Michael Kocáb: "Komunisté jsou stále agresivnější"

21. 8. 2018 / Michael Kocáb

Projev přednesený v pondělí 20.8. 2018 před ruským velvyslanectvím

Přátelé, srdečně vás zdravím a vážím si toho, že si takto připomínáte druhou nejtemnější událost československých dějin po hitlerovské okupaci. Okupaci sovětskou.

A to zejména dnes, kdy se naše vnitropolitická situace vyvíjí směrem k restaurování vlivu Komunistické strany, nedozírné zločiny komunismu jsou nenápadně, a někdy i nápadně bagatelizovány, eufemizovány a v čele našeho státu stojí opět bývalí komunisté. Jmenovat je nebudu, protože Babiše a Zemana všichni známe.



Naše zahraničně-politická orientace se postupně odvrací od polistopadových hodnot a prezidentu republiky dokonce nestojí srpen 1968 už ani za vyjádření. Tehdejší ministr obrany, armádní generál Martin Dzúr, který vydal rozkaz, aby armáda ani bezpečnostní složky nekladly okupačním silám odpor, by dnes asi Zemanův přístup ocenil.

Intervenční jednotky však zahrnovaly těžko představitelnou vojenskou sílu. 500 000 vojáků, 800 letadel a 6 300 tanků. Jen do konce roku 1968 si invaze vyžádala 137 obětí na životech a v průběhu celé okupace přes 400 mrtvých lidí.

V pátek 18. října 1968 schválilo Národní Shromáždění zrádnou smlouvu o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR, jejíž článek 15 zněl až komicky:

Tato smlouva zůstane v platnosti, pokud se sovětská vojska dočasně budou nacházet na území Československé socialistické republiky.

Smlouva byla po trapné Černíkově obhajobě schválena za 2 hodiny a proti hlasovali jen čtyři poslanci (Gertruda Sekaninová-Čakrtová, Božena Fuková, František Kriegel a František Vodsloň), deset dalších se zdrželo. Poslanci, kteří hlasovali proti, byli později jednomyslně zbaveni poslaneckého mandátu. Smlouvu podepsali předseda československé vlády Oldřich Černík, předseda Rady ministrů SSSR Alexej Kosygin a nastal čas temna. Zápalné oběti Ryszarda Siwiece (již 8. září), Jana Palacha, Jana Zajíce, Evžena Plocka, Michala Lefčíka a Sándora Bauera, jakož i protest 8 statečných Rusů už na situaci nic nezměnily.

Pak přišel rok 1989 a jsem velmi hrdý na to, že s pomocí poslanců Dvořáka a Jansty se mi 28. 3. 1990 podařilo ve Federálním shromáždění prosadit zrušení zrádného souhlasu Národního shromáždění se zmíněnou smlouvou o „dočasném“ pobytu. Po dlouhých 50-ti letech jsme se opět stali svobodnou a svrchovanou zemí. Ale současné autoritativní vedení Ruska s tímto vývojem spokojeno není. Putin teskní po Sovětském svazu a prostředky hybridní, ale i konvenční války opět rozšiřuje svůj vliv na bývalé země sovětského bloku. Hlava našeho státu bagatelizuje ruské vojenské agrese vůči Ukrajině a nadbíhá Kremlu způsobem, který musíme kategoricky odmítnout.

V této souvislosti bych chtěl ještě krátce připomenout odkaz 17. listopadu 1989. O co nám tehdy hlavně šlo? O vysmeknutí se ze 40-letého sovětského obojku, zrušení komunistické diktatury, o návrat k demokratickému zřízení, obnovení důrazu na dodržování lidských práv a svobod a zařazení se do politických, ekonomických a bezpečnostních struktur západní Evropy. Toho všeho jsme společně docílili bez jakéhokoli násilí. V čele s V. Havlem jsme si vydobyli obdiv a úctu části světa. Již 29 let žijeme ve svobodě, bezpečí a postupně budujeme prosperitu. Ještě před rokem bych váhal, ale dnes musím prohlásit, že tato naše pozice je ohrožena!!!

Komunisté získávají stále větší prostor ve sdělovacích prostředcích i v politice, opět rozšiřují svůj politický vliv a jsou stále agresivnější. Nikdy bychom však neměli zapomenout na zločiny, které spáchali na dvou generacích našeho národa. Statistika Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu je omračující. V letech 1948-1989 bylo v ČSSR cca 5600 osob popravených, usmrcených či zemřelých, téměř 50 000 osob vězněných, statisíce lidí perzekuovaných a nespočet zničených osudů. Počet obětí komunismu ve světovém měřítku je odhadován až přes 90 miliónů lidí.

S tímto závěrečným účtem své bývalé vlády mají komunisti odvahu se opět drát do rozhodovacích pozic? To nemůžeme připustit. A nepřipustíme.

Vím, že mnozí naši občané si to uvědomují. Ale kvůli nesčetným obětem na životech a statisícům životů zmarněných si to musíme připomínat stále. A také kvůli našim mladým, kteří se narodili již do svobody a hrozby komunistické zrůdnosti mohou podceňovat.

Děkuji za pozornost

Michael Kocáb

0
Vytisknout
2025

Diskuse

Obsah vydání | 22. 8. 2018