V Anglii se konečně zvedl odpor proti hysterii ohledně příchodu hrstky migrantů

30. 12. 2018

čas čtení 8 minut
Jedna ze syrských uprchlických rodin, oživujících ekonomiku na skotském ostrově Bute zakládáním nových podniků


Anglikánská církev naléhá na politiky i na veřejnost, aby začali projevovat soucit v nedávno vzniklé debatě o uprchlících, vzniklé v důsledku skutečnosti, že se za poslední měsíc dostalo na malých gumových člunech do Anglie přes kanál La Manche o něco více než 200 (!)  uprchlíků.

(Činitelé mezinárodních lidskoprávních organizací, jako jsou Human Rights Watch a International Organization for Migration, poukázali na to, že hysterie britských konzervativních politiků nad příchodem několika desítek uprchlíků do Británie je v kontextu migrace jinde naprosto směšná.)

 

Britský ministr vnitra Sajid Javid, sám syn imigrantského otce, se vyjádřil, že příchod několika desítek uprchlíků do Anglie je "vážná krize", a čelí požadavkům konzervativních poslanců, aby proti nim britská vláda použila vojenské námořnictvo.

Trevor Wilmott, anglikánský biskup z Doveru, však varoval, že si musí ministr vnitra uvědomi, že ti, kdo se pokoušejí o nebezpečnou přeplavbu přes kanál La Manche jsou lidé v nouzi.

"Je důležité, abychom všichni pamatovali, že tu zacházíme s lidskými bytostmi," řekl biskup za podpory své církve. " Po celé zemi jsme nyní oslavovali svátky naděje a dobré vůle a připomínali jsme si Kristovo narození - tak nezapomínejme tak rychle, že každý jednotlivý člověk je cenný."

Do Británie se za poslední čtyři dny dostal na malých gumových člunech 89 (!) uprchlíků. Od začátku listopadu je to 221 uprchlíků.

Vzrůstající počet připlouvajících malých gumových člunů znamená nárůst příchodu dětí bez doprovodu rodičů, upozorňují místní charitativní organizace.

Politikové z jiných politických stran naléhali na konzervativní vládu, aby přijala "lidštější" přístup. Ed Davey, mluvčí Liberálnědemokratické strany uvedl, že je důležité "zajistit bezpečný způsob pro uprchlíky, jak se dostat do útočiště v Británii, jde o ty lidi donucené uprchnout ze svých domovů, ať válkou v Sýrii nebo pronásledováním v Íránu."

Maurice Wren, šéf Rady pro uprchlíky (Refugee Council), zdůraznil: "To, že lidé nastupují do vratkých člunů a snaží se přeplout jednu z nejrušnějších a nejnebezpečnějších lodních cest zdůrazňuje obrovskou míru strachu a beznaděje, jíž se stává obětí tolik lidí, uvízlých v severní Francii. Z nedávných zpráv vyplývá, že ozbrojená policie násilně odstraňuje provizorní tábory na francouzském pobřeží, což má naprosto předpověditelné důsledky, že zoufalí lidé se opět začínají obracet na pašeráky, které vidí jako svou jedinou naději jak se dostat do bezpečí."

Dodal, že britská vláda má povinnost vytvořit "více legálních a bezpečných možností", jak by se dětští uprchlíci, uvízlí v Evropě, mohli dostat do Británie.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

Skotský komentátor týdeníku Observer  Kevin McKenna v článku nazvaném "Měli bychom se stydět za svou reakci na tuto uprchlickou 'krizi'" definuje jako motivaci britské nenávisti vůči neexistujícím uprchlíkům (stejně v ČR?) otevřený rasismus. Píše:

Někdy cítíte zápach rasismu dříve, než se s ním přímo setkáte. Liberální Skoti rádi líčí svou zemi jako maják pokroku a osvícení. Bývalý skotský premiér Jack McConnell zdůraznil před šestnácti lety zcela otevřeně, že potřebujeme ve Skotsku daleko více migrantů a žadatelů o azyl, má-li přežit skotská ekonomika, která je pod tlakem nízké porodnosti a stárnoucí populace. Vyjádřil se tak po zveřejnění průzkumu mínění, v němž téměř čtvrtina Skotů přiznala, že jsou "tak trochu rasisty".

Letos skotská vláda publikovala analýzu o integrační strategii "nových Skotů" v zemi do roku 2022. V ní píše, že "uprchlíci a žadatelé o azyl začívají vysokou míru rasismu a diskriminace".

