Díky americkým ženám

8. 11. 2018 / Albín Sybera

Ve včerejším komentáři publikovaném v izraelském deníku Ha‘aretz děkuje Bradley Burston americkým ženám za to, že v úterních volbách do Kongresu a do Senátu pomohly nejenom USA, ale i celý svět udělat o trochu bezpečnějším místem než jakým byl ještě v pondělí. Děkuje jim za to, že řekly ne sklonům „k rasismu, k islamofobii, ne sklonům k nenávisti vůči ženám jako celku, k LGBTQ lidem jako celku, k Židům, imigrantům, Hispáncům jako celku,  Afroameričanům jako celku, ke všem novinářům, kteří nepracují pro Fox News nebo Breitbart a k demokratům každého druhu“ (Burston).

Kromě toho, že 63 procent žen-voliček dalo jasně najevo svůj nesouhlas s chováním Donalda Trumpa, do kongresu se poprvé dostala žena islámského vyznání – Rashida Talib v Michiganu – a uprchlice Ilhan Omar se stala první somálskou Američankou v Kongresu. Demokratky Sharice Davids a Deb Haaland se stanou prvními původními obyvatelkami Amerického kontinentu v Kongresu. Sharice Davids se navíc stane první lesbickou kongresmankou zvolenou v Kansasu a Alexandria Ocasio-Cortez se ve věku 29 let stane vůbec nejmladší kongresmankou v dějinách USA. Celkově bude po úterních volbách rekordní počet kongresmanek.

Ano, republikáni v těch stejných volbách posílili většinu v Senátu, ještě týž den musel rezignovat Jeff Sessions, jehož se Trumpovi díky republikány ovládanému senátu bude snáze nahrazovat loajálnější postavou, ale hlasy amerických voliček vyslaly poměrně jasný vzkaz Trumpově mužsky (šovinisticky) orientovanému diskursu. A sice, že nejsou součástí jeho vidění světa, ve kterém implicitně dominuje postava bílého muže, který navenek chodí v neděli do kostela, ale večer u piva s kamarády dá průchod svému „pravému já“ poznamenanému machismem, rasismem a frustrací z nemožnosti se seberealizovat.  

Může ženský otisk v amerických volbách pomoci i muži dominovanému veřejnému diskursu v České republice? Možná je to také o tom, jak se k podobné možnosti postaví české ženy-voličky. Jestli vyšlou při nejbližší možné příležitosti, tedy v květnových volbách do Evropského parlamentu, podobně jasný vzkaz politikům bagatelizujícím utrpení sirotků a dětí uprchlíků, politikům, jako je Andrej Babiš, či politikům brzdícím ratifikaci Istanbulské úmluvy, jako jsou předáci KDU-ČSL. O nekřesťansky blábolajícím starci, který se nestydí fašizovat desatero během katolické bohoslužby, se naštěstí hlasovat nebude. Silný ženský hlas ale této zemi evidentně velmi chybí. Minimálně při pohledu na lidi, kteří se nechávají titulovat jejich prezidentem a premiérem.

0
Vytisknout
1849

Diskuse

Obsah vydání | 13. 11. 2018