Jak českou politiku ovládl parazitický populismus

12. 2. 2018 / Jan Čulík

V posledním týdnu ledna 2018, v druhém kole českých prezidentských voleb, byl znovu zvolen třiasedmdesátiletý bývalý sociální demokrat a reformní ekonom, nyní ultrapravicový extremista Miloš Zeman, píše Jan Čulík na serveru Michiganské university "Europe Now".

Zemanovo vítězství je signálem vzniku politiky parazitismu jako mainstreamové politické strategie v celé střední Evropě i v České republice. Jak Miloš Zeman, tak většina českých politiků si uvědomili, že k tomu, aby mezi voliči získali podstatnou politickou podporu, si už nemusejí vytvářet strategie pro řešení mnoha existujících, často neřešitelných, sociálních problémů. Ve snaze získat vliv a peníze jim stačí dělat jediné - vyvolávat strach.


V devadesátých letech byl Miloš Zeman jedním ze spoluzakladatelů obnovené sociálnědemokratické strany. V roce 2003 kandidoval na českého prezidenta, kterého tehdy volili poslanci. Většina sociálních demokratů se tehdy rozhodla hlasovat proti němu. Zeman proto tehdy prezidentské volby prohrál a byl dočasně donucen odejít z politiky. Dospěl k názoru, že ho sociální demokraté zradili a zapřísáhl se, že se pomstí. Během času se mu to podařilo se spektakulárním úspěchem - v současnosti jsou čeští sociální demokraté, kdysi významná politická síla, v takovém úpadku, z něhož se možná už vůbec nevzpamatují. Ve všeobecných volbách v říjnu 2017 získali sociální demokraté pouhých 7,27 procent voličských hlasů.

Přímá volba českého prezidenta byla zavedena v roce 2013. To Zemanovi, vynikajícímu manipulátorovi, poskytlo výjimečnou příležitost získat volební podporu přijetím otevřeně populistických postojů a názorů. Zeman se začal sebeprezentovat jako "obhájce zájmů českého národa" a "obyčejného voliče", začal zneužívat politiky šíření strachu a začal se soustřeďovat na témata, která české voliče vždycky znepokojovala. Zeman vynalezl trumpovskou demagogii dávno před Donaldem Trumpem. V prezidentských volbách v roce 2013 zvítězil Zeman především proto, že u mnoha českých voličů vyvolal stach z údajné nové hrozby sudetských Němců, kteří byli deportováni z Československa po roce 1945. Ti by se totiž nyní mohli vrátit a v Sudetech požadovat návrat svých nemovitostí. Zemanovi se podařilo pomluvit svého tehdejšího oponenta v prezidentských volbách, pravostředového kandidáta Karla Schwarzenberga, jehož mateřským jazykem je němčina. Zeman vytvořil dojem, že Schwarzenberg prosazuje zájmy sudetských Němců.

Jak na to poukazuje český politolog Jiří Pehe, čeští politikové, včetně Zemana, vždycky zneužívali obrazu nepřítele k tomu, aby pro sebe zmobilizovali voličskou podporu. Kromě toho, že se bojí sudetských Němců, mnoho Čechů se dlouhodobě staví ostře nepřátelsky vůči romské menšině a čeští politikové často mobilizují obyvatelstvo proti "nepřizpůsobivým" Romům v České republice.

Avšak evropská uprchlická krize z roku 2015 a několik teroristických útoků v Evropě přišly pro české politiky jako dar z nebes. Miloš Zeman jako český prezident okamžitě zaujal postoj "obránce" českého národa proti "muslimským vrahům" a proti "muslimské invazi do Evropy", kterou "je úmyslně řízena a organizována". V den výročí československé demokratické revoluce z roku 1989, dne 17. listopadu 2015, se dokonce Zeman objevil na pódiu, kde zpíval českou národní hymnu s Martinem Konvičkou, extremistickým islamofobem, který požaduje, aby byli muslimové posláni do plynu. Za poslední tři roky se Zemanovy výroky proti uprchlíkům staly čím dál extremnější a čím dál trapnější. Proslul, například, tímto výrokem: 

"Nevěrné ženy budou kamenovány, zlodějům se budou utínat ruce a přijdeme o krásu žen, protože ty budou zahaleny v burkách od hlavy po paty. No tak dovedu si představit ženy, kde by to bylo zlepšení."

