Bodláky Václava Duška

Zbojníci k zulíbání

4. 10. 2018 / Václav Dušek

Sociální netvoři se do sebe hrubě zakusují a civilizovaně bloumají v politických mračnech tvořících tornáda; nejde jim vůbec o lidičky, ani o jakýsi pofidérní program, vůbec už ne o narušenou čest; hledáte abstraktní spravedlnost, nesmělou pokoru, nenechte se vysmát. U nás jsme dávno uvykli všemu. Dějiny jsme rozorávali pilně a neomylně hned po odporné válce – následovaly rychlé soudy, krvesajské popravy i utajované ožehavé pogromy židovského obyvatelstva nehodící se ideologicky do řízné poválečné doby, kdy popravení funkcionáři s pečetí učedníků mocného souseda dostávali odměnu za činy hanebné. Ticho po zlověstných pěšinách – zapomnění všech pokřiků a vyvolávání lidu po mstivých odplatách, vymýcení všeho nestálého, podezřelého. Kolaborace musela být přikryta tvrdými odhodlanými činy! Partajní protlaky v následujících letech lidového pokroku přinášely rozuzlení, vyrostl ústav pro čistotu pohledů na minulost – dějiny do každé rodiny, jak tohle známe, děkujeme, pochybujeme!

I umělecká chasa se rozvíjela neomylně v zájmu trvalého pokroku národů, volné lásky a čiré pravdy. Barrandovská Máry Strup a silně slávou jepičí opilý dacani kafrají bez obalu – sami sebe pasovali do rolí národních hrdinů, profesorů všeumělství a vzkazují těm nahoře, aby se sebrali a vypadli z politického kukaččího hnízda; neúnosné pěstování šašků a šašourů vzbuzuje dojem, že Podřipsko je obrovským jevištěm uchvacujícím nedokonalý okolní nehumánní svět.

Bažiny moci připraveny k pohlcení nestoudných nimrů.

Nad hlavami nám poletuje pírko ptáka rosomáka, objeveného významným muzikusem. Zřejmě šel hoch textař z palírny a vymňoukl slova vachrlatá, kdo ví, kdo jej odsoudí?! Máme politiky i umělce k zulíbání, ale kde jest napsáno a doloženo, že jsou skuteční politici a umělci? Jak pravil kdysi malíř Bohdan Kopecký na adresu patlala: Tomu to víc kecá, než maluje. I dnes můžeme slova mistrova potvrdit a snést důkazy o slavomanech, kteří vykazují znaky pokřikujících výtvarných batolat. Nu, vidíš, uvěříš, všechno je možné - i zdánlivě nemožné. Rabování z cizího poznání jde k duhu tomu, komu ze sebe samého není šoufl. A žel, mají blízko k dinosauřím strejcům, kteří se rádi naparovali a žvanili – a měli, jak jinak, pravdu pravdoucí i srdce na dlani pro každého, kdo souhlasil a nezpěčoval se cestě pokroku. Významný předák moci, zvaný Jára slunce, už zapomenutý, stál na korbě náklaďáku a vyfárané družině havířů krom jiného moudra pravil, že jim přeje plné hunty zlatého uhlí… Hleděli na potentáta s podezřením, že se cestou na šachtu nalil vodkou. Podobných drápů a kolíků je k mání vždy dostatek.

Únava z posedlosti vládnout nebere konce.

Komunální politici kličkují mezi sliby a skutečností. Známý lidový komik pobaví ty, co ho neznají zblízka. Není třeba mnoho umět, ani vědět, stačí se tvářit osvíceně. Vytrvat, odbýt opoziční troufalce nezbytným monologem o užitečnosti vládnutí právě jím samým, geniálním podřipanským buranem, trpaslíkem všemoci; fušeři se domnívají, že stačí myslet politicky, ostatní se už jaksi dostaví samo. Partajní lotynky dávají voličstvu k výběru ochotné bytosti účastnit se vládnutí, do ringu nastupují bez váhových kategorií. Být ve střehu, toť vše, co je nutné k udržení se v prvních liniích. A vyvarovat se ošemetných rčení i slov podezřelých. Otázka: žijeme v období neokomunismu? Otázka špatně položena. U nás nebyl drakonický bolševismus, ani pevný komunismus – a není obavy z vystřízlivělé levicovosti, i když strašit se doporučuje za všech okolností. Vydrápat se na vrchol moci není dáno každému.

V parlamentu bývá občas zábava, herecký ansámbl nezklame. Pálí po sobě ostrými monology, dialogy bývají za hranou chtěného, využívají práva šlehat se kopřivami slov k pobavení zapařených přítomných posluchačů, a je-li přítomna televizní technika, pak se do sebe chasa pustí se zavilostí vlčích mláďátek. Častují se bez obalu a nevybíravě natvrdo, někteří ovšem mají slabou slovní zásobu a nudný přednes, ale vytrvejte, dočkáte se, konečně, placeno máte. Hlavní protagonista úspěšného podnikání, premiér premiérů, vytasil na svou obranu slova – že opoziční strany ho vlastně stvořily neschopností podnikat čistě – nu, přikrádalo se, nezapomínáme. Premiér mohl však použít slova jasná:  Keď ste si ma upékli, tak si ma aj sňazte, mlsouni pravicoví.

Přejeme dobré chuti.

 

 

 

.

0
Vytisknout
2825

Diskuse

Obsah vydání | 5. 10. 2018