Nesnesitelná lehkost defétismu a appeasementu
28. 4. 2022 / Bohumil Kartous
Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous Na Britských listech vyšel č...28. 4. 2022
Z posledních prohlášení
Bidenovy administrativy vyplývá,
že se stále
více snaží využít konflikt na Ukrajině k vedení zástupné války
proti Rusku, jejímž
cílem je oslabení nebo dokonce zničení ruského
státu.
To by znamenalo, že Amerika přijme strategii, které se všichni američtí prezidenti během studené války s velkým úsilím vyhýbali: sponzorování války v Evropě, což s sebou nese akutní riziko eskalace směrem k přímé vojenské konfrontaci mezi Ruskem a NATO, která by mohla skončit jadernou katastrofou. Odmítnutí USA a NATO podpořit ozbrojená povstání proti sovětské nadvládě ve východní Evropě zjevně nebylo založeno na jakémkoli uznání legitimity komunistické vlády a sovětské nadvlády, ale pouze na tvrdé kalkulaci strašlivých rizik, která s tím souvisejí pro Ameriku, Evropu a lidstvo obecně, míní Anatol Lieven.
Nicméně zatímco
v části ruské společnosti panuje značné znepokojení nad agresivní válkou
proti Ukrajincům, válka
proti americkým pokusům poškodit
a podmanit si Rusko má
mnohem silnější veřejný ohlas.
Americký ministr obrany Lloyd Austin během své
návštěvy
Kyjeva tento týden prohlásil,
že USA chtějí vidět
"Rusko oslabené
do té míry, aby nemohlo dělat takové věci,
jaké dělalo při napadení Ukrajiny". Téhož dne ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v ruské televizi prohlásil, že dodávkami těžkých zbraní na Ukrajinu se NATO nyní "v podstatě" zapojuje do zástupné
války s Ruskem.
Lavrov přirovnal situaci z hlediska jaderného nebezpečí ke kubánské
raketové
krizi. V této
souvislosti by bylo dobré
připomenout, jak blízko
bylo lidstvo na podzim roku 1962 jadernému
zničení. V jednu chvíli osud světa závisel
na moudrosti sovětského námořního důstojníka Vasilije Archipova na palubě ruské jaderné ponorky.
Dva z výroků Lloyda Austina stojí za podrobnější
prozkoumání. První
je, že oslabení
Ruska je nezbytné,
aby se zabránilo
opakování jeho invaze na Ukrajinu jinde. Toto tvrzení je buď nesmyslné, pokrytecké, nebo obojí. Nic nenasvědčuje tomu, že by Rusko chtělo nebo dokonce mohlo napadnout jiné země.
Pokud jde o útok
na NATO, mizerné
výkony ruské
armády na Ukrajině měly
naprosto jasně
ukázat, že jde o bláhovou chiméru. Pokud Rusko nedokáže obsadit města vzdálená
méně než 20 mil od vlastních hranic, je myšlenka útoku
na NATO směšná.
Pokud jde o Gruzii, Moldavsko a Bělorusko, v těchto zemích již má pozice, které potřebuje. Vojenská přítomnost
Ruska v Arménii
a Náhorním Karabachu je na žádost samotných Arménů a je skutečně nezbytná k jejich ochraně před Tureckem a Ázerbájdžánem. Pokud jde o boj proti islamistickému extremismu ve Střední Asii i jinde, zájmy Ruska a Západu se ve skutečnosti shodují.
Lloyd Austin rovněž uvedl, že američtí představitelé věří, že Ukrajina může "vyhrát" válku s Ruskem, pokud bude mít správné vybavení a podporu Západu. Otázkou je, co znamená "vyhrát".
Pokud to znamená
zachování ukrajinské nezávislosti,
svobody vstoupit do Evropské
unie a suverenity nad velkou většinou ukrajinského území, pak je to legitimní a nezbytný cíl. Díky
ukrajinské
odvaze a západní výzbroji ho již skutečně bylo do značné míry
dosaženo.
Původní
cíl Moskvy svrhnout
ukrajinskou vládu
a podrobit si celou Ukrajinu naprosto selhal. Vzhledem ke ztrátám,
které ruská armáda
utrpěla, se zdá velmi nepravděpodobné,
že by Rusko mohlo dobýt další
velká ukrajinská města,
natož pak celou Ukrajinu.
Pokud se však vítězstvím
myslí ukrajinské znovudobytí - s pomocí Západu
- všech oblastí, které
Rusko a jím podporovaní
separatisté
ztratili od roku 2014, pak je to recept na věčnou válku
a obludné
ztráty a utrpení Ukrajinců. Ukrajinská armáda
skvěle bojovala při obraně svých městských oblastí, ale útok
na ruské
obranné pozice napříč otevřenou zemí by byl něco zcela jiného.
