V čem se korporátní predátoři a fašismus shodnou

27. 2. 2020 / Albín Sybera



Reakce na diskusi k textu o korporátních rejdech české oligarchie „Zabijte se. A ani potom vás oligarchové nenechají na pokoji“ – a také „konzervativní hodnoty“ jako synonymum pro „moje“.

Forma sociálního darwinismu, ve které „silnější přežije“ (či jak v elitních kruzích českého byznysu, průmyslu a politiky také zaznívá, „větší pes m*dá”) je podstatným aspektem hodnotového žebříčku, který pojí „obranu konzervativních hodnot“ s predátorským dobýváním majetku, korporátní špionáží a obohacováním se formou přebírání majetku druhých, anebo ovládnutí majetku státu (viz. například datová infrastruktura ČR). Zdaleka ale není tím jediným.


 

Pojetí „byznysu“ jako imperialistických válek slouží jako apologetika určitého druhu chování, ale také jako samostatný stavební kámen konstruující životní postoj (v určitém ohledu „ideologii“, ale o tom později), ve které je jedinou měrou hodnota, či objem ukořistěného majetku. Zdánlivě se jedná o pořekadlo „účel světí prostředky“, ale oproštěné od jakéhokoliv ušlechtilého záměru.

V tomto životním postoji je odvážný ten, který se nebojí odhodit konvence, etiku, morálku (o zákonech nemluvě) a který se nebojí zajít nejdál. Dobře (majetně) se bude mít ten, kdo se nebude bát řádu a autorit, protože ten se sám stane autoritou. Tento postoj nemá vůbec daleko k nacistické interpretaci Nietzscheho hledání nadčlověka, který se nenechá poutat náboženstvím a imaginární morálkou (mj. se nacistické dezinterpretaci Nietzscheho pojmů jako „Übermensch“ či „Die Blonde Bestie“ věnuje Sue Prideaux v knize „I am Dynamite“ ZDE).

Nicméně to stále ještě automaticky nečiní z „byznysmenů“ vyznávající tento přístup k životu důstojníky SS. Stejně jako sympatie k AfD a účastnění se jejich pochodů automaticky neznamenají, že se Václav Klaus st. snaží o resuscitaci nacistické strany éry hitlerovského Německa (například ZDE).

Vzkazy, které Petr Kellner a Václav Klaus st. vysílají k největšímu světovému mecenášovi neonacismu, kremelskému vládci Vladimiru Putinovi (ZDE), jsou ale poměrně jasné. Kromě sounáležitosti ke globální alianci za „konzervativní hodnoty“ to je i ochota tlačit do veřejného diskursu představy světa podle bílého muže, jehož rasismus se v „konzervativních hodnotách“ dá dle aktuální potřeby pohodlně rozmělnit, anebo nenápadně zdůraznit.

Je samozřejmě otázkou do jaké míry je v této souvislosti možné hovořit o ideologii. Ve srovnání s „tradičními“ ideologiemi (ať už máme na mysli například komunismus v pojetí pozdního východního bloku, fašismus v pojetí Hitlerovy třetí říše, či západní liberální demokracii) nezačíná „obrana konzervativních hodnot“ od teorie, ale mnohem více konstruuje účelovou argumentaci kolem své vlastní činnosti.

Lidé v exekuci a na okraji jsou ti, co se o sebe nedokáží postarat. Zbankrotovaní ztroskotanci jsou v lepším případě podvodníci čelícím trestním oznámením (mají, co si zaslouží), anebo v horším případě neunesli tíhu svých dluhů, a proto páchají sebevraždy. Oproti tomu, úspěšní novodobí „baťové“ jsou ti, co si svůj majetek museli vydobýt doslova v potu tváře a s vypětím všech dostupných prostředků. Zaslouží přece obdiv za své schopnosti podmanit si džungli.

To, že přitom dochází nejenom k naprosté erozi právního státu, odcizení obyčejných občanů od sounáležitosti se státem, ale především také k postupnému omezování hospodářského života, je právě ten průvodní jev imperiálního podnikání, před kterým varuje Timothy Snyder, a který se podobá Hitlerově Třetí říši závislé na dobývání dalšího a dalšího území a konfiskování dalších a dalších majetků.

Samozřejmě, že podobnou mentalitu vidíme i v postavách amerického posvětí a mafie, jejíž síla se opírala o důkladné zkorumpování a vydírání amerických úřadů. Současný prezident USA Donald Trump dokonce vnímá jako lichotku když je k mafiánskému bosovi připodobňován (ZDE).

To ale úplně nezbytně neznamená, že kvůli tomu musíme rezignovat na veškerou svou činnost a své volební hlasy, talenty či rodiny odevzdat do rukou oligarchů. Ačkoliv to je možná přesně to, co po nás chtějí. Abychom rezignovali, mlčeli a svět přenechali „povolanějším“ vůdcům, kteří k tomu mají predispozice na základě přirozeného výběru.


0
Vytisknout
3543

Diskuse

Obsah vydání | 3. 3. 2020