Zpráva byla zveřejněna ani ne dva roky po rozmístění určitého počtu uprchlických rodin po celém Skotsku, včetně ostrova Bute u západního pobřeží země. Tento ostrov je bývalým letoviskem, které se snaží obnovit svou atraktivitu tváří v tvář odchodu obyvatel, rostoucí nezaměstnanosti a hospodářského rozkladu. Několik místních lidí protestovalo, že ostrov Bute má dost svých vlastních problémů, aniž by musel řešit ještě problémy jiných lidí.

Jenže uprchlické rodiny začaly vychovávat novou generaci skotsko-syrských dětí a zakládají podniky, jimiž oživují ekonomiku. Dokonce i mnozí lidé, kteří vůči příchozím uprchlíkům původně zastávali nepřátelský postoj, uznávají, že jejich příchod je pozitivní. Zdá se, že základní lidská interakce odhalila dvě nepotlačitelné pravdy: že tito lidé se nijak neodlišují od nás a že prchli před neuvěřitelnými hrůzami, které ani ti nejchudší lidé v západním Skotsku nikdy nezažili a nezažijí.

V době, kdy londýnská vláda usiluje o vyhnání zahraničních pracovníků a jejich rodin, Skotsko je potřebuje daleko více než kdy předtím. Jeho obyvatelstvo žije déle, rodí se méně dětí a zdravotnictví nebude mít základní pracovní síly. Skotsko čelí katastrofě, protože nebude schopno v budoucnu poskytovat sociální péči svým starým a zranitelným občanům. Avšak některé rasistické postoje, projevované v reakci na příjezd malých člunů přes kanál La Manche, jsou zjevné i ve Skotsku.

Především v anglickém tisku a mezi anglickými ultrapravičáky se šíří falešný narativ o organizovaném zločinu a tajných teroristech z Islámského státu. Britský tisk nehovoří o stále nepřátelštější celoevropské politické strategii vůči uprchlíkům v důsledku volebních úspěchů ultrapravicových a rasistických organizací. V reakcích tisku nebyla ani jediná známka základního lidského soucitu. Zcela ignoroval utrpení, které zažívají tito lidé, mnozí z nichž prchají v důsledku historických selhání Západu a v důsledku jeho chtivosti po majetku a vlivu, projevovaného v jejich zemích.

Jak se soustřeďujeme v těchto místech temnoty ve svém rozčilení, hovoříme o nutnosti ochrany "našich" hranic a "naší" totožnosti. Hovoříme také o tom, že jsme "pyšní" na svou skotskou či anglickou či britskou totožnost. Co je to za bizarní a pošetilé pojmy? Je to jako být pyšný na to, že máme dvě oči. Jenže když cestujeme, zjišťujeme, že lidé jsou všude stejní: že reagují pozitivně na laskavost, rádi sdílejí to, co mají, a chtějí zajistit pro své děti mír. My tuto zemi nevlastníme: jsme pouze správci jejích zdrojů a doufám, že jednoho dne budeme souzeni ohledně toho, jak jsme je sdíleli.

Anglie se opravdu musí probudit. Pokud to neučiní, stane se zuřivým, neúprosným a nemilosrdným místem. Přivítejme tyto uprchlíky v Doveru a sdílejme s nimi to, co zbývá z našich vypasených západních Vánoc.

Kompletní článek v angličtině ZDE

 
V debatě zahraničních zpravodajů společnosti BBC o tom, co přinese rok 2019, se hovořilo i o novém brazilském prezidentu Bolsonarovi, který chce vykácet amazonský prales. Potíž je, že světové počasí a jeho stabilita závisejí právě na existenci amazonského pralesa a jeho kácení se blíží tzv. tipping point, bodu zvratu, kdy bude globální oteplování nezastavitelné. Komentátoři poukázali na rozpor v postojích ultrapravičáků jako Bolsonaro, či Trump, kteří nevěří v globální oteplování a svými činy jej urychlují, a zároveň jsou proti imigraci. Potíž je, že právě globální oteplování povede k obrovské vlně migrace do Evropy a do USA (už vede, protože krize v Sýrii je důsledkem globálního oteplování: proti prezidentu Asadovi se tam vzbouřili majitelé farem, jimž po několika letech úporného sucha Asadova vláda nepomohla).

Svět má už jen 12 let na to, aby zabránil zničení zeměkoule globálním oteplováním.

0
Vytisknout
10961

Diskuse

Obsah vydání | 31. 12. 2018