Návrat do budoucnosti

12. 5. 2022 / Albín Sybera

čas čtení 12 minut
  • Za poslední rok v nejbohatší české skupině došlo k mnoha pozoruhodným prodejům a sloučením, které se dotýkají jihovýchodní Evropy, Ruska či asijských trhů

  • Příchod Jiřího Šmejce do vedení skupiny vynesl na výsluní manažera spojeného s kontroverzemi okolo Home Creditu

  • Změny také potvrdili blízkost PPF, Daniela Křetínského a společností s kořeny v éře privatizace v 90. letech a svérázným pojetím „svobody podnikání“

Společnost PPF zveřejnila tiskovou zprávu, ve které Renáta Kellnerová uvádí, že se nejvyšším postaveným manažerem ve společnosti stává Jiří Šmejc, kterého kromě minoritního podílu v PPF se skupinou pojí především minulost v Home Creditu.

  

Šmejc se mj. proslavil výrokem o expanzi PPF v Číně a Asii, když se v české verzi časopisu Forbes svěřil se svou filosofií, kterou při vstupu na asijské trhy vysvětloval svým spolupracovníkům v Home Creditu: „buď můžeme být součástí tamní historie, nebo ji v úvěrování a tím vlastně v rozvoji celé ekonomiky napsat. A já chci to druhé“.

Svým způsobem to byl ilustrativní výrok vysokého management skupiny PPF a jejích firem v tom, jak přeneseně kladl důraz na představy o schopnostech, smělosti a vizionářství, které mají zdobit čelní představitele skupiny založené Petrem Kellnerem.

Jsou to také představy o pracovitosti, kterými se Kellner snažil přehlušit znepokojení (jak je tehdejší předseda Senátu Kubera tlumočil Lidovým novinám) nad spoluprácí PPF s Huawei, či pomocí kterých se klíčoví představitelé PPF v přátelských rozhovorech se serverem Seznam Zprávy snažily vykreslovat Kellnera jako novodobého novodobého Baťu.

Ve stínu podobných představ o mimořádné obchodní píli a vizionářství pak zůstala dluhová krize, která v kontextu Evropské unie nemá paralelu. Růst Home Creditu na domácí půdě v nultých letech koresponduje se začátky dluhové krize a  s rozvolněnou legislativou, která stále umožňuje exekutorům fungovat de facto jako podnikatel v oblasti vymáhání dluhů.

A zatímco Home Credit je dnes jednou z nejlépe hodnocených společností v oblasti transparentnosti malo-spotřebních půjček, tak ale sociální skandál, který drží desetitisíce Čechů zacyklených mezi exekučními řízeními na jedné straně a přísnými podmínkami pro osobní bankrot, přetrvává a to i přes pokusy o dílčí úpravy exekuční legislativy– jak uvedl Radek Hábl v nedávném rozhovoru pro BL, tak počet exekucí narůstá.

Když všichni šli na západ, tak my šli na východ

Česká veřejnost se dnes už asi jenom obtížně dozví, zda Home Credit dokázal pouze mimořádně dobře číst v legislativních podmínkách podobně jako mimořádně dobře dokázal o několik let později odhadnout správný okamžik ke vstupu na čínský trh. Jestli a jaké byly podmínky vstupu na čínský trh asi nejvýstižněji shrnul Ladislav Bartoníček, když pro Seznam Zprávy také uvedl, že na Čínu "není možné aplikovat evropské standardy".

K budování mýtu o Kellnerovi nakonec svojí měrou přispěl i Ivo Lukačovič, když „smekl před do nebe volající podnikatelskou troufalostí“, kterou mělo být založení poboček Home Creditu v Rusku a v Číně v době, kdy v kurzu bylo jít na západ. A pomyslně ho završil Miloš Zeman udělením nejvyššího státního vyznamenání in memoriam.

Ne, že by státní vyznamenání z rukou Miloše Zemana mělo nutně vypovídací hodnotu, ale v zemi, kde prezidentský úřad plní v představách velké části společnosti pomyslnou roli trůnu, na kterém usedají „panovníci českých zemí“, tak se státní vyznamenání stávají součástí mýtotvorného koloritu.

Jedním z odkazů Miloše Zemana bude snaha o normalizování obchodních vztahů se zeměmi se silně centralizovaným, autokratickým zřízením, kde obchod probíhá se souhlasem státu, a kde obchodní vztahy se zahraničními subjekty jsou běžně využívány k šíření vlivu do zahraničí.

