Paraziti, levičáčtí právníci, "cizáci"... Johnsonova vláda se vyhýbá odpovědnosti konstruováním neexistujících nepřátel

7. 6. 2021

čas čtení 8 minut
Propad Anglie (situace ve Skotsku je jiná, ovšem skotská vláda je relativně bezmocná) do autoritářství je po brexitu skutečně alarmující. Mnoho Angličanů je však nekompetentností a brutálním autoritářstvím Borise Johnsona doslova nadšeno. Ti lidé nemají žádnou zkušenost s tím, jak špatně se žije ve společnostech, kde vláda nepodléhá kritice a nemusí skládat účty ze své činnosti. Uvažte, jak podobná je tato situace babišovské vládě v České republice. V Evropě vzniká extremistická osa: Maďarsko, Polsko, Česká republika, Británie. Johnson minulý týden hostil v Downing Street Orbána!! Přidá se k fašismu i Francie po volebním vítězství Marine Le Penové? (JČ)

Angličané přijdou o právo bránit se soudně před přehnanou mocí nekompetentního státu prostě proto, že nenávidí "cizáky" tak intenzivně, že jim nevadí zrušení soudního mechanismu, jímž dosud mohli pohnat vládu za nekompetentní rozhodnutí k odpovědnosti, píše Nick Cohen.

Johnsonova vláda ví, že pokud bude šířit obraz uprchlíků a žadatelů o azyl jako obraz podvodníků, kteří přicházejí do Británie "protizákonně", a obraz jejích právníků jako aktivistických "levičáků", jejichž cílem je údajně zmanipulovat anglickou veřejnost, aby přijala "cizácké parazity" na britské území, bude schopna zrušit mechanismus soudní revize jejího zneužívání své moci.


Toto je, konec konců, jediným cílem Johnsonovy vlády. Novináři a univerzitní analytikové píší tak rozsáhle o populistech, že to vytváří dojem, že jsou to nějak složité osobnosti. Nic by nemohlo být dál o pravdy. Odpovědí na otázku, co chtějí populisté, je, že chtějí moc: chtějí ji získat, chtějí si ji udržet a chtějí zakázat, aby proti nim byl kdokoliv v opozici.

Vláda Borise Johnsona neřeší vůbec žádné vážné problémy dnešní Británie: od katastrofálního  stavu pečovatelského systému o invalidy a přestárlé, až po klesající ekonomickou produktivitu země. Rozhodla se však nyní zrušit mechanismus soudního přezkoumávání protizákonných rozhodnutí státních orgánů.

Johnsonovi ministři argumentují, že tento mechanismus soudního přezkoumávání jejich rozhodování je nutno zrušit, protože ta rozhodování musejí být utajována. Zapomínají dodávat, že systém soudního přezkoumávání vládních rozhodnutí existoval v Británii celých 400 let. Nadšení voliči Johnsonových konzervativců a ministryně vnitra Priti Patel (která porušuje zákony vším, co dělá) se budou radovat nad tím, jak Johnson a Patelová trestají uprchlíky, a zjistí až příliš pozdě, že vláda zrušila soudní mechanismus, jehož prostřednictvím se dosud mohli bránit před rozhodnutím vlády postavit silnici přes pole vedle jejich domu anebo postavit domy uprostřed jejich vesnického lesa.

A nebudou mít možnost bránit se soudně před žádným protizákonným rozhodnutím britské vlády. S typicky indolentním nezájmem o pravdu konstatuje Johnsonův "ministr spravedlnosti" Robert Buckland, že vláda zjistila "znepokojující" praxi, že soudci rozhodují o věcech, které jim k rozhodování "nepřísluší". Buckland při převezetí úřadu ministra spravedlnosti přísahal, že bude dodržovat zákony, a pak schválil Johnsonův plán porušit mezinárodní právo během krize týkající se brexitu. Nic jiného se od něho nedá očkávat.

Ignorování jakékoliv nezávislé analýzy vládních rozhodnutí je tak charakteristické pro populistu chtivého moci za každou cenu, jako jeho pohrdání pravdou. Sir Alex Allan, Johnsonův poradce pro etické otázky, rezignoval poté, co našel důkazy, že ministryně vnitra Patelová šikanovala státní úředníky. Johnson se rozhodl podpořit jí a základní etické a právní normy ignorovat. Johnson také ignoroval varování od lékařů a epidemiologů ohledně  nebezpečí příliš brzkého zrušení lockdownu a odsoudil tisíce lidí k zbytečné smrti. Když rada, která měla jmenovat Paula Dacrea,  bývalého ultrapravicového šéfredaktora bulvárního deníku Daily Mail ředitelem Ofcomu, britského vládního regulačního orgánu pro média, toto jmenování neschválila, protože ultrapravičák Dacre nebude zárukou nestranného rozhlasového a televizního vysílání, Johnson odmítl rozhodnutí jmenovací rady přijmout, rozpustil ji a jmenoval novou jmenovací radu, jíž nařídil, aby jmenovací proceduru provedla znovu. Minulý týden rezignoval další nezávislý poradce, Sir Kevan Davis, Johnsonův poradce pro školství. Jeho analýza totiž upozornila, že pro sanaci britského školství po pandemii, pokud nemá být zlikvidována budoucnost všech nynějších britských školáků, je zapotřebí investice ve výši 15 miliard liber. Johnsonova vláda však byla ochotna poskytnout jen desetinu, totiž 1,5 miliard liber, pouhých 50 liber (1500 Kč) na každého jednotlivého britského školáka.