Zeman hovoří o islámské "anticivilizaci, která je financována z prodeje ropy a drog." Podobně, jako bylo nutné vší mocí Evropy bojovat proti nacismu, se nyní Evropa musí spojit v boji proti muslimské invazi, jejímž cílem je dobýt Evropy a zničit její křesťanskou civilizaci. Muslimská invaze do Evropy je podle Zemana organizována ze zahraničí.

Zeman je nesmírně úspěšný v tom, že se mu podařilo udělat rovnítko mezi všemi formami terorismu a islámem. V myslích většiny Čechů se mu podařilo vytvořit falešný dojem, že kdokoliv je muslim, je to automaticky terorista. Při vytváření této iracionální mytologie strachu mu bylo velmi nápomocné, že většina Čechů se nikdy s žádným muslimem v životě nesetkala, a tak je velmi jednoduché vyvolávat strach z neznámého.

Od časů uctívaného meziválečného československého "prezidenta osvoboditele" Tomáše Garriguea Masaryka (1850-1937) drží čeští občané úřad československého a českého prezidenta ve velké vážnosti. Tak prezidentská funkce automaticky legitimizuje každou osobu, která tento úřad zastává, zejména, pokud byl ten člověk zvolen přímou volbou.

Kromě toho, že český prezident jmenuje po volbách nového premiéra, nemá v podstatě žádné pravomoci. Jedinou moc, kterou má, je řečnit na veřejnosti. A právě to Miloš Zeman dělá už dva tři roky, v podstatě neustále vede pro sebe trvalou předvolební kampaň. Systematicky navštěvuje malá města po celé České republice a prezentuje se jako obhájce "malého českého člověka proti elitám" (opak je pravdou - Zeman má těsné vazby na brutální, parazitní "podnikatele", kteří vydělali své stamiliony konfiskací majetku od nejzranitelnějších deseti procent českého obyvatelstva, kteří jsou oběti často protiprávních exekucí).

Hlavním argumentem v Zemanově kampani je nebezpečí terorismu od muslimů, uprchlíků a cizinců. Zeman ignoruje problémy české společnosti, anebo, pokud se o nich vůbec kdy zmínil, činí různá extremně pravicová prohlášení (jako například, že "lidem, kteří nechtějí pracovat, musejí být odebrány sociální dávky", anebo že "důchodci si klidně mohou dovolit platit u lékaře"). Ale hlavně Zeman systematicky a opakovaně varuje před takzvanou muslimskou invazí do Evropy. Tyto výroky, legitimizované úřadem českého prezidenta, se rozšířily v české společnosti tak neuvěřitelným způsobem, že většina Čechů se dnes opravdu a hluboce bojí každého muslima či uprchlíka. České sociální sítě jsou plné nekonečných debat o údajném muslimském terorismu, které vedou jedinci, kteří v životě žádného muslima nepotkali. Zeman také činí výroky na podporu českých národoveckých postojů, které jsou přijímány s obrovským nadšením na sociálních sítích nativistickými organizacemi.

Je to především Zeman, který obrovskou měrou využil parazitických možností populistické politiky tím, že neustále zdůrazňuje neexistující nebezpečí uprchlíků a muslimů. VŠECHNY české politické strany však nyní začaly dělat totéž, jakmile si uvědomily, jak obrovsky je to pro ně výhodné. Všechny české politické strany (možná s výjimkou Strany zelených, která má v české společnosti absolutně minimální vliv) nyní zneužívají strachu z muslimů a z uprchlíků jako nástroje k posílení své moci. Téhož nástroje zneužívají i komerční média, která objevila, že na poplašných nepravdivých zprávách se dá dobře vydělávat. I když v českém trestním zákoníku existují paragrafy, podle nichž má být vyvolávání nenávisti proti menšinám a proti náboženstvím trestáno vězením, nikdo autory množství násilných komentářů, které neustále vycházejí v tisku a na sociálních sítích, trestně nestíhá. V popředí těchto lží a této manipulace stojí server Parlamentní listy. Nesmírně znepokojující však je, že iracionální konstrukce o tom, že "všichni teroristé jsou muslimové", vstoupila do českého mediálního mainstreamu. Zmínky o tom, jak se české obyvatelstvo obává "teroristické muslimské invaze", najdete dnes i v české próze.

