Gorbačov a Trump, aneb Když dva nedělají totéž

20. 7. 2018 / Karel Dolejší

Během rozpadu někdejšího sovětského impéria se v důsledku kombinací bývalého šéfa KGB Andropova dostal do čela země reformista Gorbačov. KGB tehdy nebyla ani tak "progresívní", jako si spíše spočítala, že bez podstatných politických reforem se SSSR nikdy nepodaří prolomit západní blokádu, která ho odřezávala od klíčových moderních technologií. A v tom případě by "země, kde zítra již znamená včera" nedokázala dlouhodobě udržet krok se Západem již ani ve vojenské oblasti.

Doma ovšem Gorbačov nakonec příliš populární nebyl. Jeho nekvalifikované ekonomické pokusy rozkolísanou sovětskou ekonomiku rychle přivedly do stavu, jaký nebyl k vidění mnoho let - a představoval dno až do "liberálních" reforem typu "sto dní", které zemi naordinovali Gorbačovovi výrazně ideologičtěji orientovaní nástupci.

SSSR se však již za Brežněva ocitl v bezvýchodné situaci a Gorbačov ji musel opožděně řešit. Součástí pokusu o smíření se Západem se přitom nezbytně musely stát i změny v satelitních státech. Velká většina jejich režimů byla fakticky neostalinistická a principiálně nereformovatelná, ekonomiky zcela podřízené potřebám sovětských příprav na světovou válku závisely na sovětských surovinách a vesměs zaostalé, na Západě nekonkurenceschopné zboží zase na sovětském trhu. Ke konci existence "světové socialistické soustavy" byly satelitní státy SSSR i ve vojenské oblasti stále zaostalejší i z pohledu nepříliš rychle modernizovaných sovětských ozbrojených sil. Sumárně řečeno, sovětské impérium v Evropě se stalo pro Moskvu značnou a víceméně neužitečnou zátěží. A Gorbačov byl odhodlán to změnit.

Tváří v tvář Gorbačovovým krokům v domácí ekonomice i vůči satelitním režimům se brzy rozšířila fáma, že první sovětský prezident "ve skutečnosti" pracuje pro Američany. Šlo pochopitelně o neskonalou blbost. KGB vždy prosazovala jen ty nejprověřenější z nejprověřenějších z celé stranické nomenklatury. A nebylo vůbec myslitelné, aby se Američanům podařilo dostat se svými lidmi v sovětské politice tak vysoko. Pověsti o Gorbačovově "agentství" jen plnily potřebu obrazu nepřítele, který měl mobilizovat konzervativní stranické kádry.

V současnosti začínající rozpad americké ekonomické a alianční soustavy je možno jen velmi vzdáleně přirovnávat k rozpadu SSSR. Trumpa si skutečně žádný významný domácí americký orgán nevybral a neprověřoval ho před kandidaturou na prezidenta v rovině kvalifikační ani osobní - naopak, desítky let se ví, že jde o politicky outsiderskou postavu, jíž však kvůli jejím nadměrným ambicím nejméně od roku 1987 věnovaly zvýšenou pozornost sovětské, později ruské tajné služby.

Americká ekonomika má v některých oblastech vážné problémy, nicméně nesužuje ji nic, co by byť jen velmi vzdáleně připomínalo někdejší pomalý kolaps sovětské ekonomiky závislé primárně na exportu fosilních paliv. "Náprava", kterou Trump spustil v podobě protekcionismu, ovšem není příliš vzdálena nesystémovým pokusům Michaila Sergejeviče Gorbačova. Jenže Gorbačov měl přinejmenším částečnou omluvu ve faktu, že "už to tak dál opravdu nejde". Naproti tomu Trump by udělal zdaleka nejlépe, kdyby v podstatných rysech pokračoval v ekonomické politice svého předchůdce.

Srovnávat sovětský systém satelitních států s americkými spojenci by také bylo mimořádně zavádějící. "Tábor míru a socialismu" naprosto netoleroval nějakou nezávislou ekonomickou iniciativu, ba ani výraznější odchylky od sovětského modelu. Naproti tomu spojenci, které USA podporovaly po skončení 2. světové války, jsou často ekonomicky nezávislí a prosperují přitom přinejmenším srovnatelně dobře jako samotní Američané. Evropská unie, Kanada, Japonsko, Austrálie či třeba Singapur rozhodně nepředstavují pro americkou ekonomiku žádnou zátěž. A ačkoliv lze dlouze diskutovat o tom, nakolik jsou země jako Německo nebo Česká republika skutečnými černými pasažéry ve vojenské oblasti transatlantické spolupráce, problém se hodí řešit daleko méně destruktivními postupy, než jaké používá Donald Trump.

Zatímco Gorbačov se při všech svých četných ideologických a kvalifikačních omezeních opravdu snažil reformovat a zachránit sovětské impérium čelící existenciální krizi, Trump převzal USA v relativně slušném stavu - a vše, co sám velkohubě poťal a co rozbíjí, dělá především ze subjektivních příčin. Coby manažer ekonomické a spojenecké soustavy USA je stejně neschopný, jako když vlastní obchodní impérium několikrát přivedl k bankrotu. A navíc prokazatelně jde na ruku Putinovi, který pomohl jeho zvolení a který se snaží USA škodit, seč mu síly stačí.

To opravdu poslední, co by se dalo o Trumpovi říci, je, že jde o jakéhosi amerického Gorbačova.

0
Vytisknout
3837

Diskuse

Obsah vydání | 24. 7. 2018