Jak bojovat proti nesmyslům

9. 5. 2021 / Jan Čulík

Příspěvek Jana Čulíka na ASN 21 World Convention (Association for the Study of Nationalities), která se konala online od 5. do 8. května na Columbia University v New Yorku.

Děkuji vám za pozvání, vlastně za to může  dr. Blaive, která mě sem do toho vtáhla a motivací bylo, že zažíváme  kulturní války v České republice, protože se dr. Blaive snaží studovat komunismus sine ira et studio a je to obtížné z důvodů, o kterých budu mluvit. Moje prezentace je spíše otázkou, kterou bych měl položit všem, protože upřímně řečeno, všichni jsme v tak proměnlivé situaci, že nevím, co bychom si měli počít.

Moje prezentace bude aktuální a vlastně spíš žurnalistická.  Přesto je zajímavé pohlédnout  na vás na  historiky a na to, co byste snad mohli udělat s tím, o čem budu hovořit, o tom, co všichni zažíváme.
 

Začnu velmi stručně osobní poznámkou. Učím o východní Evropě, především o Československu a České republice,  už téměř 30 let na Univerzitě v Glasgow, a po mnoho let to bylo velmi snadné. Arogantně jste prostě ukázali stabilitu Západu a nestabilitu postkomunistických zemí po pádu komunismu.

Avšak za posledních pět až šest až sedm let, pět, možná šest, sedm až deset let, jsme zažili konvergenci, a není to ten druh konvergence, v nějž  jsme všichni doufali, že se východoevropské země přizpůsobí Západu a přijmou od něho solidní západní právní a společenskou praxi. 
 
Mluvím s vámi z Británie, a předpokládám, že pokud zde jsou lidé z Británie, pravděpodobně mi budou také plakat na rameni, protože se budou cítit stejně.

Ta konvergence totiž proběhla obráceně, západní země se posunuly na východ! V souvislosti s touto změnou jsou kulturní války, o nichž tu chci mluvit na příkladu České republiky, bohužel velmi relevantní i pro západní země.

Včera proběhly nějaké volby ve Spojeném království. Zprávám v Británii dnes dominuje skutečnost, že Labouristická strana, která je tak nějak, předpokládám, něco jako Demokraté ve Spojených státech, totálně prohrála v doplňovacích volbách na severu Anglie ve volebním okrsku,  který drželi posledních padesát let a samozřejmě je velmi komplikované, že situaci stále ovlivňuje otázka brexitu, toto město, Hartlepool, je stále silně brexitérské, ale bylo velmi zajímavé sledovat některé debaty, k těmto volebním výsledkům a k tomu debaklu labouristů.

Vyskytly se argumenty, že voliči se nyní nijak zvlášť nezajímají o svůj ekonomický blahobyt, ale o kulturní identitu a o sladění s určitými soubory hodnot, a také komentátoři poukazují na to , že Británie je nyní ve skutečnosti naprosto rozhádaná. Totéž platí pro střední Evropu.

Máte proevropský Londýn, téměř 10 milionů lidí, proevropské Skotsko asi 5 milionů lidí.

A proti tomu ta menší města na severu Anglie, která podporují brexit, ​​a zajímavé je, že tito lidé hlasují  pro konzervativce, kteří je ve skutečnosti zbaví zbytku ekonomického blahobytu, protože se jim líbí to, co slyší kulturně.

S tím se potýkáme v České republice také. Bojujeme s emocionálními reakcemi,  s reakcemi na zcela umělé konstrukce. Právě dnes ráno jsem dostal další video o nebezpečí muslimského terorismu a o tom, jak, pokud dovolíte jakýmkoli přistěhovalcům přijít do východní Evropy, tito přistěhovalci prý zničí tyto společnosti a zavedou chalífát.

Je zajímavé, že se o  těchto dezinformacích neustále diskutuje, ale nikdo s tím nic nedělá, tato videa jsou většinou šířena důchodci, kteří nikdy v životě neviděli žádného muslima, to je, samozřejmě, problém.

Je to  jako v Británii ti lidé, kteří nenávidí Východoevropany, kteří žijí v Británii, jsou lidé, kteří žijí ve městech, kde žádní Východoevropané nejsou. Protože jste vlastně  nikdy nikoho z těchto lidí nepotkali, vytváříte tyto hrozné konstrukce ohledně druhých lidí, které neznáte.
 
Česká republika je, myslím, docela rasistická, podobně jako mnoho  dalších zemí  střední a východní Evropy. Romové ve východní Evropě jsou tam vlastně tím, čím jsou v USA  Afroameričané a vy, možná jste slyšeli ty výroky o tom, že Romové jsou naprosto primitivní, všichni jsou hrozní, jen s výjimkou Karla,  mého souseda, Roma,  o kterém vím, že je výjimkou, protože ho osobně znám, ten je fajn,  takže ano, samozřejmě, to se děje, když někoho znáte osobně.

Tento dezinformační materiál šíří hlavně důchodci, neexistuje proti němu žádná obrana.

Mark Zuckerberg neví, co dělá.  Zlé fake news na Facebooku už způsobily masakry v Asii.

Neustále poukazuji na slabost vládních struktur České republiky nebo policie, protože proti dezinformacím úřady absolutně nic nedělají. V ČR vznikl brilantní dokumentární film  s názvem V síti. Ukázal, že  Facebook je nyní využíván stovkami pedofilů v České republice k sexuálnímu zneužívání velmi malých dětí.

A to, samozřejmě, film odvysílala veřejnoprávní Česká televize, vyvolalo to v zemi určité pozdvižení,  filmaři o tom byli v televizi interviewováni, uplynul ale více  než rok, a nic se proti tomu neudělalo, tito lidé stále děti zneužívají  a předpokládám, že to bude velmi podobné ve Spojených státech nebo také v Británii.

