O umělé inteligenci a tvůrčím aktu

25. 6. 2021 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty
11. března Nature publikoval poměrně rozsáhlý článek o umělé inteligenci, která píše své umělecké texty. Zatím jsou to, zdá se, spíše mluvící ústa bez mozku, která nevědí, co říkají. Nicméně když jsem tam viděl počítačem napsanou báseň, musel jsem se vrátit ke svým starším úvahám nad tímto tématem.

Začnu známým případem z českých literárních dějin: podvrženými Rukopisy. Všichni, ať už stáli na té či oné straně sporu, uznávali, že je zásadní rozdíl mezi smyslem a hodnotou těch textů, pokud byly napsány ve středověku, nebo pokud byly napsány jako imitace textů ze středověku. U uměleckého díla, nejen literárního, je naprosto zásadní kulturní kontext jeho vzniku. Neznamená to v žádném případě, že dílo musíme číst jako jeho současníci (to bychom mohli hned klasickou literaturu spálit), nicméně musíme ho chápat jako kulturní výpověď.

Dante se zamiloval do mladé dívky Beatrice a udělal si z ní idol milostné lásky. Kult této lásky se k němu dostal z prostředí sicilské kurtoazie (která přišla zřejmě z Orientu, stačí vzpomenout na perské muslimské básníky, kde milostná homoerotická poezie kvetla už v 11. století). Dante byl také florentským priorem, tedy jedním z vůdců města. Jeho takto zakořeněné lidství, jeho dobová vzdělanost jsou spojeny s jeho poezií. Kdyby nějaká Božská komedie vznikla dnes jako nápodoba Božské komedie Dantovy, museli bychom nad ní přemýšlet úplně jinak.

Je pravda, že u některých uměleckých děl nevíme o autorovi takřka nic. Např. Homérovy eposy. Ale není pochyby, že ty eposy reflektují určitou dobovou zkušenost a způsob myšlení. Není pochyb, že mají svůj kulturní, ba osobní rámec (ti, kdo stáli za jejich vznikem, měli nějaký důvod v tehdejší společnosti takto tvořit a něco sdělit svým posluchačům).

Může být počítač v nějakém takovém smyslu autor? Jistě můžeme říci, že i počítač tvoří v rámci nějaké kulturní situace, nicméně on sám není její součástí. Jejími součástmi jsou ti, kdo ten počítač vytvoří. Jich se budeme ptát na to, co sledovali tím, že dělají něco takového. Můžeme se na to zeptat počítače? Můžeme vůbec myslet, že počítač má osobní vztahy, které navíc chápe v nějaké kulturní rovině? K tomu je zřejmě zapotřebí něco jako dětství a dospívání, emoce strachu, radosti, vděčnosti, milostné lásky, fyzické požitky z jídla, dýchání, života, sexu, vnímání smyslové krásy přírody atd. Stručně: biologie. To všechno se pak kulturně formuje a vytváří naši identitu. Až teprve potom má smysl mluvit o tvůrčím aktu.

0
Vytisknout
2431

Diskuse

Obsah vydání | 29. 6. 2021