Jak bojovat proti nesmyslům

9. 5. 2021 / Jan Čulík

 

Včera proběhly nějaké volby ve Spojeném království. Zprávám v Británii dnes dominuje skutečnost, že Labouristická strana, která je tak nějak, předpokládám, něco jako Demokraté ve Spojených státech, totálně prohrála v doplňovacích volbách na severu Anglie ve volebním okrsku,  který drželi posledních padesát let a samozřejmě je velmi komplikované, že situaci stále ovlivňuje otázka brexitu, toto město, Hartlepool, je stále silně brexitérské, ale bylo velmi zajímavé sledovat některé debaty, k těmto volebním výsledkům a k tomu debaklu labouristů.

A proti tomu ta menší města na severu Anglie, která podporují brexit, ​​a zajímavé je, že tito lidé hlasují  pro konzervativce, kteří je ve skutečnosti zbaví zbytku ekonomického blahobytu, protože se jim líbí to, co slyší kulturně.

S tím se potýkáme v České republice také. Bojujeme s emocionálními reakcemi,  s reakcemi na zcela umělé konstrukce. Právě dnes ráno jsem dostal další video o nebezpečí muslimského terorismu a o tom, jak, pokud dovolíte jakýmkoli přistěhovalcům přijít do východní Evropy, tito přistěhovalci prý zničí tyto společnosti a zavedou chalífát.

 
Česká republika je, myslím, docela rasistická, podobně jako mnoho  dalších zemí  střední a východní Evropy. Romové ve východní Evropě jsou tam vlastně tím, čím jsou v USA  Afroameričané a vy, možná jste slyšeli ty výroky o tom, že Romové jsou naprosto primitivní, všichni jsou hrozní, jen s výjimkou Karla,  mého souseda, Roma,  o kterém vím, že je výjimkou, protože ho osobně znám, ten je fajn,  takže ano, samozřejmě, to se děje, když někoho znáte osobně.

Tento dezinformační materiál šíří hlavně důchodci, neexistuje proti němu žádná obrana.

Mark Zuckerberg neví, co dělá.  Zlé fake news na Facebooku už způsobily masakry v Asii.

A to, samozřejmě, film odvysílala veřejnoprávní Česká televize, vyvolalo to v zemi určité pozdvižení,  filmaři o tom byli v televizi interviewováni, uplynul ale více  než rok, a nic se proti tomu neudělalo, tito lidé stále děti zneužívají  a předpokládám, že to bude velmi podobné ve Spojených státech nebo také v Británii.

Dostávám se ale k hlavnímu  bodu své argumentace.

Tyto společnosti by měly studovat své nedávné dějiny sine ira et studio. Avšak  Muriel Blaive urazila mnohé lidi v České republice tím, že napsala, že komunistický režim  se svými občany vyjednával, což je samozřejmě pravda,  kdokoli, kdo o tom ví. ví, že například Husákova vláda se naprosto bála zvýšit cenu piva.

Protože věděli, že pokud pivo přestane být  levné,  dělníci v továrnách  by se vzbouřili a začali by stávkovat, a tak dále,  tohle je samozřejmě  banální příklad, ale Muriel Blaive byl označena za komunistku, tvrdí se jí,  že "nám Čechům nerozumíte. protože jste cizinka".

Avšak to hlavní, co chci říct, je, že chci pohovořit o sémantickém problému.

Tito důchodci, kteří šíří  videa o tom, jak nás všechny zabijí muslimové, fungují na základě emocionálních impulsů a jsou naprosto imunní vůči jakémukoli věcnému  uvažování.

Hlavním účelem mé dnešní prezentace je poukázat na toto:

Víte, česká společnost je extrémně kmenová. Nezáleží na tom, čeho jste dosáhli, jaké jsou vaše názory, ale pro členy české kmenové společnosti je důležité určit, kam patříte a jak určit ke kterému kmeni patříte, aby si vás mohli zaškatulkovat a odmítnout, protože nejste členem jejich kmenu. (Jak říkávala Margaret Thatcherová: Is he one of us? Je ten člověk jedním z nás?)

A  osoba, která čte, co jste napsali, nebo co jste řekli, si  udělá úsudek  na základě  absolutně nepatrného sémantického signálu ve vašem textu,  a toto jí umožňuje vás onálepkovat a nebrat vás proto vážně, vůbec se nezamyslet nad tím, o čem argumentujete.

V roce 2014 vyhodili dva ruští  špioni  do povětří  v České republice jedno skladiště munice a zabili při tom dva české civilisty. Ze záhadných důvodů to bylo zveřejněno až teď.

Proč o tom mluvím?

Celá tato věc, předpokládám, celkem pochopitelně, vyvolala vlnu protiruské xenofobie v českých médiích.

Provozují za posledních 25 let internetový deník v češtině nazvaný Britské listy. I když samozřejmě souhlasíme s ostrou kritikou teroristických činů ruských tajných služeb na území cizího státu, České republiky, poukazujeme zároveň na to, že protiruská xenofobie je nepřípustná a že je samozřejmě naprosto v pořádku kritizovat Putina a jeho mafiánskou vládu, ale  je nepřípustné šířit rasovou nenávist proti Rusům.


Snažím se tímto příkladem poukázat na zajímavý problém.

Lidi mají tendenci si vás definovat  na základě náhodně zvoleného drobného sémantického signálu, který použijí jako synekdochu a zaškatulkují si vás podle toho  tak, jak definovali Muriel Blaive jako komunistku, protože řekla, že komunistický režim před rokem 1989 nebyl po celou dobu totálním terorem.

Závěrem tedy:  Mojí otázkou je, jak můžeme bojovat proti tomuto zaškatulkovávání  na základě těchto drobných semantických ikon.

Druhým mým bodem je toto:

Chápu, že česká média jsou posedlá žabomyšími válkami v  české vládě a dalšími irelevantními problémy.


Dva zásadní problémy, které tvrdě postihnou i Českou republiku, jsou samozřejmě globální oteplování, a umělá inteligence.

To jsou problémy, které úplně změní náš život všude.

Nikdo se v ČR na tyto změny nepřipravuje. Lidé nejsou přístupní faktům a jsou ve vleku nesmyslů, které jim prezentují místní média, většinou ovládaná oligarchy.  Vládnou  emoce, emocionální manipulace,  zvyk a xenofobie.

Jak to řešit?

Moje poslední poznámka: Kdosi mě  nedávno upozornil, a pokud bude diskuse, možná bychom se nad tím měli zamyslet, že tu emocionalitu, to škatulkování na základě drobných nesmyslů, ty dezinformace, bychom se možná mohli pokusit  neutralizovat příběhy, osobními příběhy.

Překonaly by osobní příběhy tyto zhoubné nesmysly, odvádějící pozornost od klíčových otázek, o které ve skutečnosti jde?

Nevím. Děkuji vám za pozornost.