Macron, Le Penová a Francie - co bude dál?

25. 4. 2022

 

Přinejmenším stejně důležité by bylo ochromení EU ve chvíli, kdy skutečně potřebuje vedení. Francie je pro zahraniční politiku EU klíčová a válka na Ukrajině to ještě více zdůraznila.

Nyní k číslům: Macronovo vítězství je samozřejmě mnohem menší než v roce 2017. Vezmeme-li v úvahu volební účast, hlasovalo pro něj v roce 2022 pouze 41 % voličů (oproti 49 % v roce 2017). A to je ve DRUHÉM kole!

Pravděpodobně nejdůležitější, a  mnohdy je to opomíjené, je to, že v roce 2017 #Macron zvítězil s pozitivním poselstvím, které inspirovalo mnoho Francouzů (a ještě více Evropanů). V roce 2022 tomu tak není. Ještě více se jedná o hlasování proti Le Penové.

Macronismus , pokud vůbec kdy existoval, je v podstatě mrtvý. Zatímco Macron sám může stále vybudovat působivý odkaz, pokud jde o zahraniční politiku, je velmi pochybné, že dokáže totéž, pokud jde o domácí politiku.

Nejvíce znepokojující je, jak již bylo argumentováno dříve, že Macron úspěšně demontoval základní strany francouzské liberální demokracie, aby vytvořil své vlastní "nové hnutí". Nyní nemáme žádný nový elán, žádné skutečné hnutí A žádné další liberálně demokratické strany!

Prezidentské volby v roce 2022 jasně ukázaly, že nám ve Francii zbyl jediný vůdce a jediná strana. Tento vůdce nemůže znovu kandidovat, avšak tato strana bude stále existovat.

NE, NEříkám, že "budoucnost je Le Penová". To je zjednodušující a přinejlepším založené na nekvalitní analýze. Jak budu tvrdit, Le Penová a RN čelí svým vlastním problémům. Navíc 5 let je v politice velmi dlouhá doba!

V krátkodobém horizontu jsou rozhodující parlamentní volby! Jsem velmi skeptický, že dojde k podobnému "líbánkovému efektu" jako v roce 2017. Vidím to tak, že Macronova  En Marche získá další parlament s katastrofálně nízkou účastí.

Mnohem pravděpodobnější je extrémně roztříštěný parlament, který bude Macrona nutit k vytváření aliancí a koalic. To byla jeho silná stránka v roce 2017, ale lidé se poučili. Navíc jeho pověst už není stejná a má autoritářský styl vedení.

Mimochodem, většina francouzských problémů není ojedinělá, ale jsou výraznější než v jiných zemích EUropy - částečně kvůli poloprezidentskému systému.

VÝZVOU pro Macrona je vypracovat sociálně-ekonomickou politiku, která by byla transformační, ale která by přinášela zisk mladším generacím, aniž by naštval nejstarší generaci (která ho zachránila). Náznaků takové politiky jsem zatím viděl málo.

Pro Francii bylo klíčové, aby se před prezidentskými volbami v roce 2022 objevil silný liberálně demokratický vůdce. Vzhledem ke stavu jednotlivých stran se tento vůdce může objevit pouze uvnitř En Marche nebo mimo všechny strany. Obojí je velmi nepravděpodobné.

Každý, kdo vzejde z En Marche, bude považován za mini-Macrona. Vzhledem k Macronově průměrné popularitě bude mini-Macron ještě méně populární. Každý outsider bude mít motivaci kandidovat s vágním a možná i populistickým programem.

Proč tedy není budoucností Le Penová? V první řadě Le Penová potřetí za sebou nezvítězila. Její moc nad její stranou není tak silná  jako u jejího otce. To vyvolá nespokojenost a otevřenější nesouhlas.

Pokud jsou výsledky správné, Macronová opět klesla po #LeDebat - to posílí argumentaci jejích odpůrců, že právě ONA drží je pro stranu handicapem.

Ještě před rokem bych řekl, že Marion Marechalová by mohla být tou osobou, která vytvoří koalici "nacionalistů" a "konzervativců" a vytvoří novou "národně  konzervativní" stranu.


Tento scénář se dnes zdá být nereálný. Vsadila na špatného koně (Zemmoura) a od té doby pro něho pracuje dvojbnásobně (stala se místopředsedkyní této strany). Nechápu, jak se mohou kádry RN smířit s tím, že by je vedl povede politik, který není členem RN.

Zároveň si nedokážu představit, že by se pod Marine Le Penovou spojil tábor Zemmourových, natož pravé křídlo LR, vzhledem k její osobní pověsti a argumentu, že právě ONA je překážkou v cestě skutečnému mainstreamingu  ultrapravice (hlavní argument tábora Zemmourových).