Vietnam zvládá pandemii

30. 4. 2021 / Petr Komers

čas čtení 11 minut

Dne 20. dubna, kdy jsem se pustil do psaní tohoto článku, evidovala Česká republika 3301 nově nakažených covidem-19. Za jediný den. Radujeme se, jak počty postižených klesají. V týž den zaznamenal téměř desetkrát lidnatější Vietnam devět nových případů nákazy. Od počátku vypuknutí pandemie se přitom ve Vietnamu touto nemocí nakazilo zatím méně než 2800 lidí. Za víc než celý rok. Stěží bychom na světě v tuto chvíli našli jinou zemi, která se s koronovirem vypořádává tak zdatně.

 

Připravenost a nedůvěra

Vietnamský úspěch v boji s covidem-19 může působit až kuriózně, uvážíme-li, že většinu loňského roku neměla země ani řádného ministra zdravotnictví. Po odchodu obecně vychvalované ministryně Nguyen Thi Kim Tien (jinak odbornice na epidemiologii a hygienu) v listopadu 2019 dostal chod resortu dočasně na starost místopředseda vlády Vu Duc Tham – vzděláním telekomunikační inženýr. Tham se tak stal hlavní postavou vietnamského boje proti zákeřné nemoci, a do značné míry jí zůstává dodnes, třebaže v listopadu 2020 byl ve funkci konečně potvrzen nový ministr, Nguyen Thanh Long, další zkušený lékař.

Vietnam i přes tuto personální rošádu dokázal na vypuknutí epidemie zareagovat včas a účinně. Bez pochyby k tomu přispěly také nedávné zkušenosti hned s několika epidemiemi. Na přelomu let 2002 a 2003 se tato východoasijská země velmi rychle a účinně dokázala vypořádat se SARSem, razantními kroky pak postupovala i proti ptačí a prasečí chřipce, jež zasáhly Vietnam brzy poté (2005 a 2009). Zejména zkušenost se SARSem mohla být dobrou lekcí, a Vietnamci jistě zůstali ve střehu i v roce 2015, kdy se do východní Asie (konkrétně do Jižní Koreje) rozšířila jiná koronavirová hrozba, MERS.

Vietnamcům nejspíš pomohla i jejich odvěká nedůvěra k Číně. Ostatně jak v případě SARSu, tak v případě ptačí chřipky přišla nákaza do Vietnamu právě od severního souseda, a v obou případech k šíření epidemie přispělo to, že ČLR nejdříve zatajovala skutečný rozsah nákazy ve své zemi. Není tedy divu, že Vietnam zbystřil ve věci wuchanského viru již v prosinci 2019, kdy svět novou nemoc ještě prakticky ignoroval. Pozdější zjištění odhalila, že hned od počátku byli do akce nasazeni dokonce i vietnamští hackeři, kteří se napojili na informační kanály wuchanské provinční vlády a čínského Ministerstva krizového řízení. Napojení hackerů na vietnamskou vládu sice prokázáno nebylo, dá se však tušit.

Vietnam sice nemá výhodu ostrovní země, která může snáze kontrolovat příliv nákazy ze zahraničí, přesto i jemu hrají geografické podmínky do not. Má jen tři sousedy. Nejdůležitější bylo samozřejmě brzké uzavření hranice s Čínou. Jeho další dva sousedé mezitím dodnes vykazují minimální počty nakažených: Kambodža v dubnu t. r. uvádí necelých 6400, Laos dokonce jen 58 za dlouhých 15 měsíců od vypuknutí pandemie, i když nutno podotknout, že vzhledem ke stavu zdravotnických systémů v obou zemích tato čísla nelze brát příliš vážně. Pro Vietnam ovšem taková neprodyšnost hranic není zadarmo, neboť způsobila potíže mnoha z těch, kdo se živí v oblasti turistického ruchu. Není jich málo, uvážíme-li, že v roce 2019 navštívilo tuto výspu Jihovýchodní Asie 18 milionů cizinců, a vše nasvědčovalo dalšímu prudkému růstu tohoto odvětví. Teď se už více než rok lze do Vietnamu dostat jen za velmi zpřísněných podmínek, každý přijezší musí mj. strávit čtrnáct dní v přísné karanténě (obvykle ve vybraných vojenských kasárnách), do níž je odvezen hned z letiště.

Pružnost a komunikace

Důležitou roli hrála schopnost vietnamských činitelů okamžitě dostávat pod kontrolu všechna možná ohniska covidové nákazy. Tak už na přelomu února a března 2020 vzbudilo světovou pozornost, když byla na tři týdny zcela uzavřena obec Son Loi v severovietnamské provincii Vinh Phuc. Podobné uzávěry se pak opakovaly mnohokrát v různých místech země, v Saigonu (Ho Či Minově městě) došlo například opakovaně k dočasnému uzavření celých bytových komplexů, jakmile se v nich objevil byť i jediný případ nákazy. Schopnost eliminovat hrozbu v jejím počátku je zřejmým klíčem k úspěchu. Největší počet současně nakažených (720) byl konstatován teprve v druhé vlně nákazy, v půli února 2021 (první vlna se odehrála v létě 2020). Jde-li však o počet nově nakažených za jediný den, pak zůstáváme pořád ještě u mizivého čísla: 28. ledna 2021 šlo o 91 osob. Nicméně i tato druhá vlna z ledna a února letošního roku byla utlumena velmi hbitě, a navíc zůstala z většiny omezena na provincii Hai Zuong – kombinací přísných karantén, stupňovaných podle konkrétně postižených lokalit, a také masivní lékařskou podporou oblasti se podařilo i toto ohnisko záhy zadusit.