Navíc
vzhledem k tomu, že Rusko anektovalo Krym a naprostá většina ruského národa
věří, že se jedná o ruské národní území,
žádná budoucí ruská
vláda by nemohla
souhlasit s tím,
že se ho vzdá.
Cíl úplného
ukrajinského
vítězství
tedy skutečně
znamená zničení ruského
státu - což je něco, čemu má ruský jaderný arzenál zabránit.
Taková
prohlášení však
obsahují
fatální dvojznačnost. Pokud totiž naznačují závazek USA
pomoci Ukrajině
pokračovat v boji, dokud Ukrajina znovu nezíská
všechna území
zabraná Ruskem od roku 2014,
včetně Krymu, pak to znamená permanentní válku,
jejímž cílem je zničení ruského
státu; protože pokud
nedojde ke zhroucení
ruského státu, žádná
ruská vláda se Ukrajiny nevzdá, a z geografických důvodů to nemůže přinést žádné
ukrajinské
vítězství.
Navíc, zatímco Čína
byla dosud ve své
podpoře Ruska v souvislosti s Ukrajinou velmi zdrženlivá, Peking by nemohl tolerovat strategii USA
zaměřenou na zničení ruského
státu a následnou úplnou izolaci Číny.
Strategie USA využívat válku na Ukrajině k
oslabení
Ruska je samozřejmě
také zcela neslučitelná se snahou o příměří a dokonce o prozatímní
mírové urovnání. Vyžadovala by, aby se Washington postavil
proti jakémukoli
takovému urovnání
a pokračoval ve válce.
A skutečně,
když koncem března ukrajinská
vláda předložila velmi
rozumný soubor mírových
návrhů, nedostatek
veřejné podpory USA pro ně byl mimořádně
zarážející.
Kromě
všeho ostatního je ukrajinská smlouva o neutralitě (jak ji navrhl prezident Zelenskyj) naprosto
nevyhnutelnou součástí jakéhokoli
urovnání - oslabení Ruska však zahrnuje zachování
Ukrajiny jako faktického
spojence USA. Strategie USA, jak ji naznačil Lloyd Austin, by znamenala riziko,
že se Washington zapojí
do podpory ukrajinských nacionalistických zastánců tvrdé linie proti samotnému prezidentu Zelenskému.
Vzhledem ke ztrátám,
které ruská armáda
utrpěla, se zdá být možné, že jakmile Rusko dobude celý Donbas (za
předpokladu, že to vůbec dokáže),
přejde Moskva do vojenské
defenzivy a nabídne
příměří
jako výchozí
základ pro mírová
jednání. Západ
pak bude stát
před těžkou volbou: buď to
přijmout a ekonomickými prostředky tlačit na Rusko, aby nabídlo přijatelné podmínky,
nebo na druhé
straně povzbuzovat a
vyzbrojovat Ukrajinu k zahájení masivní protiofenzívy.
Jak dlouho by Rusko takovou strategii Západu akceptovalo, než by se rozhodlo k
eskalaci ve snaze zastrašit
zejména Evropany, aby se
oddělili od Ameriky a
usilovali o mírové řešení? I kdyby se podařilo zabránit přímé válce
mezi Ruskem a Západem,
jak dlouho by za těchto
okolností
přežila jednota Západu?
Ruské útoky zaměřené
na přerušení západních dodávek
zbraní se zatím omezují na ukrajinské území.
Jaké by byly následky, kdyby se rozšířily na polské území?
Co když Ukrajina použije západní zbraně
k útokům na samotné Rusko – jak šíleně navrhl náměstek
britského ministra obrany?
Během
studené války žádný americký prezident nikdy nezapomněl, že Washington a Moskva disponují schopností
zničit lidskou civilizaci. Z tohoto důvodu nejprve Trumanova a poté Eisenhowerova administrativa přijaly
strategii "zadržování" Sovětského
svazu v Evropě
a nesnažily se "válcovat"
sovětskou moc
prostřednictvím
ozbrojené
podpory protisovětských
povstání ve východní Evropě.
Naši dnešní představitelé by si to měli pamatovat. Měli by si také uvědomit, že tam, kde se obě strany zapojily do zástupné války mimo Evropu, byly důsledky katastrofální pro ně samotné a ještě katastrofálnější pro nešťastné lidi na místě, kteří se stali loutkami těchto velmocenských plánů. Opravdu jsme se z historie nepoučili?
Celý článek v angličtině ZDE
Diskuse