Česká literatura za posledních 500 let vždycky stála na straně slušnosti a lidskosti. Ani za nacistické okupace během druhé světové války nenatočili Češi jediný pronacistický film a nevydali jediný pronacistický román. Zásadním obratem v této věci je nyní vydání prvního otevřeně fašistického českého románu Za Alpami (2017) téměř čtyřsetstránkového narativu, který se odehrává většinou v současném Německu a České republice a silně legitimizuje fašistické názory o nadřazenosti evropských ras ve srovnání s "nájezdníky" z Blízkého východu a z Afriky, kteří Evropu zničí, pokud se nebude bránit. Zmínky o strachu českého obyvatelstva z "nájezdníků" z Blízkého východu a z Afriky lze nalézt i v celé řadě dalších děl současné české literatury.

Přesto však je zjevné, že strach z muslimů a z imigrantů je naprosto umělou konstrukcí. Vyjeví se to, když se podíváme na mnoho příkladů ze současné české politiky. Vezměme si politickou kariéru Tomia Okamury, česko-japonského podnikatele, který byl donedávna aktivistou podporujícím multikulturalismus. Nedávno se rozhodl dělat opak a stal se šéfem nejextremněji pravicové politické strany v České republice, Hnutí za svobodu a přímou demokracii (SPD), a tak získal ve všeobecných volbách v říjnu 2017 22 křesel v dvousetčlenném českém parlamentě. Jaroslav Staník, tajemník této strany, nedávno požadoval, aby muslimové, homosexuálové a Romové byli posláni do plynu. Okamura a jeho SPD se nyní spojují s prezidentem Zemanem.

Dovolte mi skončit jedním dalším výmluvným dokladem toho, jak se iracionální nenávist vůči muslimům a uprchlíkům stala příhodným nástrojem pro politiky na vnitropolitické české scéně. I když populistické hnutí ANO, v jehož čele stojí oligarcha Andrej Babiš, získalo v říjnových všeobecných volbách nejvíce parlamentních křesel, není schopno sestavit vládu, která by získala důvěru českého parlamentu. K tomu Babiš nyní potřebuje podporu nově zvoleného českého prezidenta.

Když to krátce vypadalo, před druhým kolem prezidentské volby koncem ledna 2018, že zvítězí Zemanův oponent Jiří Drahoš, Babiš  se u Drahoše začal ucházet o přízeň a dával najevo, že je ochoten přestat podporovat Zemana a přejít k Drahošovi. Avšak Drahoš, poněkud nediplomaticky, řekl v té chvíli, že zásadně nebude mít s Babišem nic společného. V reakci na to vydala Mladá fronta Dnes, kterou vlastní Babiš, V DEN DRUHÉHO KOLA PREZIDENTSKÝCH VOLEB, na titulní straně článek tvrdící, že bývalý pražský muslimský imám je "stíhán českou policií za terorismus". Článek byl na hraně falešné zprávy: informace v něm obsažené byly několik měsíců staré: imám Sámer Shehadeh nežije v České republice už od října 2016. Během prezidentské kampaně Zemanovi stoupenci systematicky a lživě charakterizovali Jiřího Drahoše jako "stoupence islámu a terorismu". Vydání tohoto článku v den prezidentských voleb v Babišových novinách bylo signálem od Babiše Drahošovi: "Tyto volby jste prohrál." Strach z muslimů a z uprchlíků se tak stal v České republice příhodným nástrojem pro politiky, umožňující jim získat moc, peníze a vliv.

Zdroj v angličtině ZDE   



0
Vytisknout
4994

Diskuse

Obsah vydání | 15. 2. 2018