Populismus vyžaduje, aby o něm tisk psal nadšeně. Že by měl kvalitně vládnout, o to se nestará. Johnson si vypočítal, že poškození britských žáků nebude pro jeho Konzervativní stranu problémem, protože její volební podpora závisí na anglických penzistech, kteří žádné školní děti nemají. Johnson může plně počítat s ultrapravicovým bulvárním tiskem a instinktivní vírou konzervativce volících anglických penzistů, že uprchlíci jsou "zločinci", protože do Británie přišli "protizákonně". Zcela ignoruje skutečnost, že vůbec neexistuje žádná možnost, jak by se obětí perzekuce mohly dostat do Británie "legálně".

Navzdory tomu všemu, pokračuje Nick Cohen, já opravdu nerozumím tomu, jak kdokoliv, kdo není sociopat, dokáže pohlédnout na soudní revizi britského Vysokého soud z minulého týdne, která ostře kriticky odsoudila rozhodnutí ministryně vnitra Priti Patel uvěznit stovky uprchlíků proti všem předpisům v polorozpadlém vojenském objektu Napier Barracks, a usoudit, že těmto "ministrům" se má umožnit, aby si tajně, bez veřejné kontroly, dělali, co chtějí.

Ministerstvo vnitra umístilo 414 uprchlíků, žadatelů o azyl, kteři nespáchali žádný trestný čin, do tohoto opuštěného vojenského objektu. Donutilo je přespávat v přeplněných, špatně větraných hromadných ubytovnách, namísto toho, aby je dalo do hotelů, které byly v důsledku pandemie zcela prázdné. Kdyby je ubytovalo slušně, bulvární tisk by začal psát o "parazitických uprchlících, které vláda umístila v hotelech", a to by Patelové a Johnsonovi nevyhovovalo. Vláda "záměrně rozhodla uprchlíky neumístit do hotelů," konstatoval soudce Linden a zaznamenal politický imperativ vlády "uspokojit bulvární tisk".

I když ti uprchlíci nebyli vězni, byli uzamčeni v táboře obklopeném ostnatým drátem a hlídaném bezpečnostními jednotkami. V objektu došlo k vážnému požáru, budovy byly plné asbestu a v přeplněných místnostech uprostřed pandemie došlo k rozšíření nákazy covidem - covidem tam onemocnělo více než 200 uprchlíků a zaměstnanců.

Johnson chce zabránit soudcům, aby takovéto hrůzy zkoumali z mnoha důvodů. Nechce obětem vyplatit odškodné, přestože soudní rozhodnutí konstatovalo, že věznění uprchlíků v Napier Barracks bylo protizákonné, takže jim zřejmě odškodné Johnson poskytnout bude muset. Johnson nechce, aby soudy ani nikdo jiný měly možnost nutit ministry a státní úředníky, aby pracovali usilovně a plnili své povinnosti. A velmi mu jde o to, aby voličstvo, které hlasuje pro Konzervativní stranu, zůstalo ve stavu naprosté neinformovanosti.

Jako obvykle, nejjednodušší vysvětlení je to nejpřesvědčivější. Johnson prostě nevěří, že by měl kdokoliv mít možnost ho pohnat k odpovědnosti.

Opuštěný vojenský objekt Napier Barracks byl pojmenován po veliteli siru Charlesi Napierovi (1782-1853). Napier byl hrdina napoleonských válek. Byl to také, podle měřítek 19. století, překvapivě liberální generál. Koncem třicátých let devatenáctého století byl učiněn velitelem 6000 vojáků, kteří měli v severní Anglii potlačit chartistické hnutí, požadující pro řadové občany právo demokraticky volit politiky. Napier ale nepovažoval hnutí za demokratizaci Británie za hrozbu a  s chartistickým požadavkem na zavedení systému "jeden občan, jeden volební hlas" sympatizoval. Napier také odsoudil chudobu, v níž žila nová dělnická třída. Pokud existují nějaké problémy, řekl Napier, jejich příčinou je "nespravedlnost toryů a imbecilita whigů".

Ve všem, co Boris Johnson dělá, od jeho snah umlčet britské soudy, až po jeho úsilí zmanipulovat regulaci rozhlasového a televizního vysílání, tento člověk dokazuje, že chce utajovat fakta a uniknout důsledkům své vlastni nespravedlnosti a imbecility.

Kompletní článek v angličtině ZDE 

1
Vytisknout
2083

Diskuse

Obsah vydání | 9. 6. 2021