Jelcinismus jako základ politiky současného Ruska

27. 5. 2022

čas čtení 2 minuty
Mezi příznivci i odpůrci současného ruského prezidenta je téměř článkem víry, že představuje odmítnutí přístupů svého předchůdce. Ale ve skutečnosti Vladimir Putin spíše pokračoval v politice Borise Jelcina, než že by ji měnil, upozorňuje Vadim Sidorov.

Samozřejmě existuje nějaká opora pro ty, kteří věří opaku. Jelcin se tvářil jako spojenec Západu, ale Putin je proti, Jelcin udržoval dobré vztahy s Ukrajinou, ale Putin ji napadl, a Jelcin alespoň přikývl na federalismus, zatímco Putin postavil centralistickou mocenskou vertikálu.

Ale když se podíváte pozorněji, je jasné, že zahraniční politika Kremlu nyní nepředstavuje odtržení od politiky Jelcina, ale rozvoj těch linií založených na použití síly, které se objevily již za jeho vlády.

Jak si všichni pamatují, Jelcin zahájil první válku proti Čečensku, ale to nebyl jediný případ, kdy agresivním způsobem použil sílu. Činil tak skrytě v Jižní Osetii a Abcházii a zcela otevřeně v Podněstří. V říjnu 1993 také použil sílu proti domácí opozici a navzdory popírání ze všech stran tak učinil, aby podpořil jednu stranu tádžické občanské války.

Přes všechen tolik medializovaný antikomunismus Jelcinovo odhodlání podporovat nomenklaturu kolem sebe způsobilo, že byl alergický na skutečně antikomunistické vůdce, jako je Gamsachurdia v Gruzii, Ter-Petrosian v Arménii, Lidová fronta v Moldavsku a Dudajev v Čečensku.

A byl to Jelcin, dávno před Putinem, kdo začal v postsovětském prostoru obnovovat stranickou nomenklaturu "Svaté aliance", kterou se pak Rusko zavázalo bránit před "barevnými revolucemi". První ruský prezident se navíc zavázal k ruské nadvládě nad bývalými sovětskými republikami.

Bylo to za Jelcina, kdy politika Kremlu znovu převzala jasně vyjádřené protiamerické postoje ohledně Jugoslávie a mnoha dalších otázek. A byl to Jelcin, kdo zahájil odklon od Západu ke komunistické Číně a nastartoval kult multipolárního světa.

Ale možná nejvlivnější politika, kterou Jelcin zahájil a Putin v ní pokračuje, je politika zaměřená na absolutizaci výsledků 2. světové války a boj proti jakékoli jejich revizi. Navíc, což s tím souvisí, Jelcin se ve svém mauzoleu na Rudém náměstí nezabýval žádnými vážnými lustracemi ani odstraňováním mocných sovětských symbolů včetně Lenina.

Přísně vzato, když jeho nástupce Putin z rukou Jelcina převzal absolutní moc, rozvinul všechny politické a ideologické linie, které byly jasně vyjádřeny v administrativě jeho předchůdce. Příznivci i odpůrci současného prezidenta si to musí uvědomit, místo aby se věnovali jejich popírání.

Zdroj v ruštině: ZDE

1
Vytisknout
5517

Diskuse

Obsah vydání | 31. 5. 2022