Jak na BL často poznamenává Boris Cvek, tak podmanění si státních institucí centralizovanou komunistickou stranou v Číně, či k fašismu inklinující mafiánskou klikou v Rusku, má v globalizovaném světě za následek politický střet s pojetím kontroly nad veřejnými institucemi s větší participací společnosti.

Neméně zajímavé je z tohoto pohledu i zformalizování role Daniela Křetínského v rámci PPF, kde podle uveřejněné tiskové zprávy bude členem nově zřízeného Advisory Board to Family společně se Šmejcem a Bartoníčkem. O nárustu vlivu dlouholetého obchodního partnera PPF Křetínského se po úmrtí Petra Kellnera spekulovalo, ale jeho role v PPF je dnes zajímavá i z pohledu ruské invaze na Ukrajinu a snah EU odstřihnout se od dodávek ruských energií.

Křetínského EPH, ve které je druhým nejvýznamnějším akcionářem Patrik Tkáč ze slovenské J&T, je jedním z nejvýznamnějších distributorů ruského plynu v EU a autoři Deníku referendum jej v nedávné reportáži popsali jako mnohem více závislého na byznysu s ruským plynem než EPH připouští ve svých vyjádřeních. Zájmy v energetice má mimochodem také Jiří Šmejc, jehož EMMA Capital Group od r. 2019 vlastníkem největší energetické společnosti v Moldávii, současné Premier Group.

Kromě toho, že PPF stála u počátku EPH, tak je pojí také investice ve fosilním průmyslu v Německu a nový Advisory Board PPF bude také pozoruhodný z pohledu médií. Když by se měla nasčítat aktiva v oblasti medií a telekomunikací reprezentovaná PPF a Křetínského společnostmi, tak by se možná dalo hovořit o jedné z nejvýznamnějších koncentrací vlastníků a statutárů sedících u jednoho stolu.

Staří známí v nových šatech?

Samotná PPF od éry skandálů se sponzorstvím Univerzity Karlovy či skrytým financováním PR kampaně ve prospěch Číny ze sklonku minulé dekády, tak kromě smrti Petra Kellnera prošla několika pozoruhodnými změnami, které by se daly vnímat také jako pokusy odstřihnout se od pošramocené image.

Mezi tyto změny patří pokusy o prodej Home Credit Russia, spekulovalo se o námluvách se Sistemou či OTP Bank, či redukce aktivit Home Creditu na asijských trzích. PPF prezentuje některé z těchto kroků jako důsledek pandemie, která trh s malo-spotřebními půjčkami poznamenala.

Otázkou však je, do jaké míry se ale značka Home Credit a s ní spjaté kauzy stala pro PPF přítěží poté, co skupina začala mohutně investovat do médií a telekomunikací ve střední a jihovýchodní Evropě. Na podzim 2019 PPF uspěla se svou lukrativní nabídkou na odkup CME, a řada mezinárodních novinářských organizací začala upozorňovat na rostoucí vliv PPF mj. i v kombinaci s aktivy skupiny v digitální sféře a apelovala na zajištění redakční nezávislosti.

Ve Slovinsku vzbudilo rozruch, když krátce nato Kellner během zpočátku utajované schůzky navštívil kontroverzního premiéra Janšu. Končící předseda vlády byl již tehdy proslulý výpady proti médiím a vedení Telekomu Slovenije dokončilo prodej jedné z nejvýznamnějších televizních stanic Planet TV skupině vlastněné oligarchou Vidou z okruhu Orbánova Fidesze.

Prodej slovinské odnože CME PRO Plus investorům z okolí SDS, nebo jejich spojencům z Fidesz mohl být pro PPF rychlým způsobem, jak ukončit Janšovy výpady proti POP TV, stěžejnímu kanálu PRO Plus, a jejímu zpravodajství. Přes spekulace o prodeji si PRO Plus podrželo redakční nezávislost.

PPF pak za poslední rok sice prodala Telenor Montenegro dalším investorům z okolí Fidesze, a sice společnosti 4iG založené Orbánovým souputníkem Lorincem Meszárosem, ale také sjednotila svá ostatní aktiva v oblasti telekomunikací v Maďarsku, Srbsku a Bulharsku pod novou značku Yettel. a nezdá se, že by se z jihovýchodu Evropy chystala stahovat.

