Srpnová invaze jako přiznání povahy sovětského systému

20. 8. 2018 / Boris Cvek

V různých debatách o srpnové okupaci Československa Sověty (ta ostatní vojska Varšavské smlouvy byla jen sovětské loutky) lze zaslechnout mnoho hloupostí, nicméně jeden neustále se opakující argument ve prospěch okupantů mi přijde nádherně sebeodhalující: kdyby v ČSSR pokračoval vývoj stále stejným směrem, došlo by k nastolení kapitalismu.


Důvodem má být spiknutí západních velmocí. Nicméně kdyby se komunisté nebáli – a velmi právem – že svobodná soutěž politických stran a svobodná média jejich režim nutně svrhnou, nevytvářeli by systém, který byl držen především policií a armádou. Bez brutálního uchopení moci v roce 1948 a zamezení svobodným volbám by komunisté další svobodné volby nejspíše nevyhráli. Museli především a na první místě zabránit veřejné kontrole moci, kritické veřejné debatě svobodných názorů. Proto monstrprocesy, lágry, gestapácká brutalita StB. Museli dostat pod svou kontrolu armádu, policii a soudy, museli udělat ze státních úřadů jen loutky jedné vládnoucí strany.

A přesně to bylo v roce 1968 ohroženo. Vstup sovětských vojsk do Československa a více než dvacet let trvající okupace jsou přiznáním, že bez násilí nebylo možné vládu jedné stranické mafie udržet u moci. A v tom, myslím, Sověti za Brežněva četli situaci velmi správně. Jakmile Gorbačov rezignoval na princip násilí, celý tzv. socialistický blok se zhroutil.

Nechci ovšem, aby můj článek vyzněl tak, že svoboda nutně vede ke kapitalismu. Nicméně pro zemi typu Československa v roce 1968 nebo 1989 svobodné volby a svobodná debata o tom, jak se osvědčilo hospodaření státu, stejně jako příklad hospodářského fungování svobodných států na západ od nás musely vést k nějakému typu kapitalismu. V roce 1968 byla v tomto ohledu jistě mnohem větší šance na zapojení naší země do západního civilizovaného světa než po více než dvaceti letech tzv. normalizace. Tehdy ovšem Sověti byli ještě ochotni použít sílu.

0
Vytisknout
1932

Diskuse

Obsah vydání | 22. 8. 2018