Drzý, ničivý, agresivní. Jak je možné, že to Johnsonovi prochází?

30. 4. 2021

čas čtení 4 minuty

Od samého začátku vlády Borise Johnsona je nejvíce ohromující její charakteristikou její neobyčejná drzost. Místnost pro tiskové konference v sídle premiéra v Downing Street byla přemalována konzervativní modrou barvou, dotace pro oživení ekonomiky po pandemii jsou poskytovány jen městům, která hlasovala pro konzervativce, Dolní sněmovna, když protestovala proti brexitu, byla na dlouhé týdny protizákonně uzavřena, pandemie se stala podnikatelskou příležitostí pro toryovské Johnsonovy kumpány, kteří dostali nefunkční miliardové zakázky z protekce - těmito a mnoha dalšími způsoby projevuje Johnsonova vláda svou moc s pozoruhodnou hrubostí, píše Andy Beckett.

Mnoho lidí se diví, jak je možné, že to Johnsonovi prochází? A britský politický systém má trestat takovéto drzé vlády, plnící jen své osobní zájmy a potřeby, jak to zjistila nakonec i Margaret Thatcherová.

 

Avšak v roce 2019, krátce předtím, než se stal Boris Johnson šéfem Konzervativní strany, zjistila Hansard Society průzkumem veřejného mínění, že 54 procent britských voličů zastávalo názor, že Británie "potřebuje silného vůdce, který bude ochoten porušovat pravidla". Žádné ze současných skandálů, ať je to lobbování podnikatelů, krutost vůči obětem covidu i zjevná korupce popularitu Konzervativní strany u anglických voličů nesnížily.

Vysvětelním zřejmě je, že pravidla chování politiků jsou v Británii daleko méně pevná a daleko méně neměnná, než si lidé myslí. Mnoho sil, které bývaly schopny postavit se toryovské moci, zesláblo. I na vrcholu své moci čelila Thatcherová odborovému hnutí, které bylo daleko silnější než dnes, hlubokému nepřátelství severní Anglie, dynamickému protestnímu hnutí a BBC, která byla tehdy natolik nezávislá, že to vedlo Thatcherovou k bezmocné zuřivosti. Také Thatcherová za své vlády čelila silné centristické alianci, která trvale hrozila odlákat konzervativcům voliče, kdyby začali být příliš extremističtí.

Johnson vládne jinak. Odbory jsou slabé a mlčí, BBC je zastrašená, liberální demokraté téměř neexistují, labouristé se snaží - marně - obnovit svůj vliv, většina severní Anglie už vůči toryům nepociťuje nenávist a většina protestů je kvůli covidu zakázána.

Takže Johnsonova vláda se nemusí starat, že si dělá nepřátele. Naopak, Johnson učinil vytváření konfliktů svou hlavní strategií. Neustále vede kulturní války proti liberálům a proti menšinám. Johsonova vláda otevřeně podporuje starší voliče a majitele nemovitostí a diskriminuje mladší a chudší Brity. Je to agresivní vláda, možná nejagresivnější, jakou Británie kdy měla.

Na rozdíl od Spojených států, kde považovalo mnoho liberálů a levičáků vítězství Donalda Trumpa za výstřelek, který měl být při nejbližší příležitosti zlikvidován, v Británii mimo Skotsko je ultrapravicová populistická vláda přijímána s rezignací. Lidé zapomínají, že Johnsonova popularita je založena na úspěšném očkovacím programu a na nerealizovatelných brexitérských snech.

Jenže pod svým sebevědomím konzervativci také pociťují úzkost. Drzost Johnsonovy vlády byla vždycky křehká, v tom smyslu, že je to performance, která se musí neustále udržovat, aby si voliči neuvědomili, že po dlouhé době u moci schází konzervativcům nové myšlenky i talent.

Tento měsíc začal být tón Johnsonovy vlády trochu nejistější. Jak se skandály Downing Street prohlubují a trvají, bylo zahájeno jejich oficiální vyšetřování. Labouristé neustále vznášejí kritické otázky, a dokonce i BBC a pravicový tisk - pro něž je už zřejmě změna šéfa Konzervativní strany reálná - o tom všem nyní informují energicky. Johnson a jeho ministři se nyní chovají úhybně: vyhýbají se odpovědím na důležité otázky, vydávají nekompletní dementi. Anebo vystupují bez omluvy a agresivně: Boris Johnson reagoval tento týden na otázky šéfa labouristů Keira Starmera agresivní zuřivostí, která vypadala jako panika.

Tento drzý toryismus posledních dvou let napáchal obrovské škody, nicméně je pro mnoho lidí děsivě atraktivní - zejména ve srovnání s opatrnou, tichou politickou strategií blairovské levice. Avšak příliš mnoho dalších let tohoto komiksového konzervatismu bude možná až příliš i pro voliče a v takovém případě by se stala opatrná, racionální politika znovu atraktivní. Pokud ne, Británie a její demokracie se octne někde úplně jinde, než kde byla dosud.

Poderobnosti v angličtině ZDE

 

1
Vytisknout
5581

Diskuse

Obsah vydání | 4. 5. 2021