O znásilnění civilizace

22. 4. 2022

čas čtení 5 minut
  • Znásilnění civilizace, o němž svět v roce 1945 přísahal, že je už nikdy nedovolí, se opakuje na Ukrajině, píše Orhan Dragaš.

Němci z Výmaru kráčeli lesními cestami směrem k nedalekému Buchenwaldu severně od města s úsměvy na tvářích, slušivě oblečení. Skutečnost, že se na tuto túru vydali z rozkazu americké armády, jim nemohla zkazit dobrou náladu z krásného jarního, dubnového dne roku 1945. A proč by to mělo znamenat něco špatného? Pocházejí z Výmaru, města básníků, filozofů a umělců, jednoho z center civilizace, kterému dali Goetha, Bacha a Schillera.

Po deseti kilometrech za branami nacistického tábora ale spatřili peklo. Všichni onemocněli a někteří omdleli. Američtí vojáci zachytili, že naleštění výmarští pánové strávili další minutu v kasárnách plných mrtvol, aby si zapamatovali, co viděli.

Pouhých deset kilometrů dělilo vrcholy moderní civilizace od nejhlubší propasti zločinu. Svět se zařekl, že nedopustí, aby se toto znásilnění civilizace opakovalo. Dnes můžeme říci, že se to nepovedlo.

Ruská agrese proti Ukrajině byla dlouhou dobu trpělivě budována na dvou základních pilířích. Jedním z nich bylo antifašistické dědictví SSSR, které Vladimir Putin těžce zneužil, zejména prostřednictvím státního projektu - Nesmrtelného pluku, ve němž každý květen defilují vnuci padlých bojovníků proti Hitlerovi s fotografiemi svých předků-hrdinů, kteří padl v boji proti nacismu.

Druhým pilířem je mystické, kvazihistorické vyprávění o tom, že Rusko je vyvolenou zemí, jeho velikost přesahuje národ a činí z něj civilizaci nadřazenou ostatním. Když došlo k útoku na Ukrajinu, mnozí v Rusku byli zcela přesvědčeni o správnosti a poctivosti tohoto snažení.

Po celá léta se Rusům říkalo, že na rozdíl od jejich lidí a jejich historického poslání existuje celá civilizace založená na nesprávných hodnotách, že konflikt je nevyhnutelný a vítězství je jisté. Někteří označují odpůrce za atlantisty (Alexander Dugin), za kolektivní Západ (Leonid Rešetnikov) nebo jednoduše – Západ jako symbol liberální demokracie a všech jejích institucí, lidských práv, globálního řádu založeného na obecně uznávaných pravidlech.

V důsledku toho se proti této civilizaci vede válka a Ukrajina je jen rozcvičkou.

Když jsou motivy války postaveny tak vysoko, nad skutečnou a racionální sféru, vše se stává dovoleným. Masakr v Buče a mnohé další jsou malé a snesitelné oběti na oltář ruského světa – nové civilizace, která odstartovala rozhodující bitvu. Pro ně jsou přijatelné i případy znásilňování ukrajinských žen a dívek ruskými vojáky, což je téma, na které upozornil Volodymyr Zelenskij před Radou bezpečnosti OSN.

Stejný postoj byl zaznamenán během druhé světové války. Když si Josip Broz Tito koncem roku 1944 stěžoval Stalinovi na masové znásilňování jugoslávských žen vojáky Rudé armády, šéf Kremlu odpověděl: "To jsou mladí kluci. Ať se trochu pobaví. Oni si to zaslouží."

Smutné je, že znásilnění civilizace, o kterém se svět v roce 1945 zařekl, že už to nikdy nedovolí, se opakuje. Opakuje se způsobem, který popsal Umberto Eco ve slavném eseji "Věčný fašismus" a naznačuje, že fašismus se může vždycky vrátit, dokonce i pod "nejnevinnějšími maskami". Když nám dává rady, jak rozpoznat návrat zla a násilníka na civilizaci, Eco říká, že k poplachu stačí, když se objeví jen jeden ze čtrnácti společných rysů fašismu.

V případě ruské invaze na Ukrajinu a všeho, co jí předcházelo, máme souběh ne jednoho rysu, ale všech 14. Vše od kultu tradice, odmítání modernismu, posedlosti konspirací, života chápaného jako permanentní válka, až po pohrdání slabými a vytváření "nového diskursu".

Když je civilizace napadena a vystavena znásilnění, má právo a povinnost bránit se výhradně tím, co ji dělá civilizací, a to jsou její hodnoty. Ozbrojený odpor vůči násilníkovi je povinností a ukrajinský lid jej provádí způsobem, který jej již postavil na morální vrchol civilizace.

Rychlost a odhodlání, s nimiž civilizovaný svět odstranil Putinovo Rusko ze všech míst, kde bylo rovnocenným účastníkem a předstíralo, že sdílí společné, historické hodnoty, je udivující a povzbuzující. Putinovo Rusko bylo vyloučeno z Rady Evropy, nedávno z Rady OSN pro lidská práva, mezinárodního sportu a globálního obchodu a financí. Je to šok, jaký zažili v roce 1945 Němci z Výmaru.

Reakce civilizace na ruskou myšlenku nadřazenosti bude muset pokračovat, i když na Ukrajině zavládne mír. Stejně jako byl Norimberk zpečetěním verdiktu civilizované společnosti nad svým antipodem, musí být budoucí stálý nebo zvláštní soud odpovědí na pokus o znásilnění civilizace, kterého jsme svědky na Ukrajině.

Byly spáchány nesporné válečné zločiny. Byli nařízeny a vykonány jednotlivci. Důkazů je již mnoho a jsou nevývratné, počínaje rozhodnutím vedení ruského státu o agresi proti nezávislému státu a členovi OSN až po každou vraždu, krádež a znásilnění.

Bude to poslední, ale také nejkritičtější potvrzení vítězství civilizace nad jejím nepřítelem, ale neméně důležité je, že to bude připomínka novým generacím, aby nedovolily, aby se něco podobného opakovalo.

Celý text v angličtině: ZDE

2
Vytisknout
10063

Diskuse

Obsah vydání | 26. 4. 2022