, výplaty příspěvku na bydlení se opoždují, zoufalí klienti se zadlužují čím dál více a všichni paraziti na systému s chudobou očekávají své další lichvářské zisky.
Právě na instituci úřadů práce a jeho zoufalých zaměstnanců lze ukázat skutečně smutnou cestu české sociální politiky v posledních dvou dekádách a ukradnutí státu a jeho institucí oligarchií. Úřady práce po výborném rozjezdu v úplném začátku 90. let zvládly obrovskou společenskou změnu a statisícům lidí daly novou šanci v optimistickém začátku po roce 1989.
Časem se však stávají jako takřka vše, kde se točí velký oběh veřejných peněz kasičkou politických stran a všech mafií (je již velmi těžké jedno od druhého oddělit), které si rozebraly tento stát ke svým zájmům až do posledního šroubku.
Nejsmutnější je však to, že často submisivní sociální pracovníci v pomáhajících profesích jsou desítky let zneužíváni, cítově vydíráni a ponižováni českou politickou a byznysovou oligarchií, která potřebují udržet hlavně klid pro své vytěžování, odkloňovaní a výtlak peněz.
"Jste přeci srdcaři a Vaše práce je pro vás posláním," říkají nám desítky let pořád dokola ti, kteří žijí úplně jiné životy. Oni potřebují chudé, psychicky a fyzicky zničené nevolníky, kteří pod řízením svých jediných slušně placených kápů, udržují permanentní napětí v atomizovaných skupinách společnosti, které se požírají mezi sebou a oligarchie sadisticky pošťuchuje klackem jedny prekarizované skupiny proti druhým.
Pořád vidím dnes a denně v médiích vysmáté jedince, ve stále stejné politické náladě a pocitu právě těch posledních třiceti let. Je na nich vidět, jak jsou si jistí, že to zase s chudým lidem nějak skoulej a smějí se našim pračkám mezi sebou (fialovci versus babišovci).
Úplně
je vidím, jak se napříč politickým spektrem chechtaji v zákulisí
svých klimatizovaných pracoven. kde rušičky jedou naplno. Nám
každý týden předvedou v televizi komedií hádek a nesmyslů a
potom společně odkráčí na pivo. Myslí si, že v Česku přeci
nikdy nejsme schopni se opravdu postavit za svá (zaměstnanecká a
občanská) práva.
A my se opravdu zatím jen díváme, jak naprosto zavalené úřednice a úředníci z úřadů práce jsou po léta ponižováni společně s námi (tím nechci říci, že někdy se opravdu někteří z nás nechovají naprosto asocialně k klientům a zasloužíme si kritiku).
Dokážeme se konečně spojit a podpořit pracovníky a pracovnice v jejich oprávněných požadavcích? Opravdu si myslíme, že jsou tu od toho, aby za podprůměrný plat řešili naše existenční problémy, které se neřeší systémově a v milionech - viz například všechny ty žádosti o příspěvek na bydlení…
Je potřeba tvrdé (třeba i dlouhodobé) stávky těchto vysílených pracovníků. Teprve potom oligarchie pochopí, jak důležití jsou tito lide pro stát a hlavně, že umí bojovat za sebe a své klienty. Bez silné podpory veřejnosti, to však budou mít moc těžké. V rozdělování společnosti jsou politici napříč stranami totiž opravdovými mistry.
Je zcela v zájmu této země přestat na chvíli plnit nesmyslné pracovní požadavky a donutit politiky tvrdě a nekompromisně k opravdu funkčnímu řešení těžké společenské situace, která se na nás valí. Stávka této skupiny osob - zaměstnanců úřadů práce - a hlavně pochopení většinové veřejnosti, že nejde takto psychicky vyčerpávající práci vykonávat od 8 do 17 hodin a poté si sám žádat o dávky, je životně důležité.
Prosím, podpořme vysílené úřednice na přepážkách občanskou podporu při tvrdé a třeba i neomezené stávce pracovníků úřadů práce a ukažme politikům solidaritu mezi jednotlivými skupinami obyvatel.
Diskuse