Návrat oblíbeného muže íránských konzervativců

8. 3. 2019

čas čtení 1 minuta
Když se íránský ministr zahraničí Džavad Zaríf minulý týden snažil odejít, jeho krok vypadal jako další porážka umírněné části establishmentu. Vysoce inteligentní, sofistikovaný, v USA vzdělaný Zaríf byl vždy nepravděpodobným hlavním diplomatem nejprotiameričtějšího režimu světa, napsal Karim Sadjapour.


Totalitární vlády, napsala Hannah Arendtová, "bez výjimky nahrazují všechny prvořadé talenty, bez ohledu na jejich sympatie, těmi potřeštěnci a blázny, jejichž nedostatek inteligence a kreativity je pořád nejlepší zárukou loajality". Zaríf tomuto pravidlu vzdoruje a západní představitelé a analytici se obávali, že jeho odchod přetne poslední spojení se Západem.

Ve skutečnosti se nikam nechystal. Íránská revoluční elita včetně nejvyššího lídra ajatolláha Alího Chameneího, Zarífovu rezignaci rychle odmítli. Ministr zahraničí se rychle vrátil do práce a znovu vyvolal otázku, jakou roli vlastně v autokratickém režimu zastává.

Obdivovatelé Zarífa považují za obratného diplomata a tvrdého nacionalistu neustále ohroženého zastánci tvrdé linie. Jiní tvrdí, že je patologicky neupřímný, bezmocný aparátčík využívaný teokratickou elitou k manipulaci důvěřivých Američanů a Evropanů. Pro Chameneího spočívá Zarífova mimořádná užitečnost ve faktu, že platí obojí - sympatická postava, která může změkčit obraz íránské politiky bez toho, aby ji doopravdy změnil. Tak jako měl Leonid Brežněv Andreje Gromyka, Saddám Husajn Tárika Azíze a Muammar Kaddáfí Músu Kúsu, íránští autokraté chápou, že vyslání umírněného emisara do světa chrání jejich moc, místo aby ji podkopávalo.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
6965

Diskuse

Obsah vydání | 12. 3. 2019