Pružnost a akčnost při řešení samozřejmě vyplývá i ze způsobu distribuce vietnamské moci. Jde o režim jedné strany, takže jakékoli rozhodnutí centra je bez debat předáváno a uplatňováno na provinčních úrovních. Provinční vlády jsou přitom nuceny jednat hbitě. Oposice, která by jednotlivé kroky neustále napadala a zpochybňovala, ve Vietnamu není. Ochota občanů podřizovat se stále měnícím se nařízením v závislosti na situaci pak logicky jen roste s tím, jak lidé vidí úspěch vládní strategie. Třebaže mnozí Vietnamci mají k politickému systému svého státu výhrady, úspěch v boji s covidem-19 jejich důvěru v jeho funkčnost výrazně zvýšil. Tím spíš, že současně s pandemií dobíhá boj proti korupci ve stranických strukturách – přitom právě přebujelá zkorumpovanost vyšších činitelů vadila obyčejným lidem ze všeho nejvíc. V posledních letech toto protikorupční tažení zasáhlo téměř 1600 osob, mezi nimi i 70 činitelů z vyšších mocenských pater, mj. i členy politbyra nebo čtyři bývalé ministry. Deset z odsouzených dostalo trest smrti a dalších 20 bylo odsouzeno na doživotí. Ačkoli tyto stranické čistky jistě nesou i punc zákulisních stranických půtek, jisté je, že mnohé činitele od extrémní hamižnosti do budoucna odradí. To samo o sobě režimu pomáhá posílit svou legitimitu v očích běžných Vietnamců.

Tím spíše to platí o postupu ve věci pandemie. Rozhodnost centrální moci je patrná i v komunikaci s veřejností. Vietnam se na rozdíl od Číny neuchýlil k utajování informací o nemoci, naopak zvolil cestu naprosté transparentnosti. Do té míry, že na webových stránkách ministerstva jsou od samého počátku zveřejňovány základní informace o jednotlivých nakažených: pohlaví, věk, přibližná adresa a hlavně informace o tom, od koho dotyčný covid-19 chytil, například „při návštěvě otce“ nebo „při cestě tím a tím letem“. Neuvádí se konkrétní jména, jen číslo v pořadníku nakažených. Trasování pomocí mobilních aplikací je samozřejmostí a při nízkých počtech postižených i ono přispívá ke kontrole situace.

Vlastní testy i vakcíny

Pozoruhodná je rovněž pružnost, s níž se Vietnam chopil nových příležitostí. Už počátkem března 2020 vyvinula Vietnamská akademie věd a technologie testovací sady na covid-19, jedny z největších vietnamských firem Vingroup a Bkav se pak v dubnu téhož roku vrhly na masivní výrobu respirátorů, obličejových masek či ventilátorů. V květnu 2020 se navíc hned čtyři laboratoře zapojily do práce na vytvoření domácí vakcíny proti koronaviru. Společnost Nanogen by v květnu měla vstoupit do třetí fáze testování své vakcíny Nanocovax, která je podle dosavadních výsledků účinná i proti britské mutaci koronaviru. Druhá vakcína Covicac, zaštítěná nhatrangským Ústavem pro vakcíny a lékařské bioprodukty, nyní zakouší první testovací fázi. Vietnam věří, že na konci roku bude mít k disposici vlastní vakcínu i na vývoz, přesto mezitím již začal očkovat dováženými vakcínami AstraZeneca a Sputnik V. Zatím se vyhýbá vakcínám čínské provenience, což souvisí nejen s jejich vyšší cenou, ale i s tradiční vietnamskou nedůvěrou vůči čínským výrobkům, a také s tím, že Čína vždy využívá tyto dodávky k nevýhodným politickým či ekonomickým závazkům. (To se ostatně potvrdilo ve všech ostatních zemích Jihovýchodní Asie, kam vakcíny čínských firem Sinovac nebo Sinopharm již mezitím doputovaly.) Vietnam ostatně chápe výrobu vlastních vakcín nejen jako komerční příležitost, ale i jako prestižní cestu k soběstačnosti a jedinečnou příležitost, jak stimulovat samotný vědecký výzkum v zemi. Zastavit vývoj vlastní vakcíny jako v ČR by znamenalo připravit vlastní vědce o nové výzvy a nutný rozvoj. Tím spíš, že skutečně spolehlivou vakcínu proti chorobě dosud nikdo neobjevil.

Navzdory všem zjevným úspěchům vietnamského zdravotnictví se nedá říci, že by Vietnam a hlavně část jeho obyvatel nebyla covidem-19 postižena. Mnoho lidí (a nejen v odvětvích zapojených do turistického ruchu) ztratilo práci, děti podobně jako všude zažily už několik výpadků ve školní docházce. V závislosti na aktuální situaci bývají zavřeny restaurace či některé obchody, většinou však jen v rámci měst či provincií. (Celostátní lockdown zatím proběhl jen jednou, v březnu 2020.) Přesto lze dosavadní zvládnutí pandemie označit za výjimečné ve světovém měřítku, a dojista neudiví, že všichni Vietnamci jsou na tento úspěch patřičně hrdí. Takto posílené národní sebevědomí se pak přirozeně odráží v další ochotě lidí dodržovat nově vyhlašovaná omezení, když to situace vyžaduje. Výsledky zvyšují důvěru, důvěra na oplátku podporuje úspěch. A tak není divu, že Vietnam dosahuje podobných výsledků také s podstatně nižšími náklady než mnoho vyspělejších a méně lidnatých zemí.

25.4.2021











0
Vytisknout
3642

Diskuse

Obsah vydání | 4. 5. 2021