Dostávám se ale k hlavnímu  bodu své argumentace.

Tyto společnosti by měly studovat své nedávné dějiny sine ira et studio. Avšak  Muriel Blaive urazila mnohé lidi v České republice tím, že napsala, že komunistický režim  se svými občany vyjednával, což je samozřejmě pravda,  kdokoli, kdo o tom ví. ví, že například Husákova vláda se naprosto bála zvýšit cenu piva.

Protože věděli, že pokud pivo přestane být  levné,  dělníci v továrnách  by se vzbouřili a začali by stávkovat, a tak dále,  tohle je samozřejmě  banální příklad, ale Muriel Blaive byl označena za komunistku, tvrdí se jí,  že "nám Čechům nerozumíte. protože jste cizinka".

Avšak to hlavní, co chci říct, je, že chci pohovořit o sémantickém problému.

Tito důchodci, kteří šíří  videa o tom, jak nás všechny zabijí muslimové, fungují na základě emocionálních impulsů a jsou naprosto imunní vůči jakémukoli věcnému  uvažování.

Hlavním účelem mé dnešní prezentace je poukázat na toto:

Víte, česká společnost je extrémně kmenová. Nezáleží na tom, čeho jste dosáhli, jaké jsou vaše názory, ale pro členy české kmenové společnosti je důležité určit, kam patříte a jak určit ke kterému kmeni patříte, aby si vás mohli zaškatulkovat a odmítnout, protože nejste členem jejich kmenu. (Jak říkávala Margaret Thatcherová: Is he one of us? Je ten člověk jedním z nás?)

A  osoba, která čte, co jste napsali, nebo co jste řekli, si  udělá úsudek  na základě  absolutně nepatrného sémantického signálu ve vašem textu,  a toto jí umožňuje vás onálepkovat a nebrat vás proto vážně, vůbec se nezamyslet nad tím, o čem argumentujete.

Uvedu příklad: Během posledních asi tří týdnů Českou republiku absolutně pohltil skandál, který stručně  prošel i zpravodajstvím v zahraničí.

V roce 2014 vyhodili dva ruští  špioni  do povětří  v České republice jedno skladiště munice a zabili při tom dva české civilisty. Ze záhadných důvodů to bylo zveřejněno až teď.

Proč o tom mluvím?

Celá tato věc, předpokládám, celkem pochopitelně, vyvolala vlnu protiruské xenofobie v českých médiích.

Provozují za posledních 25 let internetový deník v češtině nazvaný Britské listy. I když samozřejmě souhlasíme s ostrou kritikou teroristických činů ruských tajných služeb na území cizího státu, České republiky, poukazujeme zároveň na to, že protiruská xenofobie je nepřípustná a že je samozřejmě naprosto v pořádku kritizovat Putina a jeho mafiánskou vládu, ale  je nepřípustné šířit rasovou nenávist proti Rusům.

Nikdo to neposlouchá.   Dostávám e-maily, které mi vyčítají: Kritizujete Rusko, a jste protiruský.

Snažil jsem  vysvětlit, podívejte se, za  poslední měsíc jsem publikoval několik článků o tom, že jsem proti antiruské xenofobii, i když je nutno kritizovat Putinův mafiánský režim, nikoliv Rusy.

Nepomohlo to. Nepřesvědčil jsem.

Snažím se tímto příkladem poukázat na zajímavý problém.

Lidi mají tendenci si vás definovat  na základě náhodně zvoleného drobného sémantického signálu, který použijí jako synekdochu a zaškatulkují si vás podle toho  tak, jak definovali Muriel Blaive jako komunistku, protože řekla, že komunistický režim před rokem 1989 nebyl po celou dobu totálním terorem.

Závěrem tedy:  Mojí otázkou je, jak můžeme bojovat proti tomuto zaškatulkovávání  na základě těchto drobných semantických ikon.

Druhým mým bodem je toto:

Chápu, že česká média jsou posedlá žabomyšími válkami v  české vládě a dalšími irelevantními problémy.

Jenže  existují věci  jako chudoba. Absence sociálního bydlení. Rasismus. Nezájem o situaci invalidů nebo důchodců.

Měli jsme případ z jednoho menšiího českého města,  kde žijí lidé v panelácích na invalidních vozících a není možné přesvědčit majitele těch domů, aby, když už v těch domech není výtah, aspoň na schody nasadil kolejničky, aby  po schodech mohly invalidní vozíky sjet, takže tito lidé jsou v těchto domech absolutně uvězněni.

Dva zásadní problémy, které tvrdě postihnou i Českou republiku, jsou samozřejmě globální oteplování, a umělá inteligence.

To jsou problémy, které úplně změní náš život všude.

Nikdo se v ČR na tyto změny nepřipravuje. Lidé nejsou přístupní faktům a jsou ve vleku nesmyslů, které jim prezentují místní média, většinou ovládaná oligarchy.  Vládnou  emoce, emocionální manipulace,  zvyk a xenofobie.

Jak to řešit?

Moje poslední poznámka: Kdosi mě  nedávno upozornil, a pokud bude diskuse, možná bychom se nad tím měli zamyslet, že tu emocionalitu, to škatulkování na základě drobných nesmyslů, ty dezinformace, bychom se možná mohli pokusit  neutralizovat příběhy, osobními příběhy.

Překonaly by osobní příběhy tyto zhoubné nesmysly, odvádějící pozornost od klíčových otázek, o které ve skutečnosti jde?

Nevím. Děkuji vám za pozornost.  
    
2
Vytisknout
4365

Diskuse

Obsah vydání | 11. 5. 2021