Za zmínku v této souvislost také stojí, že další nově ustanovená značka, ITIS Holding, nově zdržuje společnosti zajišťující digitální výběr mýtného v Česku – Czechtoll – a na Slovensku a ve Slovinsku – Skytoll. O Skytollu se v minulosti dlouho spekulovalo, zda PPF patří, anebo ne.

Rusko a Evropa tehdy a dnes

Ukončí agrese proti Ukrajině obchodní vztahy s Kremlem?

V kontextu Putinovy agrese proti Ukrajině ale zřejmě nejvíce pozornosti vyvolává působení PPF v Rusku, kde kromě zmiňovaného Home Creditu působí také Škoda Transportation, jejíž vlakové soupravy využívá petrohradské metro. Některá z aktiv PPF Real Estate měl odkoupit dlouholetý obchodní partner PPF Alexander Nesis.

Nedlouho poté psal Kommersant o možném prodeji podílu RAV Agro největšímu vlastníkovi pozemků v Ruské federaci, skupině Tkačev Agrokomplex bývalého ministra zemědělství Alexandra Tkačeva. Zda se jedná o formu přechodného opatrovnictví, anebo prodej investorům, jejichž budoucnost je spjatá s ruským trhem čelící izolaci Západu, je otázka. 

V každém případě se PPF nedá upřít schopnost pracovat s mimořádnými kontakty na investory, kteří si v Rusku udrželi pozice zajišťující kontrakty se státem. Mimochodem, Tkačevovým nástupcem na postu ministra zemědělství je syn Nikolaje Patruševa. Pokud by se tedy Tkačevova Agrokomplexu, v současnosti vlastnícího největší množství „črnozemě“ mimo Ukrajinu, měla nějakým způsobem dotknout zemědělská legislativa, tak si lze jen obtížně představit, že by to rodina Patruševových nezaznamenala.

Je dost možné, že ještě před několika málo lety, či dokonce měsíci by schopnosti PPF dostat se k takto vysoce postaveným kontaktům v Putinově Rusku byly mnoha komentátory v češtině akcentovány jako především obchodní úspěch. A je taky dost možné, že primární motivací PPF skutečně je obchodní úspěch spíše než změna politických podmínek ve střední a jihovýchodní Evropě.

V tomto ohledu je výstižný jeden z rozhovorů, které novinář Šura Burtin vedl pro server Meduza, když se v Rusku snažil mapovat převládající narativy mezi populací ve vztahu k ruské agresi proti Ukrajině. V jednom z nich se mu „mladý napůl jáhen napůl byznysmen“ snažil dokázat, že Rusko je „nejsvobodnější zemí na světě, protože nikdo se mi neplete do cesty při vydělávání peněz“.

Ta definice „svobody“ podmíněná maximální volností při vydělávání peněz je velmi podobná reportážím Anny Politkovské Putinovo Rusko popisujícím,  kterak korupce prostoupila jurisdikci, bezpečnostní složky a politiku a na neformální úrovni určuje mocenské vztahy v zemi během  éry konsolidace moci Vladimira Putina na začátku první dekády současného století.

Když o pár let později Edward Lucas shrnul Putinovu politiku vůči západu do eufemismu „porazíme vás ve vaší vlastní hře“, tedy v kapitalismu, tak tím nijak nevylučoval imperiální nostalgii vlastní Putinovi a jeho okolí. Naopak, imperialismus v tomto případě nejde oddělit od kapitalismu.

Obchodní vztahy s ruským trhem tak pojí novou tvář PPF hned na několika úrovních. Kromě minulých a současných aktivit PPF, tak nově také ve vztahu k Daniely Křetínskému a jeho obchodním partnerům.

Česko se roky nedokáže vypořádat s energetickou závislostí na Rusku (a s největší pravděpodobností se bez pomoci EU se závislostí na ruských dodávkách ani vypořádat nedokáže), do které je EPH obchodně namotivováno.

Obdobně se ani po nástupu vlády Petra Fialy nedaří odstřihnout přátele a rádce Miloše Zemana od prezidentské kanceláře (pokud tedy nechceme zavřít oči a předstírat, že Miloš Zeman ve vztahu k Vladimiru Putinovi prozřel).

Nabízí se otázka, jestli v případě Česka někdy šlo oddělit jedno od druhého – tedy obchodní cíle od energetické závislosti a od politiky. Anebo jestli tvoří český mix posledních let.

0
Vytisknout
6165

Diskuse

Obsah vydání | 17. 5. 2022